popis:
Výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky sloužil v letech 1954–2003 na stavědle číslo 2 ve stanici Tetčice spolu s řídicím stavědlovým přístrojem obdobné konstrukce umístěným na stavědle číslo 1. Odtud jej v září 2003 získal soukromý sběratel, který jej v srpnu 2025 nabídl CHŽK výměnou za jiný exponát. Přístroj má velmi atypickou konstrukci, neboť nemá standardní kolejový číselník obvyklý u stavědel vzor 5007, ale je vybaven výrazně jednodušším ukazatelem kolejí, obvyklým u klíčových (bubnových) přístrojů. Jeho hradlová skříň neobsahuje prvky zajišťující spolupůsobení vlaku na zabezpečovací zařízení a ústředně jsou z něj obsluhována pouze hlavní návěstidla a předvěst. Závislost na výhybkách a výkolejce je zajištěna prostřednictvím stavědlových zámků, do nichž se vkládají klíče vyjmuté ze zámků umístěných na těchto venkovních zařízeních. Přístroj prochází opravou, jejíž součástí je i výroba zcela nové spodní části stojanu, která se nezachovala. Po dokončení opravných prací by měl stav exponátu odpovídat době jeho výroby, tedy roku 1954.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák a stavědlových zámků. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava jsou řazeny nejprve stavědlové zámky výhybek číslo 5 a 6, dále stavědlový zámek výkolejky číslo 2 svázané pomocí kontrolního zámku s výhybkou číslo 4. Každý stavědlový zámek má dvě zámková ústrojí pro vkládání klíčů a závislostní páku spolupracující s mechanickou částí přístroje. Na plechových krytech opatřených plombovanými uzávěry je umístěno označení příslušného zařízení. Za stavědlovými zámky jsou řazeny stavěcí páky, přičemž první je redukční páka vzor 5013 určená k obsluze společného odjezdového mechanického jednoramenného návěstidla. Následuje trojstavná páka vzor A 16 sloužící k obsluze vjezdového mechanického dvouramenného návěstidla a dvoupolohová páka vzor 5010 od jeho předvěsti.

Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. V dolní části zadní strany jsou upevněny osové doteky kolejových závěrníků a páky vjezdového návěstidla. Pod horním okrajem zadní stěny pravítkové skříně se nacházejí dvě dvojice držáků pro zavěšení konzol, používaných při práci na mechanické části přístroje pro odstavení hradlové skříně. K horní straně pravítkové skříně je upevněn nástavkový rám zprostředkovávající závislost mezi mechanickou a elektrickou částí přístroje se dvěma kolejovými závěrníky situovanými vlevo. Hradlová skříň pro čtyři pozice, z nichž první je neobsazena a slouží jako záložní, se nachází vpravo. Z pravé boční strany vyčnívá klika induktoru. Horní strana obsahuje hradlová tlačítka ovládající jednotlivé hradlové vložky. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu, vybavený čtyřmi kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky hradlových vložek a dvěma kontrolními okénky náhradních západek návěstních hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou vložky řazeny v následujícím pořadí: návěstní hradlo pro odjezd do Zastávky u Brna, závěr výměn vystrojený nouzovým vybavovacím zařízením a návěstní hradlo vjezd od Zastávky u Brna.

K horní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Ukazatel kolejí, hradlový zvonek, poličku se zvonkovým tlačítkem sloužícím pro komunikaci s výpravčím a plombovatelným tlačítkem určeným pro obsluhu samostatné svítilny přivolávací návěsti vjezdového návěstidla opatřeným indikační kontrolkou. Nad kolejovými závěrníky se nachází kovová deska opatřená štítky obsahující informaci, v jaké poloze musí být výhybky pro požadovanou vlakovou cestu. Vodiče z hradlové skříně jsou pomocí svodného korýtka upevněného na levém boku přístroje vedeny do hlavní svorkovnice, umístěné na zadní straně pákového stojanu, a dále do kabelového závěru připevněného na desce pod svorkovnicí.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářský přístroj vzor 3414, výhybkářský přístroj vzor 5007, sada nářadí pro stavědlové přístroje vzor 5007, klíčový přístroj a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

Fotografie přístroje doplníme po dokončení rekonstrukce exponátu.

Rekonstrukci přístroje můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

popis:
Třípákový stavěcí kozlík se zámkem se pro muzejní expozici podařilo získat z bývalé vlečky Škrobárny, odbočující v kilometru 68,405 z traťové koleje mezi stanicemi Horní Cerekev a Batelov. Vlečka vznikla v roce 1929 a traťová kolej, z níž odbočovala, nebyla vybavena traťovým zabezpečovacím zařízením. Bezpečnost vlečkových vlaků vyjíždějících k obsluze vlečky ze stanice Batelov a neuvolňujících traťovou kolej byla z tohoto důvodu ze směru od Horní Cerekve zajištěna mechanickým jednoramenným krycím návěstidlem se samostatnou mechanickou předvěstí. Tato návěstidla měla krýt vlečkový vlak v případě, že by na něj výpravčí v Horní Cerekvi zapomněl a vypravil na trať jiný vlak. Ze směru od stanice Batelov nemusela mít vlečka krycí návěstidla. Vlakvedoucí vlečkového vlaku totiž obdržel od výpravčího klíč od přístroje vlečky. Ten byl pevně spojený se zástrčkovým klíčem, který se v základní poloze zařízení nacházel v zástrčkovém zámku na řídicím přístroji. V době, kdy vlečkový vlak manipuloval na trati, znemožňovalo zabezpečovací zařízení ve stanici Batelov postavit odjezdovou vlakovou cestu směrem do Horní Cerekve. Po příjezdu vlečkového vlaku na vlečku odemkl vlakvedoucí přístroj vlečky, přestavil páku předvěsti do polohy Výstraha, páku návěstidla do polohy Stůj a následně obsloužil páku závorníků zapevňujících v základní poloze odbočnou výhybku číslo Š1 a výkolejku ŠVk1. To umožnilo ruční obsluhu výhybky i výkolejky a manipulaci na vlečce. Před odjezdem vlečkového vlaku zpět do Batelova byl postup obsluhy opačný. Během provozu zařízení došlo ke dvěma zásadním úpravám. Páka výměníku výhybky Š1 byla vystrojena stojanovým zámkem a stavěcí kozlík doplněn tak, aby klíč od tohoto zámku šlo vyjmout teprve po obsluze páky závorníků. Zřízení poloautomatického traťového zabezpečovacího zařízení mezi stanicemi Horní Cerekev a Batelov znamenalo zrušení krycího návěstidla i jeho předvěsti. Stavěcí kozlík tak přišel o jejich páky. Vlečka byla zrušena v listopadu 2008 a stavěcí kozlík se nám podařilo získat v roce 2021 v rámci plánované likvidace objektu jejího stavědla. Při plánované rekonstrukcí bude uveden do stavu odpovídajícímu době instalace. Vážným problémem komplikujícím generální opravu je získání odebraných pák přístroje.

Stojan přístroje je sestaven ze dvou válcovaných profilů tvaru U postavených delšími stranami k sobě a spojených vodorovnými držáky tvaru L. Spodní část stojanu je zapuštěna v betonovém základu. Nad ním je zřízena drátovodná šachta krytá poklopem. V dolní části šachty je stojanem provlečena ocelová hřídel, na níž jsou nasazeny nožní kladky. Stejné hřídele jsou přístrojem provlečeny i v jeho horní části. Na výše položené jsou navlečeny litinové řetězové kladky s třmenovými pákami. Spodní hřídel nese západkové páčky s protizávažími, na nichž se nacházejí popisové štítky pák. Aby šlo stavěcí páky obsluhovat pouze v předepsaném pořadí, jsou mezi pákami přístroje zřízena návěstní šoupátka ovládaná kličkami a pohybující se v litinových segmentech. Obsluhovat lze tedy jen tu páku, k níž je natočena horní část kličky. Západkové páčky přístroje jsou v základní poloze drženy závorou, pohybující se vodorovně v zadní části stojanu. Závora má na pravé straně rukojeť pro obsluhu, která se provádí jejím vysunutím doprava. Na pravé straně přístroje je připevněn zámek, kterým se závora uzamyká v základní poloze.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule k zavěšování hlavních klíčů, ústřední zámek, čtyřpákový stavěcí kozlík, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn, staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku a stavědlo vzor 5007 pro nákladiště.

Fotografie přístroje doplníme po rekonstrukci exponátu.

výrobce: František Zeman, továrna na stroje, Plzeň
rok výroby: 1924
výrobní číslo:
provozní nasazení: nákladiště Šárovcova Lhota v TÚ Ostroměř–Lázně Bělohrad
provoz ukončen: 30. listopadu 2020
převzato: 28. ledna 2021
stav: sestaveno, zprovozněno, uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Nový exponát pro připravované muzeum

popis:
Přístroj sloužil na nákladišti-zastávce Šárovcova Lhota, nacházející se mezi stanicemi Ostroměř a Lázně Bělohrad. Před výrobou zařízení pro nákladiště proběhlo výběrové řízení, v rámci něhož oslovilo 23. února 1924 tehdejší Ředitelství státních drah v Hradci Králové všechny renomované výrobce zabezpečovacích zařízení. Jako nejlepší se ukázala nabídka firmy František Zeman sídlící v Plzni. Závazná objednávka byla výrobci odeslána 1. dubna 1924 a ten již o měsíc později 2. května 1924 informoval, že celá zakázka je připravena k převzetí v jeho závodě. Stavědlový přístroj včetně řetězů a nožních kladek stál 13.150,- tehdejších korun. V průběhu provozu, pravděpodobně krátce po druhé světové válce, došlo k náhradě odvratné výhybky číslo 2 výkolejkou. Tato změna se na přístroji projevila pouze výměnou štítku na pravé závorníkové páce. V březnu 2010 proběhla redukce kolejiště nákladiště, v rámci níž byla odstraněna kolejová spojka s výhybkami číslo 2 a 3. Stavědlo tak přišlo o levou páku závorníku. Po vypnutí zabezpečovacího zařízení nákladiště na podzim 2020 se měl přístroj stát exponátem muzea Správy železnic v Hradci Králové. Z důvodu značného poškození byl nakonec předán našemu spolku. Stavědlo nákladiště jsme sestavili, doplnili o chybějící díly a zprovoznili. Při plánované rekonstrukci předpokládáme jeho uvedení do stavu odpovídajícímu vzhledu po vyrobení.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava je řazeno šest pák vzor 5010 v tomto pořadí: páka předvěsti a krycího návěstidla stanice Lázně Bělohrad, společná páka závorníků výhybek 3 a 4, následují dvě volná pole, společná páka závorníků výhybek 1 a 2, páka krycího návěstidla od Ostroměře a páka jeho předvěsti. Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. K horní straně pravítkové skříně je přišroubován nástavkový rám, obsahující kličku a zástrčkový zámek, upevněný na levé straně. Pravítková skříň s nástavkovým rámem tvoří celek nazývaný závěrná skříň. Před obsluhou nákladiště je nejprve nutné přestavit obě předvěsti do polohy Výstraha a obě krycí návěstidla do polohy Stůj. Následně se vloží klíč do zástrčkového zámku a přeloží klička. Tím dojde k zapevnění klíče, pák návěstidel i předvěstí a k uvolnění pák závorníků. Po ukončení obsluhy nákladiště je sled úkonů opačný. Horní strana nástavkového rámu je kryta ocelovým plechem se zaplombovatelným závěrem.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule pro zavěšování hlavních klíčů, čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku a stavědlo vlečky.

