Závislý výhybkářský elektromechanický přístroj
výrobce mechanická část: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
výrobce elektrická část: Vereinigte Eisenbahn-Signalwerke, G. M. B. H., Blockwerk Berlin-Siemensstadt
rok výroby: 1940
výrobní číslo mechanická část:
výrobní číslo elektrická část: 32099
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: sestaven v depozitáři, oživen, probíhají další opravy
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice
popis:
Závislý výhybkářský elektromechanický přístroj systému Max Jüdel z německé stavební řady Einheit obsluhoval ve stanici Brantice zhlaví s jednou zaústěnou jednokolejnou tratí, třemi dopravními a jednou manipulační staniční kolejí. Do přístroje byly zapojeny výhybky číslo 7, 8 a 9, výkolejka Vk3, závorníky výhybek 7 a 9, odjezdová návěstidla L1, L2 a L3, vjezdové návěstidlo S a jeho předvěst. Přístroj má 17 polí pro páky, závěrnou skříň se 32 poli a hradlovou skříň pro 16 hradlových vložek. Jeho uspořádání je zcela odlišné od našich zařízení téhož systému. Stojan je sestaven z litinových podpěr, na nichž spočívá základní nosník vyrobený u válcovaného profilu tvaru U. K nosníku je připevněna závěrná skříň, za jejímiž prosklenými dvířky se nacházejí závěrky zprostředkovávající závislost mezi elektrickou a mechanickou částí přístroje. Horní část závěrné skříně je opět tvořena nosníkem tvaru U, mezi nímž a horní částí skříně se závěrkami jsou navařeny ocelové trubky, kterými procházejí prodloužené tyče hradlových závěrů. Mezi tyto trubky se umisťují pětipolohové kolejové závěrníky ovládající pomocí táhel vedoucích za závěrnou skříní závislostní pravítka v pravítkové skříni. Elektrickou částí přístroje je hradlová skříň, u níž by se mohlo zdát, že je shodná se skříněmi našich přístrojů. Její konstrukce je ovšem opět zcela odlišná, a to nejen způsoben provedení krytů, hradlových tlačítek nebo desky pro příslušenství, ale i vlastních hradlových vložek. Ty jsou sice stejné konstrukce jako vložky v našich zařízeních, naprostá většina součástek však není kompatibilní. Každá hradlová vložka má své tlačítko. Pokud je potřeba vytvořit kombinace, kdy se při obsluze jednoho tlačítka uzavírá více hradlových vložek, učiní se tak přímo na hřídeli tlačítek. Hradlová a závěrná skříň je na stojanu přístroje umístěna vlevo, tedy směrem k trati. Na opačné straně směrem do stanice se nacházejí páky, a to nejprve návěstní. Teprve za nimi následují páky výhybek, závorníků a výkolejek. V posledním poli přístroje je umístěn stavědlový zámek, zprostředkovávající původně závislost s pohonem mechanických závor. Všechny páky přístroje jsou v základní poloze nahoře, mají pouze dvě polohy a chod 500 mm. Pro obsluhu dvouramenného vjezdového návěstidla a závorování výhybek 7 a 9 do obou směrů jsou použity vždy dvě páky spojené se spřahovacím bubnem umístěným pod přístrojem. Mechanické závislosti přístroje jsou provedeny pomocí mechanického registru, uloženého v impozantní pravítkové skříni spočívající na držácích připevněných k litinovým podpěrám a procházející za celou zadní částí přístroje. Závislostní pravítka jsou velmi masivní a každé je zhotoveno ze dvou ocelových pásovin spojených zvláštními spojkami. Vzhledem ke své hmotnosti a délce se pohybují po roštu z ocelových profilů. Za pravítky se nachází ocelový profil tvaru L, k němuž je připevněn rošt pravítkové skříně, otočné držáky závislostních tyčí pák, elektrické kontakty pravítek a kontakt závěru výměn. Cílem probíhající rekonstrukce přístroje je doplnění odebraných částí a jeho uvedení do stavu odpovídajícímu závěru čtyřicátých let dvacátého století. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat skříňka kolejového relé, venkovní mechanický kompenzátor, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, jednoduché a dvojité mechanické kompenzátory pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.
