Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66
Jedním z cílů našeho spolku je vybudování muzejní expozice železniční zabezpečovací a sdělovací techniky, v níž bychom rádi prezentovali technický vývoj tohoto specifického oboru. Kromě starších mechanických, elektromechanických a elektrodynamických zařízení chceme do muzea zařadit i exponáty systému volné páky. Jedná se o reléová zařízení (RZZ), jejichž počátky sahají do třicátých let dvacátého století a která se na území našeho státu začala hromadně budovat od roku 1953. První zařízení tohoto typu zprovoznila ve stanici Chrast u Chrudimi švédská firma L. M. Ericsson v roce 1950. Politický vývoj v tehdejším Československu však nakonec vedl k rozhodnutí vybavit železnice zařízeními ze SSSR. Tato zařízení i jejich jednotlivé součásti byly zpočátku dováženy ze SSSR, ovšem již od roku 1954 zahájil tehdejší národní podnik Elektrosignal Praha (ESP) licenční výrobu některých komponentů a následně celých zařízení. K 1. lednu 1961 proběhlo sloučení několika závodů pro výrobu zabezpečovací techniky a části firmy ESP do jediného podniku s novým názvem Automatizace železniční dopravy Praha (AŽD). Tento podnik vyvinul následně vlastní typ reléového zabezpečovacího zařízení AŽD-65 cestového systému. U tohoto RZZ již nebylo nutné nejprve individuálně přestavovat výhybky řadiči a následně provádět závěr jízdní cesty tlačítkem. Postačilo pouze určit začátek a konec připravované jízdní cesty příslušnými tlačítky. Ze zařízení AŽD-65 pak konstruktéři vyvinuli modernější systém AŽD-71, který se v provedení s tlačítkovou nebo číslicovou volbou masivně rozšířil po celé síti tehdejších ČSD. Přednostně byl zřizován ve velkých uzlech nebo ve stanicích na hlavních tratích. Vedení železnic však řešilo, jakým zabezpečovacím zařízením vybavit menší stanice na důležitých vedlejších tratích, v nichž většinou stále sloužila elektromechanická zabezpečovací zařízení. Zřízení nového reléového zařízení znamenalo totiž značné náklady. Investované prostředky by se i přes úsporu zaměstnanců nevrátily v rozumné době a některé funkce RZZ znamenaly v takových stanicích zbytečný luxus. V první polovině šedesátých let proto podnik AŽD pracoval na vývoji zjednodušeného staničního reléového zabezpečovacího zařízení, které nemělo mít samostatná seřaďovací návěstidla, přibližovací úseky, nezabezpečovalo posun a příprava vlakových cest na něm měla probíhat individuálním způsobem. Ve většině stanic, v nichž mělo sloužit, měly výhybky ocelové pražce. Zadávací dokumentace předpokládala z tohoto důvodu i vypuštění kolejových obvodů, jejichž zřízení na takovýchto výhybkách nebylo technicky možné. Volnost koleje se tedy měla nadále zjišťovat pohledem obsluhujícího zaměstnance do kolejiště. Výrobce měl ovšem při konstrukci zařízení počítat s možným dodatečným doplněním kolejových obvodů a příslušnou úpravou zařízení po případném odstranění ocelových pražců při rekonstrukcích. Prototyp zjednodušeného RZZ, vyhovujícího těmto požadavkům, aktivoval podnik AŽD v roce 1965 ve stanici Hvězdonice. Po dvouletém úspěšném zkušebním provozu došlo k jeho schválení a zařízení obdrželo označení typ 66 (někde též ZP-66), aby nedocházelo k záměnám s typem AŽD-65. Druhou stanicí, v níž došlo ke zřízení tohoto RZZ v roce 1968, se stal Vlárský průsmyk. Zařízení na tomto nádraží, ležícím na pomezí Moravy a Slovenska, mělo dvě zvláštnosti. První byly mechanické dálkově ovládané závory s předzvaněčem Trojlístek, obsluhované prostřednictvím rychlostního pohonu vzor 1922. Jejich závislost na RZZ zajišťoval mechanický zámek na pohonu a elektromagnetický zámek, nacházející se na ovládacím pultu zařízení. Druhým se stala světelná návěstidla, zkušebně vybavená zvláštními plošinkami pro udržujícího zaměstnance. Takto upravená návěstidla, provozovaná také v několika stanicích na Slovensku, se na jiném místě v ČR nevyskytovala. Přes nesporné výhody, plynoucí z úspěšného provozu obou zařízení typu 66, nedošlo k jejich dalšímu budování. Úspora finančních nákladů, vzniklá vypuštěním některých funkcí, totiž vedení tehdejších ČSD neuspokojila. Stanice, do nichž měla tato RZZ podle původních představ směřovat, obdržely v pozdějších letech zařízení z řady typových elektrických stavědel (TEST) a Hvězdonice i Vlárský průsmyk se tak téměř půl století mohly pyšnit ne příliš známými unikáty. O získání některého z nich jsme nejprve vůbec neuvažovali. Ke snaze o odkoupení RZZ typu 66 z Vlárského průsmyku nás nakonec přesvědčily