{phocagallery view=category|categoryid=438|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Závody na výrobu zabezpečovacích zařízení, národní podnik Praha
rok výroby: 1948
výrobní číslo: 88374
provozní nasazení: hláska Topolany v TÚ Ivanovice na Hané–Vyškov na Moravě
provoz ukončen: kolem roku 1975
převzato: 7. února 2022
stav: probíhá generální oprava
informace o převzetí exponátu: Nový přírůstek do připravované expozice

popis:
Přístroj sloužil na hlásce Topolany, nacházející se mezi stanicemi Ivanovice na Hané a Vyškov na Moravě. Ze stanoviště hlásky se obsluhovaly i mechanické závory na přejezdu ležícím mezi oddílovými návěstidly. Z tohoto důvodu měl závorový pohon zřízenu závislost na stavědlovém přístroji. Zařízení sloužilo až do poloviny sedmdesátých let dvacátého století, kdy proběhla na hlásce náhrada mechanických návěstidel světelnými. Přístroj byl následně předisponován do skladu, kde sloužil jako zdroj náhradních dílů a odkud jej následně získal soukromý sběratel. Od něj jej v únoru 2022 odkoupil náš spolek pro svou připravovanou muzejní expozici. Přístroj jsme sestavili, doplnili chybějící díly a zprovoznili. Při plánované rekonstrukci přístroje předpokládáme jeho uvedení do stavu odpovídajícímu po vyrobení.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava jsou řazeny páky předvěsti (5010) a oddílového návěstidla do Vyškova na Moravě (5013), následuje páka oddílového návěstidla do Ivanovic na Hané (5013) a páka jeho předvěsti (5010). Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. V dolní části zadní strany pravítkové skříně jsou nainstalovány osové doteky návěstních pák, sloužící k rozpojení mikrofonního obvodu hláskového telefonu v případě, že je oddílové návěstidlo přestaveno do polohy Volno. Vodiče z osových doteků jsou vedeny do hlavní svorkovnice, umístěné na zadní straně pákového stojanu, a dále do kabelového závěru připevněného na desce pod svorkovnicí. K horní straně pravítkové skříně je upevněn nástavkový rám, obsahující kličku, jejímž přeložením se zapevňuje zástrčkový klíč spojený s klíčem od pohonu mechanických závor v zástrčkovém zámku, umístěném na levé straně pravítkové skříně přístroje. Horní strana nástavkového rámu je kryta ocelovým plechem se zaplombovatelným závěrem.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule pro zavěšování hlavních klíčů, čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

Fotografie přístroje doplíme po dokončení rekonstrukce exponátu.

Průběh opravy přístroje můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

výrobce: Českomoravská-Kolben-Daněk, a. s., Praha-Vysočany
rok výroby: 1936
výrobní číslo: 26
provozní nasazení: přejezd P6353 v km 18,441 v TÚ Pelhřimov–Nová Cerekev
provoz ukončen: 1997
převzato: 5. září 2022
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Elektrický rychlostní pohon pro dvoudrátové dálkově obsluhované závory byl firmou ČKD vyvinut v roce 1934 za účelem usnadnění práce železničním zaměstnancům obsluhujícím mechanické závory. V průběhu dvacátých let dvacátého století prováděla totiž železničním správa redukci počtu závorářských stanovišť. V naprosté většině případů se tak dělo změnou místně ovládaných závor na dálkově ovládané. Po doplnění několika stávajících závor předváněcím zařízením mohlo dojít k soustředění obsluhy několika přejezdů na jedno stanoviště. Tato opatření sice přinášela finanční úspory, ale činilo naopak službu zaměstnance na takovém stanovišti velmi náročnou. Řešení přinesl rychlostní pohon využívající k sílu elektrického proudu. Provedení dodávané formou ČKD se skládá z horní mechanické a dolní elektrické části. Mechanická část má všechny své části umístěné v litinové skříni obdélníkového tvaru vybavené na bočních stranách uzamykatelnými dvířky. Zařízení se obsluhuje pomocí dvoupolohové kličky umístěné vlevo nahoře a doplněné dvěma kontrolními žárovkami. V základní poloze, tedy v době kdy jsou závory otevřeny, svítí červené kontrolní světlo, které po úplném uzavření závor zhasne a rozsvítí se světlo bílé. Pro případné přerušení chodu pohonu slouží zaplombované nouzové tlačítko nacházející se pod ovládací kličkou. Jeho obsluha je registrována na počítadle, jehož kontrolní okénko se nachází na levých bočních dvířkách. V případě přerušení dodávky elektrického proudu nebo při poruše elektrické části zařízení je možné pohon obsluhovat ručně pomocí kliky, která se zasadí do litinového nástavce umístěného na ose vystupující z přední části skříně. Pro tyto případy je mechanická část zařízení vystrojena odstředivou brzdou znemožňující obsluhujícímu zaměstnanci rychlejším točením klikou zkrátit předzváněcí dobu před uzavřením závor a mechanismem, který pohon zablokuje v případě přerušení obsluhy. Tento mechanismus je možné vybavit přeložením zaplombované kličky nacházející se v pravé horní části skříně. Každé vybavení je registrováno pomocí počítadla, jehož kontrolní okénko se nachází vpravo od kličky. Mechanická část pohonu je dále vybavena kontrolním okénkem s mechanikou indikací stavu závor. O jejich otevření informuje červená clonka, zatímco o jejich uzavření bílá clonka. Elektrická část pohonu se nachází v ocelové obdélníkové skříni, k jejíž horní části je upevněna část mechanická. V levé horní části skříně je zaplombovaná dvoupolohová klička sloužící jako hlavní vypínač zařízení. Po jejím přeložení do polohy Vypnuto je možné přestavení páky nacházející se na pravé boční straně skříně do polohy Ručně a následné provádění ruční obsluhy zařízení. Zpětné přeložení kličky do polohy Zapnuto je možné teprve po přestavení páky do polohy Motor. Skříň elektrické části obsahuje dále elektromotor, pojistky a třecí spojku. Ta chrání motor proti přetížení tím, že v případě zablokování drátovodu nebo nemožnosti uzavření závor z důvodu překážky na přejezdu prokluzuje, o čemž je obsluhující zaměstnanec informován zvoněním zvonku. Pohon sloužil k ovládání mechanických závor na přejezdu P6353, ležícím v kilometru 18,441 mezi stanicemi Pelhřimov a Nová Cerekev. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK dále prezentovat jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory, rychlostní závorový pohon „Zapínací kruh“, rychlostní závorový pohon „Liberta 1922“ v původním i novějším provedení a mechanický rychlostní závorový pohon ČKD 1934.

Fotografie:

{phocagallery view=category|categoryid=413|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Českomoravské strojírny, a. s. – Praga, Praha-Vysočany
rok výroby: 1944
výrobní číslo: 195
provozní nasazení: přejezd P6354 v km 19,045 v TÚ Pelhřimov–Nová Cerekev
provoz ukončen: 1997
převzato: 5. září 2022
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Mechanický rychlostní pohon pro dvoudrátové dálkově obsluhované závory byl firmou ČKD vyvinut v roce 1934 současně s elektrickou verzí téhož zařízení. Má tedy totožnou mechanickou část sestávající z litinové skříně obdélníkového tvaru vybavené na bočních stranách uzamykatelnými dvířky a upevněné na stojanu vyrobeného z ocelových válcovaných profilů tvaru L. Konstrukce zařízení je provedena tak, aby je bylo v případě potřeby možné doplněním některých součástí a nahrazením stojanu skříní s elektrickou spodní částí snadno přestavět na elektrickou verzi. Pohon se obsluhuje pomocí kliky nasunuté do litinového nástavce nacházejícího se na ose vystupující ze přední části ze skříně. Za účelem dodržení předepsané předzváněcí doby, kterou je nutné dodržet před uzavřením závor, je pohon vybaven odstředivou brzdou, zabraňující obsluhujícímu zaměstnanci rychlejší točení klikou. Součástí zařízení je i zajišťovací mechanismus, který pohon zablokuje v případě přerušení obsluhy. V tomto případě musí obsluhující zaměstnanec uvést pohon do základní polohy a zahájit zavírání závor znovu, čímž je opět zajištěno dodržení předepsané předzváněcí doby. Zajišťovací mechanismus je možné vybavit přeložením zaplombované kličky nacházející se v pravé horní části skříně. Přeložení se provádí zprava doleva a umožňuje dokončení obsluhy závor ve všech případech, kdy hrozí nebezpečí jejich pozdního uzavření. Každé vybavení zajišťovacího mechanismu je registrováno pomocí počítadla, jehož kontrolní okénko se nachází vpravo od kličky. Rychlostní pohon ČKD je dále vybaven kontrolním okénkem s mechanikou indikací stavu závor. O jejich otevření informuje červená clonka, zatímco o jejich uzavření bílá clonka. Pohon sloužil k ovládání mechanických závor na přejezdu P6354, ležícím v kilometru 19,045 mezi stanicemi Pelhřimov a Nová Cerekev. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK dále prezentovat jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory, rychlostní závorový pohon „Zapínací kruh“, rychlostní závorový pohon „Liberta 1922“ v původním i novějším provedení a elektrický rychlostní závorový pohon ČKD 1934.

