Ústřední zámek z Jevíčka
Již první den provozu železniční dopravy na území našeho současného státu ukázal na historicky první nehodě ve Vranovicích, že nový vynález bude potřebovat i zcela nový způsob řízení provozu, který by podobným nepříjemnostem zabránil. Zpočátku se jednalo o pouhá administrativní opatření, spočívající ve vydávání předpisů a nařízení. Ta samo sebou nedokázala zabránit vzniku dalších nehod. Následoval tedy postupný vznik zcela nového technického oboru, a sice zabezpečovací techniky. Jejím úkolem bylo především usnadnit zaměstnancům řídícím dopravu výkon služby a zároveň eliminovat jejich případné chyby. Jedním z prvních zabezpečovacích prvků se stal výměnový zámek, zapevňující jazyky výhybek v požadované poloze a znemožňující jejich nesprávnou nebo neoprávněnou obsluhu. Klíče od výhybek se zavěšovaly na speciální tabule, na nichž obsluhující zaměstnanec překontroloval, zda tvary štítků klíčů odpovídají symbolům znázorněným na pohyblivých pravítcích. Po této kontrole mohl postavením návěstidla dovolit jízdu vlaku nebo ohlásit správné postavení vlakové cesty. Toto primitivní zařízení se v některých malých stanicích vyskytuje dodnes a je oficiálně klasifikováno jako zabezpečovací zařízení první kategorie. Je však spíše pomůckou než zabezpečovacím zařízením. Nedisponuje žádnými závislostmi a nedokáže tak zabránit omylům, vedoucím k ohrožení bezpečnosti provozu.
Pokročilejším zařízením určeným pro ručně stavěné výhybky opatřené výměnovými zámky je ústřední zámek. Jedná se o plochou kovovou skříň, vybavenou zámkovými ústrojími a ocelovými pravítky. Po vložení a uzamčení požadovaných klíčů umožňuje vyjmutí výsledného klíče, kterým se buď odemyká páka návěstidla, nebo se vkládá do dalšího prvku zabezpečovacího zařízení, zajišťujícího další závislosti. Ústředním zámkem je dosaženo přímé závislosti návěstidel na poloze výhybek, a je tedy zabezpečovacím zařízením druhé kategorie. Železniční doprava se samozřejmě ve druhé polovině devatenáctého století natolik zrychlila, že čekání na to, až se výhybkář vrátí s klíči, provoz značně zdržovalo. Následovalo proto postupné zavádění dalších a pokročilejších zabezpečovacích zařízení, která umožňují obsluhovat výhybky ústředně. V některých menších stanicích, popřípadě k zajištění závislostí části výhybek na větších nádražích, se však ústřední zámky používají dodnes.
Také toto zařízení by nemělo chybět v naší připravované muzejní expozici. V březnu 1998 se nám podařilo získat ústřední zámek ze stanice Boskovice. Jednalo se však pouze o malé provedení se čtyřmi závislými a jedním výsledným klíčem. Ve stanici sloužil jako sběrný zámek pro klíče od jedné výkolejky a tří (původně čtyř) výhybek. V zámku musely být uzamčeny vždy při postavené vlakové cestě, protože zajišťovaly boční ochranu. Parametry exponátu tak neumožňují prezentovat funkci ústředního zámku při zabezpečení vlakových cest ve stanici. Bude proto spolu s elektromechanickým přístrojem traťového hradla využit pro zabezpečení výhybek vlečky, odbočující na širé trati. Při náhradě původního mechanického zabezpečovacího zařízení nákladiště Jevíčko se nám podařilo získat ústřední zámek, který od roku sloužil k zabezpečení jízd vlaků v tehdejší železniční stanici Jevíčko. Po její změně na nákladiště v roce 1992 došlo k drobným úpravám tohoto zařízení včetně ústředního zámku. V jeho případě se však nejednalo o destruktivní změny a díky tomu se mohl stát exponátem našeho připravovovaného muzea. Bude tak možné prezentovat rozdíl mezi tabulí pro zavěšování hlavních klíčů, tedy zabezpečovacím zařízením první kategorie, které nemá žádné závislosti, a ústředním zámkem, který jako zabezpečovací zařízení druhé kategorie zajišťuje závislost mezi výhybkami a návěstidly.
