Připravujeme

Mikulášská jízda do Oslavan

termín: sobota 1. prosince 2018

Vítání jara na Konstantinolázeňsku

termín: neděle 21. dubna 2019

Přihlášení

Razítka

113.jpg

Ediční činnost

2015-12_Rocenka_2014.jpg

Samostatný indikátor směru vzor SSSR

První světelná návěstidla na území současné České republiky zkoušely tehdejší ČSD již od roku 1926 ve výhybně Vítkov. Jednalo se o výrobky německé firmy AEG. V následujících letech pak došlo k vývoji vlastní československé konstrukce světelného návěstidla, která byla postupně zdokonalována. Na železnicích však nadále jednoznačně dominovala návěstidla mechanická. Zásadní zlom v historii světelných návěstidel tak přinesla až mezivládní smlouva o dodávce zabezpečovacích zařízení, uzavřená na podzim 1950 mezi ČSR a SSSR. Na jejím základě měla být na našich železnicích nasazena zabezpečovací zařízení sovětského typu. Tato technika však byla upravenými licenčními výrobky americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. K aktivaci prvních staničních, traťových i přejezdových zabezpečovacích zařízení sovětského typu došlo 16. prosince 1953 ve stanicích Velim, Pečky a v přilehlých mezistaničních úsecích. Následovalo jejich rozšiřování po síti tehdejších ČSD. Jednotlivé součásti byly zpočátku dováženy ze SSSR, ovšem již od roku 1954 zahájil tehdejší národní podnik Elektrosignal Praha (ESP) jejich licenční výrobu. Robustní sovětská návěstidla, která přineslo zavádění nových systémů, nebyla však jen doménou modernizovaných stanic. Postupně jimi byla nahrazována nejen mechanická, ale i starší světelná návěstidla ve stanicích s dosud používaným zabezpečovacím zařízením. Cílem CHŽK je samozřejmě získání vybraných typů návěstidel vzor SSSR do námi připravované muzejní expozice. Po odkoupení hlavního stožárového návěstidla S2 ze stanice Praha-Smíchov v září 2013 jsme ještě v témže roce oslovili Správu sdělovací a zabezpečovací techniky Pardubice s dotazem na možnost získání samostatného indikátoru směru IsS16-24 vzor SSSR ze stanice Ústí nad Orlicí. Toto návěstidlo bylo již licenčním výrobkem podniku Elektrosignal Praha z roku 1954. Naše původní představa, že získáme originální sovětský indikátor, vzala za své po zjištění, že poslední exempláře, sloužící na smíchovském nádraží, již správce infrastruktury upravil dosazením nového typu návěstní skříně. Indikátory směru návěstí bílou číslicí počáteční písmeno sousední stanice, do níž je postavena vlaková cesta. Podle nových předpisů zavedených v roce 1955 jimi měla být vybavena všechna nově zřizovaná světelná odjezdová návěstidla v odbočných stanicích, za současného zrušení víceramenných návěstí mechanických odjezdových návěstidel. Pro značnou finanční nákladnost došlo po počátečním striktním dodržování této zásady k přijetí kompromisního řešení. Skříň indikátoru nedostávala všechna odjezdová návěstidla na zhlaví stanice, ale docházelo k jejímu dosazení na samostatný stožár, umístěný zpravidla za poslední pojížděnou výhybkou. V Ústí nad Orlicí návěstil indikátor při postavené vlakové cestě směr Dlouhá Třebová písmeno T, zatímco při odjezdu na odbočující trať na něm svítilo písmeno L (Lanšperk). Sloužil 60 let až do 4. září 2014, kdy jsme jej převzali a odvezli do našeho depozitáře.

Založeno: 23. března 1998
Počet členů: 44
Čestní členové: 6

Výbor spolku:

Předseda: Dušan Stolarik
Místopředseda: Ludmila Petrželová
Jednatel: Marek Říha

 

Technická sekce:

Pokladník: Jan Čiháček
Účetní: František Mikeš
Správce IT: Antonín Horák
Webmaster: Radek Vitík, Jiří Petržela