Fotografie:

{phocagallery view=category|categoryid=412|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1984
výrobní číslo: O-279/83
provozní nasazení: přejezd P2053 v km 13,677 v TÚ Úpořiny–Chotiměř
provoz ukončen: 15. července 2021
převzato: 15. července 2021
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1984
výrobní číslo: O-280/83
provozní nasazení: přejezd P2053 v km 13,677 v TÚ Úpořiny–Chotiměř
provoz ukončen: 15. července 2021
                                                   převzato: 15. července 2021
                                                   stav: uložen v depozitáři
                                                   reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76

popis:
U přejezdového zabezpečovacího zařízení VÚŽ 76 jsou použity výstražníky typu AŽD 71 bez závory a bez pozitivní signalizace. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je pomocí svorníku upevněna trubková konzola. Na jejím konci se nachází dvoudílný držák umožňující natáčet skříň výstražníku ve vodorovné i svislé ose a nesoucí svítilnovou skříň čtvercového tvaru o rozměrech 590 x 590 x 135 mm. Její čelní stěna má tři kulaté otvory o průměru 190 mm, seskupené do tvaru rovnostranného trojúhelníku postaveného na vrcholu. V horní části se nacházejí otvory pro červená světla, v dolní pak zaslepený otvor určený původně pro bílé světlo pozitivní signalizace. Pod spodní hranou skříně je připevněna červenobílá smaltovaná tabulka s nápisem POZOR VLAK. Pro akustickou výstrahu slouží zvonek umístěný uvnitř skříně. Pro šíření jeho zvuku má skříň tři mřížky, nacházející se na přední stěně vpravo i vlevo do zaslepeného otvoru a v horní části dvířek zabírajících celou zadní stěnu svítilnové skříně. Dvířka se uzavírají pomocí zámků na univerzální pětihraný klíč. V horní části výstražníku je ke sloupku pomocí svorníku upevněn držák nesoucí jednoduchý výstražný kříž zhotovený formou výlisku z ocelového plechu. Ve spodní přední části sloupku je připevněna sklápěcí plošinka umožňující udržujícímu zaměstnanci pohodlný přístup do svítilnové skříně. Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat skříň s výstrojí, kolejnicové doteky WSSB a kmenový i opakovací přejezdník.

Fotografie budou doplněny po rekonstrukci obou výstražníků

výrobce: Werk für Signal- und Sicherungstechnik Berlin
rok výroby: 1984
výrobní číslo: 327, 328, 329 a 330
provozní nasazení: přejezd P2054 v km 14,215 v TÚ Úpořiny–Chotiměř
provoz ukončen: 15. července 2021
převzato: 15. července 2021
stav: uloženy v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76

popis:
Elektromagnetický kolejnicový dotek WSSB je magneticky ovládaný mechanický kontakt, k jehož činnosti se využívá změny magnetického toku způsobeného vjetím kola vozidla do místa doteku. Snímací část doteku se upevňuje pomocí svorníku zespodu k patě kolejnice. Skříň snímací části doteku tvoří hliníkový odlitek s odnímatelným hliníkovým víkem. Ze skříně doteku vede přívodní kabel do připojovací skříňky umístěné v přibližně metrové vzdálenosti od koleje. Jedná se o čtvercovou skříňku sestavenou ze dvou litinových profilů a upevněnou na litinových držácích zapuštěných do terénu. Skříňka s výrazným logem výrobce obsahuje součástky zpožďovacího zařízení a svorkovnici, propojující přívodní kabel vedoucí od doteku s kabelem vedoucím do výstroje zařízení. Délka impulsů z magnetického kolejnicového doteku je závislá na rychlosti kolejového vozidla. Při rychlosti 100 km/h je délka impulsu cca 15 ms, což je pro správnou činnost zařízení málo. Z tohoto důvodu je nutná instalce zpožďovacího zařízení, které zajišťuje prodloužení impulzů. Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76 potřebuje ke své činnosti čtyři kolejnicové doteky, vždy jeden zapínací a jeden vypínací dotek pro každý směr jízdy. Pro dosažení správné činnosti doteků je nutné jejich seřízení pomocí výrobcem dodané pomůcky. Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat skříň s výstrojí, výstražníky AŽD 71 bez pozitivní signalizace a kmenový i opakovací přejezdník.

{phocagallery view=category|categoryid=396|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: ČSD – Sdělovací a zabezpečovací dílny Ústí nad Labem
rok výroby: 1984
výrobní číslo: 1
provozní nasazení: přejezd P2054 v km 14,215 v TÚ Úpořiny–Chotiměř
provoz ukončen: 15. července 2021
převzato: 15. července 2021
stav: sestavena v depozitáři, výstroj neoživena
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76

popis:
Výstroj přejezdového zabezpečovacího zařízení VÚŽ 76 je umístěna do upravené ocelové přístrojové skříně do kolejiště (typ PSK3). K její horní části je upevněna široká bíle natřená stříška, jejímž účelem je skříň zaclonit a zabránit tak vzniku vysokých teplot způsobených slunečním zářením v prostoru s výstrojí. Její další funkcí je ochrana udržujícího zaměstnance před nepřízní počasí. Na levé vnější stěně skříně se nachází skřínka venkovního telefonního objektu TO-68 a pod ní litinová skříňka pro místní ovládání zařízení uzamčená visacím zámkem. U zadní dolní části skříně je umístěna přídavná bateriová skříň uzamčená dvěma zámky na univerzální pětihranný klíč. Obsahuje baterie, svorkovnici, dvě žárovky pro vytápění a dva trubkové kabelové uzávěry. Přístup do skříně je dvoukřídlými dveřmi, zabírajícími celou plochu její přední stěny. Ve spodní části skříně se nacházejí trubkové kabelové uzávěry a nad nimi svorkovnice. Souběžně s levou stěnou skříně je upevněna lišta obsahující tři vypínače a sadu pojistek. Za touto lištou je k zadní stěně připevněn napájecí transformátor POBS5. Celý zbylý prostor skříně zabírá rám pro elektrickou výstroj zařízení. Ten je pro snazší údržbové práce možné uvolnit a pootočením kolem osy umístěné po levé straně vysunout z prostoru skříně. V horní části rámu jsou tři řady určené pro malorozměrová relé, odpory a další součástky. Pod nimi se nachází ocelová police, na které je postaven blok Almes s diagnostickým panelem. Jedná se o řídicí jednotku systému, sestavenou převážně z elektronických součástek a univerzálních bloků s miniaturními relé umístěnými v deskách plošných spojů. Následuje jedna řada určená pro další malorozměrová relé a další ocelová police, na níž je umístěn usměrňovač sloužící pro nabíjení baterií. Tuto polici je zároveň možné využít k uložení náhradních dílů. Skříň s výstrojí přejezdového zabezpečovacího zařízení VÚŽ 76 bude v muzejní expozici CHŽK spolu s kolejnicovými doteky WSSB použita k ovládání dvou výstražníků AŽD 71 bez pozitivní signalizace. Funkci oživeného zařízení bude možné kontrolovat prostřednictvím kmenového a opakovacího přejezdníku.

{phocagallery view=category|categoryid=397|limitstart=0|limitcount=8}

Exponáty:

Skříň s výstrojí PZZ VÚŽ 76

Kolejnicové doteky WSSB

Výstražníky AŽD 71 bez pozitivní signalizace

Kmenový přejezdník

Opakovací přejezdník

Nástupištní zvonkový přístroj ocelový (Třebíč)
Nástupištní zvonkový přístroj dřevěný (Hradlo Zboněk, článek připravujeme)
Informační systém Signaltron (Břeclav)
Informační systém Signaltron (Havlíčkův Brod)
Informační systém Signaltron (Veselí nad Moravou)
Informační systém NET 2000 Solari (Brno hlavní nádraží)
Indikátor horkých ložisek Servo 7788 (Nymburk hlavní nádraží)
Indikátor horkých ložisek Servo 7788+FM (Světlá nad Sázavou)

Výkolejka s kontrolním zámkem, původní provedení
Výkolejka s kontrolním zámkem, nové provedení
Výkolejka s mechanickým závorníkem, původní provedení

Mechanický přestavník s obrubníkem vzor SA-9
Mechanický přestavník s pružinou vzor 5206
Mechanický přestavník s pružinou trojpolohový vzor 7062
Mechanický závorník vzor 5050/I pro výměny bez hákového závěru
Mechanický závorník vzor 5050/II pro výměny s hákovým závěrem

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1930
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice Skalice nad Svitavou
provoz ukončen: 22. května 1998
převzato: 4. května 2013
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Přenosný výměnový zámek slouží k nouzovému zajištění přilehlého jazyka výhybky. Skládá se s litinového háku se závitem, na kterém je nasunuta svěrka. Ta se zajišťuje utažením oválné matice a pojistné matice, k čemuž se používá speciální klíč. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, odtlačný výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním a stojanový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Přenosný výměnový zámek od firmy Götz. Foto Marek Říha
2. Nápis názvu výrobce na přenosném výměnovém zámku od firmy Götz. Foto Marek Říha
3. Přenosný výměnový zámek od firmy Liberta s klíčem. Foto Marek Říha
4. Přenosný výměnový zámek nasazený na výhybce. Foto Marek Říha

popis:
Základem stojanového zámku je masivní držák svařený z ocelové pásoviny. V jeho spodní vodorovné části jsou dva otvory sloužící k připevnění zámku k pražci výměníku výhybky. Na horní části držáku je připevněno zámkové ústrojí. To ovládá závoru vyjíždějící vodorovně z přední části zámku a zapevňující rukojeť výměníku. Zámkové ústrojí je chráněno ocelovým krytem, na jehož horní straně je zřízen zaplombovatelný uzávěr. Klíč se vkládá do otvoru na levé straně krytu. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, odtlačný výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním a přenosný výměnový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Celkový pohled na stojanový zámek. Foto Marek Říha
2. Stojanový zámek se sejmutým krytem. Foto Marek Říha
3. Stojanový zámek instalovaný na výhybce. Foto ???
4. Stojanový zámek na fotografii ze Služební rukověti SR112 z roku 1987. Foto archiv CHŽK

popis:
Základem výměnového zámku je litinová kostra se třemi vodorovnými otvory. Dvěma krajními jsou provlečeny svorníky, kterými se zámek pomocí matic připevňuje k patě kolejnice. Středním otvorem prochází hřídel závěrného háku. Jeho vyčnívající konec je tvarován tak, aby jej bylo možné přestavit do svislé polohy pouze při správném odlehnutí jazyka výměny. Na opačném konci hřídele je nasazena rukojeť sloužící k obsluze zámku. Je vybavena zvláštním nástavcem s výřezem, do něhož po přestavení závěrného háku do svislé polohy zapadá matice levého svorníku. Tím je zajištěno, že zámek není možné demontovat, pokud je uzamčen. Za rukojetí je ke kostře zámku připevněno dvojité zámkové ústrojí. Jeho závora zapadá do výřezu v rukojeti. Zámek tak lze uzamknout jen při svislé poloze závěrného háku. Závislý klíč, kterým se odemyká případný další zámek, je možné vyjmout teprve po vložení a otočení výsledného klíče. Zámkové ústrojí je chráněno litinovým krytem se zaplombovatelným závěrem, na jehož horní straně se nachází nápis názvu výrobce. Výsledný klíč se vkládá do otvoru na pravé straně krytu, závislý klíč do otvoru na straně levé. Nad otvorem pro výsledný klíč je smaltovaný štítek s nápisem Otevřeno a se šipkou směřující vlevo. Nad otvorem po závislý klíč je smaltovaný štítek s nápisem Zavřeno a se šipkou směřující vlevo. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoduchý odtlačný výměnový zámek, výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, stojanový zámek a přenosný výměnový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Kontrolní odtlačný výměnový zámek. Foto Marek Říha
2. Detail znaku na krytu kontrolního odtlačného výměnového zámku. Foto Marek Říha
3. Kontrolní odtlačný výměnový zámek se sejmutým krytem. Foto Marek Říha
4. Kontrolní odtlačný výměnový zámek na výhybce. Foto ze Služební rukověti SR112 z roku 1987. Foto archiv CHŽK