okolnosti, plynoucí z technické konstrukce reléových zabezpečovacích zařízení. Ta totiž, na rozdíl od starších systémů, nesestávají pouze z ovládacího a indikačního pultu v dopravní kanceláři. Pro svůj provoz potřebují technologickou část, složenou z napájecí, volící a prováděcí skupiny. Tato část zařízení bývá umístěna zpravidla ve zvláštních místnostech výpravní budovy, případně v samostatném objektu. Jednotlivé typy RZZ tak plánujeme z tohoto důvodu v připravované muzejní expozici prezentovat pouze vystavením samotného ovládacího pultu s činností nasimulovanou pomocí počítače. Přesto jsme hledali způsob, jak alespoň u jednoho z nich předvést jeho činnost způsobem co nejvíce podobným skutečnému provozu. Jediným vhodným řešením se ukázalo vytipování vhodné malé stanice, vybavené reléovým zabezpečovacím zařízením, v níž se plánuje jeho náhrada. Toto zařízení následně odkoupit a rozebrat takovým způsobem, aby jej bylo v budoucnosti možné znovu oživit. Při snaze o vyhledání vhodného exponátu se však ukázalo, že malé stanice jsou v převážné většině vybaveny zařízením typu TEST. Teprve v souvislosti s přípravou dálkového řízení tratě Veselí nad Moravou–Vlárský průsmyk z CDP Přerov jsme si uvědomili, že přesně takové zařízení, které hledáme, navíc poměrně unikátní, slouží ve Vlárském průsmyku. V roce 2014 jsme proto oslovili Oblastní ředitelství SŽDC v Olomouci s prosbou, zda by nebylo možné RZZ typu 66 odkoupit pro muzejní účely. Protože o zařízení nebyl jiný zájemce, správce infrastruktury je nehodlal využít ani jako zdroj náhradních dílů a jeho odprodej našemu spolku doporučila i nadace Okřídlené kolo, došlo v závěru roku 2014 ke schválení naší žádosti. Stavební práce ve Vlárském průsmyku započaly v pondělí 19. ledna 2015 vypnutím dosavadního RZZ a jeho náhradou provizorním zabezpečovacím zařízením. V tento den převzal náš spolek nejen ovládací pult RZZ, ale také jeho napájecí rozvaděč, stojan s kabelovými závěry, kompletní výstroj zařízení, umístěnou na pěti stojanech, a šest jednofázových elektromotorických přestavníků. Součástí výbavy stanice byl původně i soubor sdělovacích zařízení. Sestával z panelu dispozičního zapojovače DZ-61, nacházejícího se na ovládacím pultu, a tří stojanů. Na prvním se nacházely usměrňovače, na druhém výstroj zapojovače DZ-61 a na třetím rozhlasová ústředna VRU. Sdělovací část zařízení však byla v minulosti odstraněna a nahrazena novějšími komponenty. Jednalo se naštěstí o prvky, které lze stále sehnat, a udržující zaměstnanci nám navíc při převzetí zařízení předali i torzo původního panelu zapojovače DZ-61. Rozložení RZZ trvalo šesti členům a spolupracovníkům našeho spolku tři dny (od 19. do 21. ledna 2015). Museli jsme postupně odpojit všechny kabely a jejich vodiče řádně označit. Teprve po odebrání kabelů a jejich smotání do svitků jsme mohli zařízení popsat a rozložit. Jeho přeprava do depozitáře proběhla 24. ledna 2015. O měsíc později, 25. února 2015, jsme odvezli elektromotorické přestavníky. Jednalo se o původní a v provozu se již téměř nevyskytující jednofázové přestavníky na 230V. Dva jsme předali vedení bývalé Střední průmyslové školy železniční v České Třebové, na jejímž dopravním sále nahradí dosluhující zařízení stejného typu. Jeden jsme si ponechali pro vlastní expozici a zbývající obdrží do svých muzeí naše spřátelené spolky. Tečkou za celou logisticky velmi náročnou akcí se stalo převzetí světelné stožárové předvěsti PřS vzor AŽD-65. Pro záchranu tohoto návěstidla jsme se rozhodli z důvodu jejího vybavení plošinkou pro udržujícího zaměstnance. I tato zvláštnost tak bude v naší expozici zastoupena. Její převzetí proběhlo 23. srpna 2015 po aktivaci nového dálkově řízeného zabezpečovacího zařízení a odstranění provizorního zabezpečení, na které byla v lednu 2015 dosavadní návěstidla přepojena. Mechanické závory včetně rychlostního pohonu odkoupili naši kolegové z Rajnochovické lesní železnice. Po rekonstrukci budou zprovozněny na jimi obnovované úzkorozchodné drážce. Za úspěch celé operace patří velký dík vedení Oblastního ředitelství SŽDC v Olomouci, zaměstnancům udržovacího okrsku Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Bylnice, bývalým výpravčím stanice Vlárský průsmyk, pracovníkům společnosti Signalbau Přerov a v neposlední řadě nadaci Okřídlené kolo, která myšlenku záchrany zařízení podpořila.
O historii reléových zabezpečovacích zařízení pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 3/2015 časopisu Dráha.
