Mechanický ústřední přístroj vzor 5007

První léta existence železniční dopravy znamenala kromě budování tratí budoucí sítě také získávání zkušeností s provozováním nového vynálezu. Bohužel se ve většině případů jednalo o zkušenosti získané převážně z důsledků nehodových událostí. Železniční společnosti na ně reagovaly postupnou tvorbou předpisů a nařízení, kterými mělo být v případě, že je budou příslušní zaměstnanci řádně dodržovat, zabráněno vzniku dalších podobných nepříjemností. V polovině devatenáctého století však nastal natolik prudký rozvoj železnic, že ponechání veškeré odpovědnosti na lidském faktoru začínalo být nemyslitelné. Následovalo proto zavádění techniky, která by zaměstnanci odpovědnému za řízení dopravy usnadnila práci a zároveň eliminovala jeho případné chyby. Jedním z prvních zabezpečovacích prvků se stal výměnový zámek, zapevňující jazyky výhybek v požadované poloze a znemožňující jejich nesprávnou nebo neoprávněnou obsluhu. Doprava se však stále více zrychlovala a následovalo proto zavádění mechanických zařízení, která pomocí drátových táhel umožňovala nejen ústřední obsluhu výhybek a návěstidel z jediného místa, ale také vytvoření jejich vzájemných závislostí. Nevýhoda těchto stavědel spočívala v omezení vzdálenosti mezi místem obsluhy a prvky v kolejišti. Řešení přinesl vynález hradlového závěru v roce 1870. Doplnění původních mechanických zařízení hradlovými závěry umožnilo zřízení elektrických závislostí mezi jednotlivými stanovišti a uplatnilo se nejen při zabezpečování provozu ve stále se prodlužujících stanicích, ale i na tratích. Pro malé a krátké stanice na důležitých jednokolejných tratích však zcela postačoval původní mechanický systém. K jejich zabezpečení dodávali nadále různí výrobci mechanické ústřední přístroje, sloužící k obsluze vnějších prvků zabezpečovacího zařízení. V některých případech se z úsporných důvodů ústředně obsluhovala pouze návěstidla a výhybky na zhlaví vzdálenějším od výpravní budovy. Výhybky na bližším zhlaví pak obsluhoval ručně výhybkář. V roce 1898 došlo k zavedení jednotného typu ústředních stavědlových přístrojů označených jako SA-12. Pro tato zařízení byly typické třmenové stavěcí páky, dvouramenné páky se závažími, které zajišťovaly řetězové kladky v koncových polohách nebo svislé kolejové závěrníky na bocích přístroje. Další vývojová etapa následovala po roce 1909, kdy ministerstvo železnic schválilo nový typ elektromechanického výhybkářského přístroje označený jako vzor 5007. Systém, pojatý jako stavebnice, se začal brzy používat i při výrobě mechanických ústředních přístrojů, dodávaných na naše železnice až do poloviny padesátých let dvacátého století. Tento typ zařízení samozřejmě nemohl chybět v naší připravované expozici. Již od roku 2000 proto probíhalo hledání vhodného přístroje, který by náš spolek po vyřazení z provozu odkoupil. Na většině v úvahu připadajících zařízení však došlo v průběhu jejich provozu k provedení nejrůznějších úprav. Přístroje dodané po roce 1950 měly navíc zpravidla pouze ústředně závorované výhybky a ve většině případů i různé modernější prvky namísto dříve používaných samočinných závěrů výměn. V roce 2018 nám Správa sdělovací a zabezpečovací techniky SŽDC v Jihlavě nabídla možnost odkoupení ústředního přístroje ze stanice Jaroměřice nad Rokytnou. Zařízení, dodané v roce 1948 podnikem ČKD Praha-Vysočany a aktivované v prosinci 1949, se vyznačovalo velmi dobrou zachovalostí a minimem dodatečně provedených úprav. Výhybky 1 a 2 na vzdálenějším zhlaví stanice měly trojpolohové mechanické přestavníky s pružinou. K jejich obsluze sloužily trojstavné rozřezné páky, umožňující předání obou výhybek na místní obsluhu. K ovládání předvěsti PřL, nacházející se z důvodu asymetrického umístění výpravní budovy ve značné vzdálenosti od stavědla, sloužila dalekostavná dvoupolohová páka. Elektrický závěr vlakových cest zajišťovaly samočinné závěry staršího provedení ČKD a spolupůsobení vlaku na zabezpečovací zařízení zprostředkovávaly dvě dvojice hradlových relé. Objednávka a vyprojektování zařízení proběhlo v době německé okupace. Železniční trať, na níž stanice Jaroměřice nad Rokytnou leží, patřila totiž v době druhé světové války k přepravním trasám preferovaným německými vojenskými úřady. Pravděpodobně z důvodu přizpůsobení tehdejším předpisům říšské dráhy a kvůli odsunu osy kolejiště měla stanice dvouramenná odjezdová návěstidla. Odjezdovou vlakovou cestu postavenou přímým směrem návěstilo jedno rameno. Při odjezdu odbočným směrem povolovala jízdu vlaku dvě ramena. Toto provedení samozřejmě neodpovídalo předpisům poválečných ČSD. Dolní ramena odjezdových návěstidel byla proto nejpozději v roce 1955 odebrána. Vynikající technický stav a zachovalost přístroje nás vedly k podání žádosti o jeho odprodej pro muzejní účely. Náhrada mechanického zabezpečovacího zařízení ve stanici Jaroměřice nad Rokytnou připadla na jaro 2019. Jeho vypnutí proběhlo v pátek 26. dubna 2019. Následující den provedli členové CHŽK demontáž a odvoz ústředního přístroje a dalších dohodnutých venkovních prvků zabezpečovacího zařízení.