popis:
Základem výměnového zámku je litinová kostra se třemi vodorovnými otvory. Dvěma krajními jsou provlečeny svorníky, kterými se zámek pomocí matic připevňuje k patě kolejnice. Středním otvorem prochází hřídel závěrného háku. Jeho vyčnívající konec je tvarován tak, aby jej bylo možné přestavit do svislé polohy pouze při správném odlehnutí jazyka výměny. Na opačném konci hřídele je nasazena rukojeť sloužící k obsluze zámku. Je vybavena zvláštním nástavcem s výřezem, do něhož po přestavení závěrného háku do svislé polohy zapadá matice levého svorníku. Tím je zajištěno, že zámek není možné demontovat, pokud je uzamčen. Za rukojetí je ke kostře zámku připevněno zámkové ústrojí. Jeho závora zapadá do výřezu v rukojeti. Zámek tak lze uzamknout jen při svislé poloze závěrného háku. Zámkové ústrojí je chráněno litinovým krytem se zaplombovatelným závěrem, na jehož horní straně se nachází nápis názvu výrobce. Klíč se vkládá do otvoru na pravé straně krytu. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat kontrolní odtlačný výměnový zámek, výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, stojanový zámek a přenosný výměnový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Jednoduchý odtlačný výměnový zámek. Foto Marek Říha
2. Detail nápisů na krytu jednoduchého odtlačného výměnového zámku. Foto Marek Říha
3. Jednoduchý odtlačný výměnový zámek se sejmutým krytem. Foto Marek Říha
4. Zámkové ústrojí jednoduchého odtlačného zámku. Foto Marek Říha

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: cca 1965
výrobní číslo:
provozní nasazení: v železniční stanici Skalice nad Svitavou (místní nádraží)
provoz ukončen: 1973
převzato: 4. května 2013
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Základem výměnového zámku je litinová kostra se třemi vodorovnými otvory. Dvěma krajními jsou provlečeny svorníky, kterými se zámek pomocí matic připevňuje k patě kolejnice. Středním otvorem prochází hřídel závěrného háku. Jeho vyčnívající konec je tvarován tak, aby jej bylo možné přestavit do svislé polohy pouze při správném přilehnutí jazyka výměny. Na opačném konci hřídele je nasazena rukojeť sloužící k obsluze zámku. Je vybavena zvláštním nástavcem s výřezem, do něhož po přestavení závěrného háku do svislé polohy zapadá matice levého svorníku. Tím je zajištěno, že zámek není možné demontovat, pokud je uzamčen. Za rukojetí je ke kostře zámku připevněno dvojité zámkové ústrojí. Jeho závora zapadá do výřezu v rukojeti. Zámek tak lze uzamknout jen při svislé poloze závěrného háku. Závislý klíč, kterým se odemyká případný další zámek, je možné vyjmout teprve po vložení a otočení výsledného klíče. Zámkové ústrojí je chráněno litinovým krytem se zaplombovatelným závěrem, na jehož horní straně se nachází logo výrobce. Výsledný klíč se vkládá do otvoru na pravé straně krytu, závislý klíč do otvoru na straně levé. Nad otvorem pro výsledný klíč je smaltovaný štítek s nápisem Otevřeno a se šipkou směřující vlevo. Nad otvorem po závislý klíč je smaltovaný štítek s nápisem Zavřeno a se šipkou směřující vlevo. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoduchý výměnový zámek, odtlačný výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, stojanový zámek a přenosný výměnový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Kontrolní výměnový zámek od firmy ESP. Foto Marek Říha
2. Detail znaku na krytu výměnového zámku od firmy ESP. Foto Marek Říha
3. Jednoduchý výměnový zámek od firmy AŽD. Foto Marek Říha
4. Detail znaku na krytu výměnového zámku od firmy AŽD. Foto Marek Říha
5. Kontrolní výměnový zámek se sejmutým krytem. Foto Marek Říha
6. Dvojité zámkové ústrojí kontrolního výměnového zámku. Foto Marek Říha
7. Smaltovaný štítek nad otvorem pro výsledný/závislý klíč. Foto Marek Říha
8. Výkres dvojitého zámkového ústrojí ze Služební rukověti SR112 z roku 1987. Foto archiv CHŽK

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1930
výrobní číslo:
provozní nasazení: v železniční stanici Skalice nad Svitavou (místní nádraží)
provoz ukončen: 1973
převzato: 10. října 2012
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Základem výměnového zámku je litinová kostra se třemi vodorovnými otvory. Dvěma krajními jsou provlečeny svorníky, kterými se zámek pomocí matic připevňuje k patě kolejnice. Středním otvorem prochází hřídel závěrného háku. Jeho vyčnívající konec je tvarován tak, aby jej bylo možné přestavit do svislé polohy pouze při správném přilehnutí jazyka výměny. Na opačném konci hřídele je nasazena rukojeť sloužící k obsluze zámku. Je vybavena zvláštním nástavcem s výřezem, do něhož po přestavení závěrného háku do svislé polohy zapadá matice levého svorníku. Tím je zajištěno, že zámek není možné demontovat, pokud je uzamčen. Za rukojetí je ke kostře zámku připevněno zámkové ústrojí. Jeho závora zapadá do výřezu v rukojeti. Zámek tak lze uzamknout jen při svislé poloze závěrného háku. Zámkové ústrojí je chráněno litinovým krytem se zaplombovatelným závěrem, na jehož horní straně se nachází nápis názvu výrobce. Klíč se vkládá do otvoru na pravé straně krytu. Výměnové zámky budou v expozici CHŽK dále prezentovat kontrolní výměnový zámek, odtlačný výměnový zámek v provedení jednoduchém i kontrolním, stojanový zámek a přenosný výměnový zámek. Jako další prvky mechanických a elektromechanických zařízení budou vystaveny přestavníky a závorníky nebo výkolejky.

Fotografie:
1. Jednoduchý výměnový zámek od firmy Götz. Foto Marek Říha
2. Detail nápisů na krytu výměnového zámku od firmy Götz. Foto Marek Říha
3. Klíč od výměnového zámku vyrobený firmou Götz. Foto Marek Říha
4. Jednoduchý výměnový zámek od firmy Liberta. Foto Marek Říha
5. Detail nápisů na krytu výměnového zámku od firmy Götz. Foto Marek Říha
6. Jednoduchý výměnový zámek se sejmutým krytem. Foto Marek Říha
7. Zámkové ústrojí jednoduchého výměnového zámku. Foto Marek Říha
8. Jednoduchý výměnový zámek na výhybce. Foto ze Služební rukojeti SR112 z roku 1987. Foto archiv CHŽK

Exponáty
Jednoduchý výměnový zámek
Kontrolní výměnový zámek
Jednoduchý výměnový zámek odtlačný
Kontrolní výměnový zámek odtlačný
Stojanový zámek
Přenosný výměnový zámek

Výměnové zámky
Přestavníky a závorníky
Výkolejky

výrobce: Českomoravská strojírna, Praha Vysočany
rok výroby: 1941
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice Grešlové Mýto
provoz ukončen: 31. května 2019
převzato: 21. června 2020
stav: sestaven, zprovozněn, uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanický ústřední přístroj z Grešlového Mýta

popis:
Ústřední stavědlový přístroj vzor 5007 se samočinnými závěry výměn novějšího provedení se pro muzejní expozici podařilo získat v roce 2020 ze železniční stanice Grešlové Mýto. V předchozím roce proběhla na tomto nádraží výstavba nového zabezpečovacího zařízení, po jejímž dokončení si původní zájemce stavědlový přístroj nepřevzal. Správa sdělovací a zabezpečovací techniky Brno jej proto nabídla našemu spolku. Zařízení je mimo jiné zajímavé i tím, že z důvodů svého dodání v době německé okupace mělo odjezdová návěstidla u každé koleje, namísto standardně používaných návěstidel společných pro všechny koleje. V roce 1973 proběhla ve stanici náhrada mechanických návěstidel světelnými, což mělo za následek odebrání pák všech návěstidel i obou předvěstí z přístroje a jejich náhradu kličkami. Upraveny byly i závislosti v mechanické části přístroje. Při plánované rekonstrukci hodláme přístroj uvést do stavu z období krátce po druhé světové válce.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou dvoudílných litinových podpěr a jednodílné střední podpěry, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava byly původně řazeny páky předvěsti (5010) a vjezdového návěstidla od Moravských Budějovic (5015), tři páky odjezdových návěstidel do Moravských Budějovic (5013), páka výhybky číslo 10 (5072) a jejího závorníku (A16), páka výhybky číslo 9 (5072) a jejího závorníku (A16), dvě společné páky závorníků výkolejky Vk1 a výhybky číslo 8 a výhybek číslo 4 a 5 (5010), páka výhybky číslo 2 (5072) a jejího závorníku (A16), páka výhybky číslo 1 (5072) a jejího závorníku (A16), tři páky odjezdových návěstidel do Šumné (5013) a páka vjezdového návěstidla od Šumné (5015) a jeho předvěsti (5010). Od roku 1973 má přístroj již pouze deset pák výhybek a závorníků. Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. Z čelní stěny pravítkové skříně vyčnívají návěstní kličky pro obsluhu světelných návěstidel. Na levé straně je jedna pro vjezd a druhá pro odjezd. Na pravé straně je kromě dvojice kliček pro vjezdové návěstidlo a odjezdová návěstidla zřízena i klička pro cestová návěstidla, která se nacházela u staničních kolejí před železničním přejezdem. V dolní části zadní strany pravítkové skříně jsou upevněny osové doteky návěstních kliček, kolejových závěrníků a rozřezaného pravítka. K horní straně pravítkové skříně je upevněn nástavkový rám obsahující kolejové závěrníky a kličky, zprostředkovávající závislost mezi mechanickou částí přístroje a samočinným závěrem výměn.

