Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice
Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 se výrazně změnily přepravní proudy na železnicích. Geografické rozpoložení nového státu vyžadovalo především směr západ-východ. Tehdejší železniční správa tak věnovala značnou pozornost i finanční prostředky pro zlepšení spojení českých zemí se Slovenskem. Dělo se tak rekonstrukcí a modernizací stávajících tratí nebo výstavbou zcela nových železnic. Naopak některé tratě, pro zaniklou monarchii důležité, ztratily svůj význam. Přestože mnohé původně vznikly a sloužily jako hlavní v meziválečné době, připomínal provoz na nich spíše lokálky. Většinou tak zůstaly vybaveny pouze nezbytným zabezpečovacím zařízením. Velký zlom nastal v okamžiku, kdy v předvečer druhé světové války muselo Československo odstoupit svá pohraniční území nacistickému Německu. Železniční tratě v těchto oblastech převzala na podzim 1938 Německá říšská dráha, která na nich zajišťovala provoz až do roku 1945. S nástupem nového majitele došlo v některých případech i k výrazné změně povahy vybraných tratí, především pak těch, které byly pro Německo a jeho válečné plány velmi důležité. V mnoha případech proběhly zásadní reorganizace provozu, připravovala se výstavba nových stanic, spojek a celých tratí. Ještě v závěru třicátých let započala v některých stanicích výstavba nového zabezpečovacího zařízení podle normálií říšské dráhy. Ve většině případů se jednalo o elektromechanické zabezpečovací zařízení Einhheit, vybavené mechanickými návěstidly německého typu. Preferovanou tratí byl i úsek ze stanice Krnov do Velké Bystřice, pokračující jako trať protektorátních drah do Olomouce. Ve všech stanicích předaných do správy německých železnic započaly v roce 1939 projekční práce a následujícím roce se naplno rozběhla výstavba nových zabezpečovacích zařízení. Po skončení druhé světové války a obnově Československa v původních hranicích převzaly provoz opět ČSD. Pokud došlo při přechodu fronty k značnému poškození německého zabezpečovacího zařízení, proběhla jeho náhrada vhodným československým vzorem. Ve většině případů upravily ČSD v rámci možnosti německé systémy tak, aby co nejvíce vyhovovaly našim předpisům, a nadále je provozovaly. Údržba zcela atypických zařízení však přinášela značné potíže, především s opatřováním náhradních dílů. V průběhu let tak železniční správa postupně většinu z nich nahradila modernějšími typy tuzemské produkce. V závěru druhé dekády 21. století tak již na naší železniční síti zůstaly jen dvě stanice vybavené německým elektromechanickým zabezpečovacím zařízením. Jednalo se o stanici Brantice, kde se zařízené zachovalo v téměř původním stavu včetně mechanických návěstidel německého vzoru, a stanici Valšov, v níž prošlo zásadní přestavbou, zahrnující mimo jiné dosazení řídicího přístroje systému Rank. Situace se však měla brzy změnit. Již na podzim 2018 započaly v Branticích práce na rekonstrukci výpravní budovy a zřízení nového zabezpečovacího zařízení. V připravované muzejní expozici našeho spolku jsme plánovali prezentovat také tento systém. Z tohoto důvodu požádal Chornický železniční klub SŽDC o jeho odprodej. Prvky brantického zabezpečovacího zařízení byly nakonec rozděleny mezi náš spolek (výhybkářský přístroj ze stavědla 2, mechanické kompenzátory a německé prvky drátovodných tras, odjezdová návěstidla S1 a L2, stojan mechanických závor bez předzvaněče) a Železniční muzeum moravskoslezské, sídlící v Ostravě (řídicí stavědlo, mechanická návěstidla S, L a L1, pákové dotahovače, stojan mechanických závor s předzvaněčem, rychlostní závorový pohon Liberta). Po vypnutí zařízení v pondělí 1. července 2019 provedli členové CHŽK demontáž a odvoz výhybkářského přístroje ze stavědla číslo 2 a dalších dohodnutých částí. Snášení mechanických návěstidel proběhlo ve středu 3. července 2019. Odkoupené exponáty plánujeme rekonstruovat do podoby z podzimu 1948, kdy bylo zařízení poškozené na jaře 1945 opraveno a opět aktivováno. Nezbytným předpokladem ke komplexní prezentaci tohoto tolik odlišného systému je získání částí, které byly v průběhu let demontovány. Dále k tomuto účelu hodláme využít již získané prvky německého původu, například uzávěru koleje ze stanice Sokolov nebo předvěst z Jindřichova ve Slezsku. Jistou zajímavostí je brantické odjezdové návěstidlo L2 (VI), které bylo původně dvouramenné, ale jen dvouznakové. Návěstilo tedy pouze návěst zakazující jízdu a volno dvěma rameny. Po dosazení chybějících dílů a výměně přestavníku za trojpolohový z něj pro účely naší expozice vznikne řádné dvouramenné vjezdové návěstidlo, umožňující návěstit i volno jedním ramenem.
O historii zabezpečovacích zařízení německého vzoru pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2020 časopisu Dráha.
Reportáž o zařízení z Brantic v pořadu Pozor vlak naleznete zde: 
