Toníkův poslední vlak
Ve věku nedožitých 55 let zemřel 11. srpna 2007 náš dlouholetý člen Anton Hampejs. Toník se narodil 11. února 1953, vyučil se truhlářem a dlouhá léta pak pracoval jako údržbář u ČSD, později pak u ČD v železniční stanici Česká Třebová. Známou osobností se stal v polovině devadesátých let, kdy začal doprovázet zvláštní vlaky v různých dobových kostýmech, nejčastěji revizorů a tajných policistů. V roce 1998 začal spolupracovat s našim spolkem s cílem zahájit výrobu replik čapek k historickým železničářským stejnokrojům. Po rozebrání jednoho značně poškozeného originálu a několika úsměvných pokusech se nakonec podařilo zahájit domácí malovýrobu a Toníkovy čepice, které jako první obdrželi naši průvodčí, se rozlétly nejen po naší republice, ale zamířily také do ciziny. Našeho čepičáře neodradila ani nemilá událost, která jej postihla v roce 2000. Krátce po svých 48. narozeninách byl raněn mozkovou mrtvicí, která jej vážně poznamenala. Částečné ochrnutí levé nohy a úplné ochrnutí levé ruky jej sice vyřadilo z pracovního procesu, nicméně ani toto postižení mu nezabránilo pokračovat v činnosti. Výtečně uplatnil především svoji vynalézavost a zkonstruoval si velké množství pomůcek, které mu nahrazovaly ochrnutou ruku. Jelikož jako špatně pohyblivý nemohl již vykonávat funkci revizora a honit po vlaku černé pasažéry, vyrobil si stejnokroj vlakvedoucího c. k. státních drah a na akcích představoval vysloužilého železničáře. V srpnu 2007 se měl podrobit chirurgickému zákroku a byl hospitalizován. Krátce před operací napsal dopis, v němž projevil obavy z jejího výsledku: „ … pokud to nepřežiju, trvám na tom, abyste na můj pohřeb přišli všichni v uniformách a je mi celkem jedno jakých...“ Tyto obavy, které vzbuzovaly úsměv nejen u našich členů, ale především u ošetřujícího personále se bohužel naplnily. Tonda se po operaci již neprobudil a 21. srpna 2007 jsme se přesně podle jeho přání sešli v českotřebovském krematoriu. Kromě našich členů byli přítomni i vojáci z Klubu vojenské historie Pardubicko, kteří drželi čestnou stráž u jeho rakve. Náš kamarád nás pak navždy opustil za zvuků nahrávky odjezdu nákladního vlaku, taženého parní lokomotivou řady 556.0.