Pro každé zhlaví jsou na nástavkového rámu zřízeny tři třípolohové kolejové závěrníky. Slouží k provedení mechanického závěru vlakové cesty na vybranou kolej a překládají se buď vpravo, nebo vlevo, vždy proti směru jízdy vlaku. Zcela vpravo a vlevo jsou umístěny dvě dvojice kliček, z nichž jedna slouží pro předání výhybek příslušného zhlaví na místní obsluhu. Její přeložení umožňuje vyjmutí klíče pro posun ze zástrčkového zámku na pravé nebo levé straně skříně přístroje. Druhá klička z každé dvojice slouží k zapevnění klíče od pohonu mechanických závor v zástrčkovém zámku. Přístroj má tak dva zástrčkové zámky na každé straně. Samočinný závěr výměn je umístěn v kovové skříňce upevněné na nástavkovém rámu uprostřed přístroje. Pro každé zhlaví stanice má hranaté okénko, rozdělené na dvě poloviny, a nouzové vybavovací zařízení. Při přeložení kolejového závěrníku dojde k jeho samočinnému zapevnění a spodní polovina okénka se zacloní zeleně. Po obsazení izolované kolejnice vjíždějícím nebo odjíždějícím vlakem se horní polovina okénka zacloní červeně. Když všechna vozidla vlaku přejedou přes izolovanou kolejnici, zacloní se obě poloviny okénka opět bíle za současného uvolnění kolejového závěrníku. Pokud se jízda vlaku neuskuteční, je pomocí nouzového vybavovače možné zrušit vlakovou cestu nouzově.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule k zavěšování hlavních klíčů, čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

{phocagallery view=category|categoryid=328|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Českomoravská-Kolben-Daněk, Praha Vysočany
rok výroby: 1947
výrobní číslo: 285
provozní nasazení: železniční stanice Jaroměřice nad Rokytnou
provoz ukončen: 26. dubna 2019
převzato: 27. dubna 2019
stav: sestaven, zprovozněn, uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanický ústřední přístroj vzor 5007

popis:
Ústřední stavědlový přístroj vzor 5007 se samočinnými závěry výměn staršího provedení se pro muzejní expozici podařilo získat v roce 2019, kdy proběhla výstavba nového zabezpečovacího zařízení v železniční stanici Jaroměřice nad Rokytnou. Přístroj se vyznačuje velmi dobrou zachovalostí a minimem dodatečně provedených úprav. Pro muzejní účely je atraktivní také tím, že obsahuje páky téměř všech používaných typů. Objednávka a vyprojektování zařízení proběhlo v době německé okupace. Pravděpodobně z důvodu přizpůsobení tehdejším německým předpisům a odsunu osy hlavní koleje mělo dvouramenná odjezdová návěstidla. Postavenou odjezdovou cestu z první staniční koleje návěstilo jedno rameno. Při odjezdu z druhé nebo čtvrté koleje povolovala odjezd vlaku dvě ramena. Toto provedení samozřejmě neodpovídalo předpisům poválečných ČSD. Dolní ramena odjezdových návěstidel byla proto nejpozději v roce 1955 odebrána, což ovšem nemělo vliv na stav přístroje. Jediným větším zásahem se tak stala instalace desky pro indikační a ovládací skříňky přejezdových zabezpečovacích zařízení typů VÚD, kvůli jejímuž umístění musela být upravena poloha hradlových relé. Při plánované rekonstrukci přístroje předpokládáme odstranění všech zásahů provedených během jeho provozu tak, aby jeho vzhled odpovídal stavu po vyrobení.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze tří dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava jsou řazeny páky předvěsti (5010) a vjezdového návěstidla od Kojetic na Moravě (5015), páka odjezdového návěstidla do Kojetic na Moravě (5015), páka výhybky číslo 7 (5011) a jejího závorníku (5015), páky výhybek číslo 6, 5 a 4 (5011), společná páka závorníků výkolejky Vk1 a výhybky číslo 3 (5010), páka výhybky číslo 2 (5072) a jejího závorníku (5015), páka výhybky číslo 1 (5072) a jejího závorníku (5015), páka odjezdového návěstidla do Moravských Budějovic (5015) a páka vjezdového návěstidla od Moravských Budějovic (5015) a jeho předvěsti (5012). Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. V dolní části zadní strany jsou upevněny osové doteky návěstidel, kolejových závěrníků a rozřezaného pravítka. K horní straně pravítkové skříně je upevněn nástavkový rám obsahující kolejové závěrníky a návěstní kličky, zprostředkovávající závislost mezi mechanickou částí přístroje a samočinnými závěry výměn.

Pro každé zhlaví jsou na obou stranách nástavkového rámu zřízeny tři třípolohové kolejové závěrníky. Slouží k provedení mechanického závěru vlakové cesty pro příslušnou kolej a překládají se buď vpravo, nebo vlevo, vždy proti směru jízdy vlaku. Pravé zhlaví má mimo to v pravé střední části nástavkového rámu umístněný dvoupolohový závěrník s označením Posun. Jeho přeložení je možné po předání výhybek číslo 1 a 2 na místní obsluhu a umožňuje vyjmutí klíče pro posun ze zástrčkového zámku na pravé straně pravítkové skříně přístroje. Na opačné straně přístroje se nachází zástrčkový zámek s označením Výluka. Jeho klíč je možné uvolnit po přestavení všech výhybek do základní polohy, jejich uzávorování a přeložení dvoupolohového závěrníku s označením Výluka, který se nachází v levé střední části nástavkového rámu. Poslední dva dvoupolohové závěrníky slouží k provedení závěru výměn a po jejich přeložení je možné postavit příslušné návěstidlo do polohy dovolující jízdu. Jsou umístěné pod oběma samočinnými závěry výměn, které je po přeložení zapevní. Samočinné závěry výměn jsou staršího provedení, s kulatým kontrolním okénkem, které je v základní poloze bílé a při postavené vlakové cestě se zacloní zeleně. Pod okénkem se nachází zaplombovaný vybavovač, kterým je možné zrušit vlakovou cestu nouzově. Nad každým samočinným závěrem je na dřevěné desce upevněna dvojice hradlových relé, zajišťujících prostřednictvím izolovaných kolejnic vybavení závěru vlakové cesty.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule k zavěšování hlavních klíčů, čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

Průběh oprav přístroje můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

{phocagallery view=category|categoryid=272|limitstart=0|limitcount=16}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1974
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice (od roku 1992 nákladiště) Jevíčko
provoz ukončen: 14. prosince 2023
převzato: 14. prosince 2023
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Ústřední zámek z Jevíčka

popis:
Ústřední zámek se pro muzejní expozici podařilo získat při náhradě původního mechanického zabezpečovacího zařízení nákladiště Jevíčko v prosinci 2023. Toto zařízení zčásti pocházelo z období, kdy bylo Jevíčko železniční stanicí. Po její změně na nákladiště v roce 1992 došlo k drobným úpravám tohoto zařízení včetně ústředního zámku. V jeho případě se však nejednalo o destruktivní změny a díky tomu se mohl stát exponátem našeho připravovovaného muzea. Bude tak možné prezentovat rozdíl mezi tabulí pro zavěšování hlavních klíčů, tedy zabezpečovacím zařízením první kategorie, které nemá žádné závislosti, a ústředním zámkem, který jako zabezpečovací zařízení druhé kategorie zajišťuje závislost mezi výhybkami a návěstidly.

Ústřední zámek sestává z ploché ocelové skříně, která se připevňuje na stěnu služební místnosti. Přední stěnu tvoří kryt z ocelového plechu, v jehož okrajích jsou zřízeny řady otvorů pro klíče. Vodorovná řada má 7 otvorů pro klíče od výhybek a výkolejek nazývané závislé. Svislá řada má 5 otvorů pro klíče nazývané výsledné nebo též návěstní. Svislá řada umístěná v levé části ústředního zámku obsahuje otvory pro výsledné klíče pro jízdu od nebo do Chornic. Svislá řada umístěná v pravé části pak výsledné klíče pro jízdu od nebo do Velkých Opatovic. V každém otvoru se nachází zámkové ústrojí a pravítko, do jehož výřezu zapadá klíč. Pravítka závislých klíčů se pohybují svisle, zatímco pravítka výsledných klíčů vodorovně. V místě, kde se pravítka kříží, se v případě nutnosti zřízení závislosti našroubuje kolík. Všechny takto vytvořené závislosti jsou graficky znázorněny na předním krytu zařízení, a to umístěním symbolu znázorňujícího požadovaný tvar štítku závislého klíče. Pokud jsou v zámku uzamčeny všechny klíče od prvků, které vyžaduje závěrová tabulka pro příslušnou vlakovou cestu, je možný pohyb vodorovného pravítka, a tedy i otočení a vyjmutí výsledného klíče. V případě, že není kterýkoli požadovaný klíč v zámku uzamčen, vodorovné pravítko narazí na kolík ve svislém pravítku a vyjmutí výsledného klíče není možné.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule k zavěšování hlavních klíčů, čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

Průběh oprav ústředního zámku můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

{phocagallery view=category|categoryid=439|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Návěstní dílny ČSD, Brno-Královo Pole
rok výroby: 1947 (reinstalace)
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice Boskovice
provoz ukončen: 25. března 1998
převzato: 25. března 1998
stav: umístěn na nástupišti železniční stanice Boskovice
reportáž o převzetí exponátu: Stavědlo Boskovice

popis:
Čtyřpákový stavěcí kozlík se zámkem se pro muzejní expozici podařilo získat ze železniční stanice Boskovice, v níž bylo 25. března 1998 aktivováno nové zabezpečovací zařízení TEST 10. Sloužil od 19. září 1947, kdy bylo ve stanici Boskovice aktivováno zabezpečovací zařízení první kategorie s mechanickými vjezdovými návěstidly a předvěstmi. V době instalování zařízení v Boskovicích se již tento typ stavěcího kozlíku nevyráběl. Pochází tedy z jiné stanice nebo hlásky, kde došlo pravděpodobně k jeho náhradě jiným zařízením. V muzejní expozici jej plánujeme využít u Tabule pro zavěšování hlavních klíčů pocházející ze stejné stanice. Při plánované rekonstrukcí bude uveden do stavu odpovídajícímu době instalace v Boskovicích, a to včetně litých popisových štítků označujících návěstidla a předvěsti římskými čísly.

