Informační systém firmy Solari Udine
Od počátků železniční dopravy zajišťovali informování cestujících na nádražích staniční vrátní. Původně tak činili vyvoláváním příslušných informací, později obsluhovali i jednoduché plechové informační tabule v nádražních halách, podchodech a na nástupištích. Zatímco o vyvolávání je po druhé světové válce začal masivně připravovat staniční rozhlas, primitivní mechanická informační zařízení zůstala v provozu ještě několik dalších desetiletí a v některých stanicích se s nimi můžeme setkat dodnes. Rostoucí provoz a zvyšující se počet cestujících nakonec donutil železnici, aby se poohlédla po vhodném informačním zařízení, jehož činnost by bylo možné ovládat centrálně jediným zaměstnancem. Zásadním mezníkem v informování zákazníků československých železnic se stal poslední květnový den roku 1970, kdy bylo na olomouckém hlavním nádraží uvedeno do zkušebního provozu informační zařízení Signaltron. Jednalo se o vizuální elektromechanický systém s dálkově ovládanými jednotkami vybavenými překlápěcími listy, který vyrobily Závody průmyslové automatizace Pragotron Prahaa. Po dvou letech zkušebního provozu bylo zařízení s platností od 5. května 1972 schváleno a začala jeho sériová výroba. Z důvodů vysokých nákladů však tento informační systém získaly do konce osmdesátých let dvacátého století jen velké stanice a důležité přestupní uzly. V železničním provozu se zařízení osvědčilo, ovšem k jeho největším nevýhodám patřila náročnost na údržbu, vyvolaná velkým množstvím pohyblivých a mechanicky opotřebovávaných součástek. První pokus o jeho náhradu modernějším systémem učinily České dráhy v roce 1996. Do stanic Praha hlavní nádraží a Brno hlavní nádraží zakoupily novější elektromechanický vizuální systém NET 2000 italské firmy Solari di Udine spa. Toto zařízení se vyznačovalo výrazně vyšším podílem elektroniky, což mělo zaručit jeho větší provozní spolehlivost. Systém Signaltron kontroluje prostřednictvím analogového kódování všechny polohy listů jednotky a k jejich pohonu využívá elektromotorek. U zařízení Solari se kontroluje pouze základní poloha listů jednotky. Jejich uvedení do pohybu a zastavení ve správné poloze je dosaženo vysláním příslušného počtu impulzů. Počet pohyblivých částí je tak redukován na minimum. Názvy cílových stanic na tabulích jsou sestaveny z jednotlivých jednotek, čímž je umožněno napsání jakéhokoli textu, omezeného pouze počtem znaků, kterých může být pouze čtrnáct. Zařízení Signaltron má názvy cílových stanic napsány pevně na jednotlivých listech jednotky. Pokud je potřeba změnit nebo doplnit některou z cílových stanic, musí udržující zaměstnanec vyměnit příslušné listy jednotky, nebo je přelepit. Informační systém Solari se v provozu osvědčil, ovšem k jeho dalším dodávkám do stanic v ČR již nedošlo. Většina výrobců informačních zařízení totiž ve druhé polovině devadesátých let dokončila vývoj plně elektronických zobrazovacích panelů. Tato zařízení umožňují zobrazení jakékoli informace bez omezení a díky díky absenci pohyblivých součástek vykazují vysokou spolehlivost. Výrazně nižší jsou také náklady na jejich údržbu. Z těchto důvodů se začala velmi rychle šířit po celé naší železniční síti a vytlačovat z ní své starší předchůdce. Po téměř dvaceti letech se tak provoz brněnského informačního systému Solari chýlil ke konci. Ten pražský byl zlikvidován při modernizaci hlavního nádraží v roce 2009. Protože se jednalo o unikátní zařízení, požádali jsme Správu železniční dopravní cesty o umožnění odprodeje vybraných typů informačních tabulí pro naši připravovanou muzejní expozici. Kromě toho jsme oslovili profesionálního kameramana za účelem zdokumentování zařízení v provozu. Vznikl tak krátký dokumentární film, zachycující jednotlivé tabule v činnosti, včetně zvuku, který vydávaly pohybující se listy jednotek. Den D nastal 13. dubna 2015, kdy utichl nejen tento typický zvuk, ale i hlas Václava Knopa ve staničním rozhlasu. V následujících dnech probíhalo odstraňování zneplatněných informačních tabulí. Zatímco nástupištní a podchodové nám demontovala v rámci zakázky dodavatelská firma, na sejmutí příjezdové a odjezdové tabule mezi pátým a šestým nástupištěm jsme se museli 17. dubna 2015 spojit s profesionály z Technického muzea v Brně. I do depozitáře této instituce totiž zamířilo několik částí zařízení. Ještě větším problémem se stalo snesení 300 kg vážící příjezdové tabule. Její umístění v hale stanice vylučovalo použití jakékoli mechanizace a členové našeho spolku ji tak museli sejmout ve spolupráci s firmou Martin Wetter Boskovice. Stalo se tak v době uzavření nádraží v noci ze 27. na 28. dubna s využitím horolezecké výstroje. Do expozice Chornického železničního klubu jsme získali osmiřádkovou odjezdovou tabuli, dvě dvouřádkové podchodové tabule a dvě dvouřádkové nástupištní tabule. Další zamířily do několika muzeí, například do expozice spolku Kroměřížská dráha, zřízené v areálu bývalé výtopny v Kroměříži. Blanenský spolek Kolejová svoji nástupištní tabuli vyměnil s Klubem železničních modelářů České Budějovice za nástupištní tabuli systému Signaltron ze stanice Praha-Holešovice. Výměnu se rozhodl uskutečnit kvůli výhodnějším rozměrům holešovické tabule. Část tabulí jsme rozdělili i několika soukromým sběratelům, takže většina částí unikátního informačního systému zůstala zachována a neskončila ve šrotu.
O historickém železničních informačních systémů pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 11/2019 časopisu Dráha.
Dokumentární film o provozu informačního systému Solari na brněnském hlavním nádraží můžete shlédnout zde:
