Mechanická předvěst vzoru DR ze stanice Jindřichov ve Slezsku
Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 se výrazně změnily přepravní proudy na železnicích. Geografické rozpoložení nového státu vyžadovalo především směr západ-východ. Tehdejší železniční správa tak věnovala značnou pozornost i finanční prostředky pro zlepšení spojení českých zemí se Slovenskem. Dělo se tak buď rekonstrukcí a modernizací stávajících tratí nebo výstavbou zcela nových železnic. Naopak některé tratě, pro zaniklou monarchii důležité, ztratily svůj význam. Přestože mnohé původně vznikly a sloužily jako hlavní v meziválečné době připomínal provoz na nich spíše lokálky. Většinou tak zůstaly vybaveny pouze nezbytným zabezpečovacím zařízením. Velký zlom nastal v okamžiku, kdy v předvečer druhé světové války muselo Československo odstoupit svá pohraniční území nacistickému Německu. Železniční tratě v těchto oblastech převzala na podzim 1938 Německá říšská dráha, která na nich zajišťovala provoz až do roku 1945. S nástupem nového majitele došlo v některých případech i k výrazné změně povahy vybraných tratí, především pak těch, které byly pro Německo a jeho válečné plány velmi důležité. V mnoha případech proběhly zásadní reorganizace provozu, připravovala se výstavba nových stanic, spojek a celých tratí. Ještě v závěru třicátých let započala v některých stanicích výstavba nového zabezpečovacího zařízení podle normálií říšské dráhy. Ve většině případů se jednalo o elektromechanické zabezpečovací zařízení Eihheit, vybavené mechanickými návěstidly německého typu. Preferovanou tratí byl i úsek ze stanice Ziegenhals Hbf. (v současnosti Glucholazy, Polská republika) přes Krnov do Opavy a jednou z modernizovaných stanic na této trati pak Hennersdorf, dnes Jindřichov ve Slezsku. Po skončení druhé světové války a obnově Československa v původních hranicích převzaly všechny tratě opět ČSD. Ve většině případů upravily německé systémy svým předpisům a nadále je provozovaly. Údržba zcela atypických zařízení však přinášela značné potíže, především s opatřováním náhradních dílů. V průběhu let tak železniční správa postupně většinu německých prvků nahradila českými. Na počátku 21. století tak ve stanici Jindřichov ve Slezsku zůstala německá jen vjezdová návěstidla a předvěst PřS, zatímco vnitřní části zabezpečovacího zařízení, všechna odjezdová návěstidla a předvěst PřL již byly vzoru ČSD. V tomto provedení sloužilo vybavení stanice až do roku 2009, kdy proběhla výstavba a aktivace nového zabezpečovacího zařízení ESA 11, které je stejně jako celá trať mezi Jindřichovem ve Slezsku a Krnovem dálkově řízeno krnovským výpravčím. Po snesení a likvidaci vypnutého zařízení se německou předvěst PřS podařilo získat spolku Kroměřížská dráha (KMD). Její členové hodlají zřídit muzeum, které bude umístěné v prostorách kroměřížské lokomotivní remízy. Jako součást kolekce mechanických návěstidel v ní měla být původně umístěna i předvěst z Jindřichova ve Slezsku. Protože se však jednalo o zařízení pro daný region netypické, a německou techniku bude v této expozici zastupovat uzávěra koleje, dostala nakonec přednost předvěst vzoru ČSD. Pro KMD se tak německá předvěst stala nadbytečnou a byla našemu spolku nabídnuta výměnou za výstražník vzor SSSR. Možnost výměny jsem uvítali, jelikož bychom v námi připravované expozici zabezpečovací techniky rádi vhodným způsobem prezentovali konstrukční odlišnost zařízení německého a rakouského, respektive českého vzoru. V době, kdy nám KMD nabídku učinila, nebyla navíc na síti SŽDC již žádná jiná předvěst německého vzoru v provozu. Výměna exponátů mezi oběma subjekty proběhla v sobotu 3. srpna 2013.
O historii zabezpečovacích zařízení německého vzoru pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2020 časopisu Dráha.