Stojan přístroje je sestaven ze dvou válcovaných profilů tvaru U postavených delšími stranami k sobě a spojených vodorovnými držáky tvaru L. Spodní část stojanu je zapuštěna v betonovém základu. Nad ním je zřízena drátovodná šachta krytá poklopem. V dolní části šachty je stojanem provlečena ocelová hřídel, na níž jsou nasazeny nožní kladky. Stejné hřídele jsou přístrojem provlečeny i v jeho horní části. Na výše položené jsou navlečeny litinové řetězové kladky s třmenovými pákami. Spodní hřídel nese západkové páčky s protizávažími, na nichž se nacházejí popisové štítky pák. Aby nebylo možné postavit obě vjezdová návěstidla současně a pro zachování správného sledu obsluhy návěstidle a jejich předvěstí, jsou mezi pákami přístroje zřízena návěstní šoupátka ovládaná kličkami a pohybující se v litinových segmentech. Obsluhovat lze tedy jen tu páku, k níž je natočena horní část kličky. Západkové páčky přístroje jsou v základní poloze drženy závorou, pohybující se vodorovně v zadní části stojanu. Závora má na pravé straně rukojeť pro obsluhu, která se provádí jejím vysunutím doprava. Na levé straně přístroje je připevněn zámek, kterým se závora uzamyká v základní poloze.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat tabule k zavěšování hlavních klíčů, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

{phocagallery view=category|categoryid=389|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Návěstní dílny ČSD, Brno-Královo Pole
rok výroby: 1947
výrobní číslo: 24
provozní nasazení: železniční stanice Boskovice
provoz ukončen: 25. března 1998
převzato: 25. března 1998
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Stavědlo Boskovice

popis:
Tabuli pro zavěšování hlavních klíčů se pro muzejní expozici podařilo získat ze železniční stanice Boskovice, v níž bylo 25. března 1998 aktivováno nové zabezpečovací zařízení TEST 10. Tabule díky své jednoduchosti bude ideálním exponátem, na kterém bude možné snadno předvádět její funkci. Sloužila od 19. září 1947, kdy bylo ve stanici Boskovice aktivováno zabezpečovací zařízení první kategorie s mechanickými vjezdovými návěstidly a předvěstmi. Tabule pro zavěšování hlavních klíčů je spíše pomůckou než zabezpečovacím zařízením. Nezajišťuje závislost výhybek na návěstidlech a nedokáže ani zabránit postavení vzájemně se ohrožujících jízdních cest. Při plánované rekonstrukci hodláme pro větší názornost na neobsazené háčky tabule umístit klíče 4/1, 2/3b a Vk1/5 od odvratných výhybek a výkolejky zajišťujících aktivní boční ochranu jízdních cest. Ve stanici Boskovice se tyto klíče nacházely ve sběrném zámku a uvolňovaly se pomocí návěstního klíče Náv.L-S od stavěcího kozlíku.

Tabule je umístěna v uzamykatelné prosklené dřevěné skříňce. Na její základní desce je umístěno schéma kolejiště stanice, pod nímž se nachází plechová tabulka s popisky označujícími háčky na zavěšení klíčů. Ve směru zleva doprava se na ně zavěšují klíče od výhybek a výkolejek v pořadí směrem od začátku ke konci trati. Zcela vpravo se umisťuje výsledný návěstní klíč. Pod háčky se nacházejí dvě sady kolejových pravítek. Jedna sada slouží pro jízdy od a do Šebetova, zatímco druhá pro jízdy od a do Skalice nad Svitavou. V základním stavu jsou kolejová pravítka sklopena a kryta černými krycími pravítky s nápisy Od/do Šebetova a Od/do Skalice nad Svitavou. Rub krycích pravítek a kolejová pravítka jsou bílá s černými nápisy. Na spodní straně kolejových pravítek jsou upevněny bílé hledače vlakových cest s označením čísla vjezdové nebo odjezdové koleje. Na nejspodnějším kolejovém pravítku se vlevo nachází nápis Vjezd a vpravo nápis Odjezd. Po uchopení hledače a přeložení pravítek směrem nahoru se na horním kolejovém zobrazí označení vlakové cesty. Na dolním kolejovém pravítku jsou vyznačeny tvary označovacích štítků od výhybek a výkolejek, které je pro požadovanou vlakovou cestu nutné přestavit do určené polohy. Pokud je celý tvar označovacího štítku znázorněn černě, musí být výhybka nebo výkolejka správně přestavena a uzamčena a klíč musí viset na tabuli. Je-li tento tvar vyznačen pouze černým obrysem, postačí správné přestavení výhybky nebo výkolejka a klíč na tabuli viset nemusí. Po vizuální kontrole správnosti štítků zavěšených klíčů sejme obsluhující zaměstnanec návěstní klíč, který použije k odemčení stavěcího kozlíku, které mu umožní postavení příslušného vjezdového návěstidla do polohy dovolující jízdu. Při odjezdových vlakových cestách zůstává návěstní klíč viset na tabuli.

Mechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat čtyřpákový stavěcí kozlík, ústřední zámek, ústřední stavědlo vzor 5007 se samočinným závěrem výměn staršího i novějšího provedení, stavědlo vzor 5007 pro hlásku, stavědlo vzor 5007 pro nákladiště a stavědlo vlečky.

{phocagallery view=category|categoryid=390|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1973
výrobní číslo: B-57/73
provozní nasazení: na hradle Zboněk
provoz ukončen: 13. listopadu 1998
převzato: 7. listopadu 2018
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přístroj traťového hradla se světelnými návěstidly

popis:
Přístroj traťového hradla se světelnými návěstidly se pro muzejní expozici podařilo získat na podzim 2018. Pochází z bývalého hradla Zboněk a nabídli nám jej zaměstnanci Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Brno, kteří ho měli dvacet let uložený ve Skalici nad Svitavou. Na hradle Zboněk došlo v roce 1977 k náhradě mechanických návěstidel světelnými. Z tohoto důvodu proběhla i výměna původního přístroje za modernější verzi, vyrobenou v podniku AŽD Praha. Nový přístroj již používal k vybavení hradlových zarážek anulační soubor elektronický, namísto hradlových relé. Z důvodu názornější prezentace jej při plánované rekonstrukci hodláme doplnit dvěma sadami zařízení pro kontrolu izolované kolejnice. Jedná se o výrobek zavedený do provozu na podzim 1968. Sestává z malorozměrového relé, svorkovnice, nastavitelného odporu, vybavovacího tlačítko a dvou indikačních žárovek. Prvky jsou upevněny na samostatné konstrukci, která se upevňuje na desku hradlového přístroje na místo klasického hradlového relé. Takto upravený přístroj bude reprezentovat modernizovanou verzi elektromechanického zabezpečovacího zařízení.

Mechanická část přístroje se skládá z pravítkové skříně se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. Na její přední stěně se nacházejí dvě dvoupolohové kličky sloužící k obsluze oddílových návěstidel. V dolní části zadní strany jsou upevněny osové doteky obou kliček. Pravítková skříň je připevněna k dřevěnému podstavci. Na jeho přední i zadní straně jsou dvoukřídlá dvířka. Za předními jsou na poličce uložena dvě klasická relé sloužící k ovládání oddílových návěstidel. Za zadními dvířky je umístěna hlavní svorkovnice přístroje. K horní straně pravítkové skříně je připevněn nástavkový rám, který zprostředkovává závislost mezi mechanickou a elektrickou částí přístroje. Na nástavkovém rámu je usazena hradlová skříň pro šest hradlových vložek. Na její pravé boční straně se nachází klika induktoru. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený šesti kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky čtyř hradlových vložek, a dvěma kontrolními okénky clonek náhradních západek mezilehlých traťových hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na kovové tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou řazeny v následujícím pořadí: hradlová zarážka na společném tlačítku s mezilehlým traťovým hradlem do Skalice nad Svitavou, dvě volná rezervní pole a mezilehlé traťové hradlo do Letovic na společném tlačítku s hradlovou zarážkou. K horní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Obsahuje poličku se dvěma tlačítky hradlových zvonků a dva hradlové zvonky.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářské přístroje vzor 3414 a 5007, sada nářadí pro stavědla, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroj traťového hradla s mechanickými návěstidly.

{phocagallery view=category|categoryid=294|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Siemens & Halske, Aktiengesellschaft, Wien
rok výroby: cca 1912
výrobní číslo:
provozní nasazení: na hradle Svitavy-Lány
provoz ukončen: 15. září 1998
převzato: 24. ledna 2007
stav: rekonstruován, oživen, uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přístroj traťového hradla s mechanickými návěstidly

popis:
Přístroj traťového hradla s mechanickými návěstidly se pro muzejní expozici podařilo získat v roce 2007 při likvidaci skladu materiálu zabezpečovací techniky v Březové nad Svitavou. Vyřazen byl během modernizace tratě Brno–Česká Třebová v září 1998. Tato důležitá trať získala v letech 1910–1913 tehdy nejmodernější elektromechanické staniční i traťové zabezpečovací zařízení, pocházející z vídeňské továrny firmy Siemens & Halske. Z hradla Svitavy-Lány však pochází jen pákový stojan přístroje, hlavní svorkovnice a stavěcí páky. Hradlovou skříň, nástavkový rám a pravítkovou skříň nám darovali zaměstnanci Sdělovacích a zabezpečovacích dílen v Hradci Králové, které dlouhá léta prováděly generální opravy elektromechanických zařízení výměnným způsobem. Z tohoto důvodu se nepodařilo zjistit, odkud tyto díly pocházely. Jednalo se o výrobek firmy Siemens & Halske, dodaný ještě v době starého mocnářství. V letech 2008–2015 proběhla generální oprava exponátu, v rámci níž byl pákový stojan z hradla Svitavy-Lány zkrácen o dvě pole, aby byl kompatibilní s pravítkovou skříní a nástavkovým rámem. Stejná úprava proběhla i u pravítek a dalších závislostních prvků pravítkové skříně. Exponát je v současné době plně funkční a jeho vzhled odpovídá stavu z období těsně po druhé světové válce.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. V dolní části zadní strany jsou upevněny osové doteky obou pák návěstidel. Pod horním okrajem zadní stěny pravítkové skříně se nacházejí dvě dvojice držáků pro zavěšení konzol používaných při práci na mechanické části přístroje pro odstavení hradlové skříně a kolejového číselníku. Na pravé straně pravítkové skříně je připevněn zástrčkový zámek zajišťující závislost výhybek vlečky. Klička, kterou se tento klíč v zámku uvolňuje nebo zapevňuje, se nachází v pravé části nástavkového rámu. Ten je připevněn k horní straně pravítkové skříně a zprostředkovává závislost mezi mechanickou a elektrickou částí přístroje. Na nástavkovém rámu je usazena hradlová skříň pro pět hradlových vložek. Na její pravé boční straně se nachází klika induktoru. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený pěti kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky hradlových vložek, a dvěma kontrolními okénky clonek náhradních západek mezilehlých traťových hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na kovové tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou řazeny v následujícím pořadí: hradlová zarážka na společném tlačítku s mezilehlým traťovým hradlem do Brna, závěr výměn vlečky a mezilehlé traťové hradlo do Prahy na společném tlačítku s hradlovou zarážkou. K zadní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Obsahuje poličku se třemi tlačítky hradlových zvonků, dvě hradlová relé a tři hradlové zvonky. Vodiče z hradlové skříně jsou pomocí svodného korýtka upevněného na pravém boku přístroje vedeny do hlavní svorkovnice, umístěné na zadní straně pákového stojanu, a dále do kabelového závěru připevněného na desce pod svorkovnicí.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářské přístroje vzor 3414 a 5007, sada nářadí pro stavědla, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroj traťového hradla se světelnými návěstidly.

{phocagallery view=category|categoryid=293|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Elektro – Signal – Praga, národní podnik, Praha
rok výroby: 1949
výrobní číslo:
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Svitavy (provizorium)
provoz ukončen: podzim 1998
převzato: 28. června 2010
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Elektromechanický klíčový přístroj

popis:
Klíčový přístroj se podařilo získat v roce 2010, kdy jej jako již nepotřebný vyřadila ze stavu společnost AŽD Praha. Po svém vyrobení v roce 1949 sloužil v různých stanicích jako provizorní náhrada stavědlových přístrojů s ústředním stavěním výhybek při úpravách, přestavbách nebo náhradách standardního elektromechanického zabezpečovacího zařízení. Výrobce dodal přístroj v v transportním obalu, který po přivezení na místo stavby sloužil zároveň jako jeho podstavec. Veškeré závislosti uvnitř přístroje i potřebné klíče byly připraveny již ve výrobním závodě, takže aktivace provizorního zařízení trvala zpravidla velmi krátkou dobu. Stačilo jen opatřit výhybky výměnovými zámky a připojit elektrickou část klíčového přístroje k řídicímu přístroji. Pokud měla stanice mechanická návěstidla, která měla fungovat i po dobu provozu provizorního zabezpečovacího zařízení, musel být ještě zřízen stavěcí kozlík, jehož páky se odemykaly výslednými klíči vyjmutými z klíčového přístroje. V případě světelných návěstidel se výsledný klíč vkládal do kolejové desky. Poslední provozní nasazení našeho klíčového přístroje proběhlo při rekonstrukci železniční stanice Svitavy v rámci modernizace tratě Brno–Česká Třebová. Na opatovském zhlaví stanice došlo ke zřízení provizorního výhybkářského stanoviště číslo II. To nahradilo dosavadní stavědlo číslo 2, které muselo ustoupit rozšiřovanému kolejišti. Po ukončení rekonstrukce stanice skončilo zařízení ve skladu společnosti AŽD, která nám jej v létě 2010 věnovala. Připravovaná rekonstrukce přístroje počítá s jeho uvedením do stavu po vyrobení, tedy do podoby odpovídající padesátým létům dvacátého století.

Mechanickou část přístroje tvoří ocelová skříň obsahující dva otočné bubny, sadu zámkových ústrojí a závěrné zařízení. Je usazena na dřevěném podstavci, který slouží zároveň jako transportní obal. Jeden buben slouží pro vjezdy, zatímco druhý pro odjezdy vlaků. Na obou bocích skříně vyčnívají konce bubnů, v jejichž krytech jsou vyříznuta okénka. Při natočení bubnu se v nich zobrazí číslo koleje spolu s čísly výhybek a jejich požadovanými polohami. Přední stěnu skříně tvoří kryt z ocelového plechu s otvory pro vkládání klíčů a lištami určenými k umístění popisků. V horní části přední stěny skříně se nachází dvě kličky. Levá slouží pro mechanické zapevnění bubnu odjezdových vlakových cest, pravá má stejný účel pro cesty vjezdové. Na mechanické části přístroje je usazena hradlová skříň pro šest hradlových vložek. Na pravé boční straně se nachází klika induktoru. Horní strana obsahuje hradlová tlačítka ovládající jednotlivé hradlové vložky. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený šesti kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky hradlových vložek, a dvěma kontrolními okénky clonek náhradních západek návěstních hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou vložky řazeny v následujícím pořadí: hradlová zarážka na společném tlačítku s návěstním hradlem pro odjezd do Opatova, závěr výměn pro odjezd do Opatova, závěr výměn pro vjezd od Opatova a návěstní hradlo na společném tlačítku s hradlovou zarážkou pro vjezd od Opatova. Obě hradlové zarážky a oba závěry výměn mají nouzová vybavovací zařízení. K horní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Obsahuje dvě hradlová relé, dva hradlové zvonky, poličku se zvonkovými tlačítky sloužícími pro komunikaci s výpravčím a malý kolejový číselník.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářské přístroje vzor 3414 a 5007, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky,  sada nářadí pro stavědla a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

{phocagallery view=category|categoryid=296|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Výroba sdělovacích a zabezpečovacích zařízení Praha,
                závod 2 Brno-Královo Pole
rok výroby: cca 1950
výrobní číslo: 42
provozní nasazení: na stavědle číslo 3 v železniční stanici Rájec-Jestřebí
provoz ukončen: 28. února 1998
převzato: 12. března 1998
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Sada nářadí je předepsána pro všechna mechanická a elektromechanická stavědla s ústředním přestavováním výměn, a to bez ohledu na typ použitého přístroje. Je uložena v normalizované dřevěné skříňce o rozměrech 490 x 540 x 145 mm, která bývá zavěšena zpravidla na stěně služební místnosti v prostoru za stavědlovým přístrojem. Uzamykatelná skříňka je uvnitř opatřena šedým nátěrem, na němž jsou černou barvou naznačeny pozice jednotlivých nástrojů, zavěšených nebo upevněných ve speciálních držácích. Nářadí je určeno nejen k běžné údržbě zařízení, například mazání, ale i pro řešení nejčastějších provozních zákroků. Těmi jsou například výměna úsmyčného kolíčku po rozříznutí výměny nebo vypnutí výhybky z ústředního stavění případně závorování. Podle předpisu T6 u roku 1949 musí sada nářadí obsahovat dva jednostranné klíče velikosti 55, jeden v rovném a druhý v zahnutém provedení. Dále oboustranný klíč velikosti 18/23, posuvný klíč, zámečnické kladivo, plochý ruční sekáč, štípací kleště, ploché kleště, klíč a průbojník na vyjmutí úsmyčného kolíčku, oboustranné zkušební želízko pro provedení západkové zkoušky a olejničku. Zajímavé je provedení šroubováku, který se skládá z ocelové části, jejíž každý konec má hrot s jinou šířkou, a dřevěné rukojeti, do níž se kovový díl zasunuje. Nezbytnou součástí sady je i přenosný zámek pro nouzové zajištění jazyka výměny s příslušným klíčem a také klíč pro zpětné postavení řetězové kladky rozřezných pák. Podle typu použitého přístroje se v sadě nacházel buď klíč pro stavědla vzoru 5007, 3414, Götz, nebo AD34. Klíč pro stavědla vzoru 3414 musel být z důvodu svých rozměrů zavěšen na vnější boční straně skříňky. Zajímavostí sady nářadí ze stanice Rájec-Jestřebí je skutečnost, že obsahuje čtyři nástroje označené zkratkou K.K.St.B., pocházející z doby zavádění elektromechanického zabezpečovacího zařízení na trati Brno–Česká Třebová v letech 1910–1913. Sadu nářadí pro stavědla umístíme u vhodného přístroje v sekci Elektromechanická zabezpečovací zařízení. V expozici CHŽK je budou prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářské přístroje vzor 3414 a 5007, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

{phocagallery view=category|categoryid=387|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Siemens & Halske, Aktiengesellschaft, Wien
rok výroby: 1912
výrobní číslo:
provozní nasazení: na stavědle číslo 3 v železniční stanici Rájec-Jestřebí
provoz ukončen: 28. února 1998
převzato: 12. března 1998
stav: částečně rekonstruován, uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Elektromechanický výhybkářský přístroj vzor 5007

popis:
Výhybkářský přístroj vzor 5007 se podařilo získat v roce 1998, kdy probíhala modernizace tratě Brno–Česká Třebová. Tato důležitá trať získala v letech 1910–1913 tehdy nejmodernější elektromechanické staniční i traťové zabezpečovací zařízení, pocházející z vídeňské továrny firmy Siemens & Halske. Po celou dobu provozu přístroje samozřejmě docházelo k jeho různým opravám nebo náhradám jednotlivých částí. Krátce po druhé světové válce došlo ve stanici k doplnění třetího odjezdového návěstidla. Ve druhé polovině padesátých let dvacátého století proběhla z důvodu náhrady dosavadního dvouramenného vjezdového návěstidla čtyřznakovým a přestavbě jeho předvěsti z dvouznakové na trojznakovou úprava v pravítkové skříni přístroje a výměna původní dvoupolohové páky předvěsti za páku trojstavnou. Došlo také k výměně původní hradlové skříně pro šest hradlových vložek za větší s osmi pozicemi. Pravděpodobně největší zásah do zařízení proběhl v prosinci 1986 v rámci náhrady mechanických návěstidel světelnými. Kromě odstranění pák sloužících k obsluze návěstidel znamenal i zásah do mechanické části přístroje. Proběhlo dosazení dvou ovládacích kliček pro světelná návěstidla na pravou stranu pravítkové skříně a tří kliček pro rozsvícení návěsti Posun dovolen na odjezdových návěstidlech do střední části nástavkového rámu. Při plánované rekonstrukci hodláme přístroj uvést do stavu ze závěru čtyřicátých let dvacátého století. Bude to znamenat odstranění kliček světelných návěstidel, zpětné dosazení stavěcích pák, obnovu závislostí v pravítkové skříni i navrácení původní hradlové skříně z produkce firmy Siemens & Halske se šesti pozicemi. Tu nám v říjnu 1999 darovali zaměstnanci firmy Signalmont Hradec Králové. V současné době se přístroj nachází rozložený v našem depozitáři, kde čeká na generální opravu. Hradlová skříň s kolejovým číselníkem byly již odpovídajícím způsobem restaurovány.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze tří dvoudílných litinových podpěr, spojených třemi válcovanými profily tvaru U. Jeden profil je upevněn v zadní části stojanu. Zbývající dva jsou připevněny delšími stranami k sobě v přední části přístroje, přičemž zadní je výše. Jejich horní kratší strany jsou opatřeny otvory pro připevnění stavěcích pák. Ty jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava jsou řazeny nejprve páky výhybek a závorníků následované pákami odjezdových návěstidel, vjezdového návěstidla a předvěsti. Ke stavění výhybek jsou použity dvoupolohové rozřezné páky vzor 5011 a k obsluze závorníků slouží trojstavné páky vzor A16. Odjezdová návěstidla se původně obsluhovala redukčními pákami vzor 5013. Vjezdové návěstidlo se stavělo dvojitou pákou vzor 5015. K obsluze předvěsti se zpočátku používala dvoupolohová páka vzor 5010, nahrazená později trojstavnou pákou vzor A16. Po náhradě mechanických návěstidel světelnými zůstaly na přístroji pouze páky výhybek a závorníků. Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň se závislostními osami a pravítky, které zajištují mechanické závislosti. V dolní části zadní strany jsou upevněny osové doteky návěstidel a rozřezného pravítka. Pod horním okrajem zadní stěny pravítkové skříně se nacházejí dvě dvojice držáků pro zavěšení konzol, používaných při práci na mechanické části přístroje pro odstavení hradlové skříně a kolejového číselníku. K horní straně pravítkové skříně je upevněn nástavkový rám zprostředkovávající závislost mezi mechanickou a elektrickou částí přístroje. Hradlová skříň pro šest pozic je umístěna vpravo. Na pravé boční straně se nachází klika induktoru. Horní strana obsahuje hradlová tlačítka ovládající jednotlivé hradlové vložky. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený šesti kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky hradlových vložek, a dvěma kontrolními okénky clonek náhradních západek návěstních hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou vložky řazeny v následujícím pořadí: hradlová zarážka na společném tlačítku s návěstním hradlem pro odjezd do Skalice nad Svitavou, závěr výměn pro odjezd do Skalice nad Svitavou, závěr výměn pro vjezd od Skalice nad Svitavou a návěstní hradlo na společném tlačítku s hradlovou zarážkou pro vjezd od Skalice nad Svitavou. Obě hradlové zarážky a oba závěry výměn mají nouzová vybavovací zařízení. K horní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Obsahuje dvě hradlová relé, dva hradlové zvonky a poličku se zvonkovými tlačítky sloužícími pro komunikaci s výpravčím. Kolejový číselník je umístěn vlevo. Má dva hradlové zvonky, umístěné na desce připevněné k horní straně skříně číselníku. Mezi hradlovými zvonky se nachází malý stejnosměrný zvonek pro akustickou indikaci rozřezu výhybky. Skříň číselníku má šest pozic pro vložky, z nichž každá obsahuje dvě sady pro indikaci čísla koleje. Číselník tak má na přední šikmé straně celkem dvanáct okének, přičemž jsou obsazena jen čtyři pro odjezdové a čtyři pro vjezdové jízdní cesty. O této skutečnosti informují i štítky, připevněné nad oběma sadami. Pod okénky se nacházejí štítky obsahující informaci, v jaké poloze musí být páky přístroje pro požadovanou vlakovou cestu. Na přední stěně nástavkového rámu je pro každou dvojici okének zřízen trojpolohový kolejový závěrník. Vodiče z hradlové skříně i kolejového číselníku jsou pomocí svodných korýtek upevněných na obou bocích přístroje vedeny do hlavní svorkovnice, umístěné na zadní straně pákového stojanu, a dále do kabelového závěru připevněného na desce pod svorkovnicí.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářský přístroj vzor 3414, sada nářadí pro stavědla, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

{phocagallery view=category|categoryid=297|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Siemens & Halske, Aktiengesellschaft, Wien
rok výroby: 1897
výrobní číslo: 2208
provozní nasazení: na stavědle číslo 1 v železniční stanici Bečov nad Teplou
provoz ukončen: 20. září 2013
převzato: 24. září 2013
stav: probíhá rekonstrukce
reportáž o převzetí exponátu: Elektromechanický výhybkářský přístroj vzor 3414

popis:
Výhybkářský přístroj vzor 3414 se podařilo získat v roce 2013, kdy probíhala modernizace zhlaví v obvodu stavědla číslo 1 stanice Bečov nad Teplou. Elektromechanické zabezpečovací zařízení tam sloužilo od samého počátku provozu, který byl zahájen v roce 1897. Vypnutí přístroje proběhlo v pátek 20. září 2013 v 19.00 hodin. Získání tohoto zařízení je velkým úspěchem, nicméně při jeho připravované rekonstrukci bude muset být brán ohled na naprosto fatální nedostatek náhradních dílů. Tento stav se negativně podepsal i na samotném přístroji, neboť z něj bylo během posledních cca 40 let provozu odebráno velké množství součástí. Největší zásahy způsobila redukce počtu dopravních kolejí stanice ze sedmi na čtyři a náhrada mechanických odjezdových návěstidel a mechanických předvěstí vjezdových návěstidel světelnými. Druhá popsaná změna si vynutila též velmi svérázné dosazení osových doteků pocházejících z novějšího vzoru přístroje do zadní části pravítkové skříně. Z tohoto důvodu bylo po konzultaci s odborníky a historiky zpracováno několik variant rekonstrukce přístroje. V nich je pamatováno i na jeho budoucí začlenění do sekce elektromechanických zabezpečovacích zařízení našeho připravovaného muzea. Zahájení rekonstrukčních prací se předpokládá v závěru roku 2022.

Pákový stojan přístroje je sestaven ze dvou litinových boků, spojených dvěma válcovanými profily tvaru U. Oba profily jsou na svých koncích opatřeny přinýtovanými litinovými zámky, prostřednictvím nichž se pomocí šroubů spojují s bočními díly. Spodní profil je uložen na delší straně a jeho kratší strany směřují nahoru. Horní díl je upevněn nad ním v opačné poloze. Kratší strany profilů jsou na přední i zadní straně přístroje opatřeny otvory pro připevnění pák a držáků řetězových kladek. Na vnější straně obou litinových boků je uvedena zkratka výrobce, tedy písmena S&H. Známé logo firmy, v němž jsou písmena položena přes sebe, totiž v době výroby tohoto zařízení ještě neexistovalo. Na přední straně stojanu přístroje jsou připevněny stavěcí páky. Jsou upevněny za svá litinová pouzdra vždy dvěma šrouby. Zleva doprava jsou řazeny nejprve páky výhybek a závorníků následované pákami návěstidel a předvěstí. Ke stavění jedenácti výhybek jsou použity dvoupolohové rozřezné páky. K obsluze závorníků slouží dvě trojpolohové páky, vjezdová návěstidla se staví dvěma pákami dvojitými a pro obsluhu předvěstí a odjezdových návěstidel měl původně přístroj čtyři dvoupolohové páky, které z něj byly později odstraněny. U tohoto typu zařízení neodcházejí řetězy z pák přímo svisle dolů do otvorů v podlaze, ale jsou vedeny do zadní části stojanu, na níž jsou podobně jako páky upevněny držáky řetězových kladek. Jsou v provedení pro jednu a pro dvě drátovodné trasy a jejich prostřednictvím mění řetězy svůj směr z vodorovného na svislý.

Na horní části pákového stojanu je upevněna pravítková skříň přístroje se závislostními osami a pravítky, které zprostředkovávají mechanické závislosti. Na její přední stěně se nad pákami návěstidel nacházejí návěstní kličky, které je nutné před obsluhou příslušné páky přeložit. Ve střední části je pravítková skříň kryta ocelovým plechem. Vlevo a vpravo jsou k ní připevněny nástavkové rámy. Na rozdíl od novějšího vzoru 5007 nemá tedy přístroj vzoru 3414 nástavkový rám v celé své délce, ale jen pod hradlovou skříní a kolejovým číselníkem. Hradlová skříň pro sedm pozic je umístěna vpravo. Na pravé boční straně se nachází klika induktoru. Horní strana obsahuje hradlová tlačítka ovládající jednotlivé hradlové vložky. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený sedmi kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky šesti hradlových vložek. Název každé hradlové vložky je uveden na tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou vložky řazeny v následujícím pořadí: návěstní hradlo pro odjezd do Toužimi, závěr výměn pro jízdu do nebo od Toužimi, návěstní hradlo pro vjezd od Toužimi, návěstní hradlo pro odjezd do Poutnova, závěr výměn pro jízdu do nebo od Poutnova, rezervní volné pole a návěstní hradlo pro vjezd od Poutnova. K zadní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Ze všech původně instalovaných prvků na ní zbyla pouze zvonková tlačítka sloužící pro komunikaci s výpravčím. Kolejový číselník je umístěn vlevo. Má dva hradlové zvonky, sedm okének pro jízdu do nebo od Toužimi a sedm okének pro jízdu do nebo od Poutnova. Pod každým okénkem se na přední stěně nástavkového rámu původně nacházel dvoupolohový kolejový závěrník. V době ukončení provozu zůstaly na přístroji již jen čtyři vložky číselníku a čtyři závěrníky pro každý směr jízdy.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat řídicí přístroj systému Rank, výhybkářský přístroj vzor 5007, sada nářadí pro stavědla, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

V září 2023 byla zahájena generální oprava přístroje. Její průběh můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

{phocagallery view=category|categoryid=33|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Siemens & Halske, Aktiengesellschaft, Wien
rok výroby: 1912
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice Adamov
provoz ukončen: 25. března 1996
převzato: 3. prosince 1996
stav: rekonstruován, oživen, uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Elektromechanický řídicí přístroj systému Rank

popis:
Řídicí přístroj se pro muzejní expozici podařilo získat během modernizace tratě Brno–Česká Třebová v roce 1996. Tato důležitá trať získala v letech 1910–1913 tehdy nejmodernější elektromechanické staniční i traťové zabezpečovací zařízení, pocházející z vídeňské továrny firmy Siemens & Halske. Po celou dobu provozu přístroje samozřejmě docházelo k různým opravám nebo náhradám jednotlivých částí. Ze stanice Adamov proto pochází jen mechanická část přístroje, která zůstala jako jediná původní. Další potřebné součástky se nám podařilo získat při postupném rušení elektromechanických zařízení na trati z Brna do České Třebové. Původní dřevěný podstavec měl již jen řídicí přístroj v Opatově, z Letovic jsme získali dotekové klíče, z Rájce-Jestřebí posuvné knoflíky a další díly. Při opravě reliéfu kolejiště se ukázalo, že se na místech nápisů Židenice a Blansko původně nacházely nápisy Wien a Prag. Řídicí přístroj však bude v naší expozici prezentován ve stavu ze závěru třicátých let dvacátého století. Na reliéf se proto vrátily nápisy Brno a Praha získané z přístroje ve Skalici nad Svitavou. Hradlovou skříň pocházející z prvního desetiletí dvacátého století a potřebné hradlové vložky z let 1914–1918 nám darovali zaměstnanci Sdělovacích a zabezpečovacích dílen v Hradci Králové. Oprava řídicího přístroje ze stanice Adamov byla dokončena 8. dubna 2005.

Zařízení sestává z dřevěného podstavce, za jehož předními dvířky je poměrně velký úložný prostor. Na zadní stěně jsou připevněny dva kabelové závěry. Na podstavci spočívá skříň s mechanickou částí přístroje obsahující závěrné a zapínací zařízení, plechové závislosti a mechanický registr. Na zadní straně skříně se nachází svorkovnice závěrného a zapínacího zařízení. Přední stěna je vybavena úzkým kontrolním otvorem s odnímatelným plechovým krytem. Otvor slouží k pravidelným kontrolám dna přístroje. Jejich účelem je včas odhalit případnou závadu vzniklou poškozením některé ze součástek. V horní přední části skříně se nachází reliéf znázorňující kolejiště stanice. Ten obsahuje knoflíky pohybující se v zářezech napříč vyznačenými kolejemi. Každý posuvný knoflík slouží výpravčímu k volbě koleje a má na přední stěně mechanického části přístroje kličku pro určení směru jízdy vlaku. Elektrickou část přístroje tvoří hradlová skříň pro dvanáct hradlových vložek usazená na skříni s mechanickou částí. Na obou bočních stranách se nacházejí kliky induktoru, nad nimiž jsou připevněny háky sloužící pro manipulaci při přepravě zařízení. Horní strana obsahuje hradlová tlačítka ovládající jednotlivé hradlové vložky. Přední stěnu hradlové skříně tvoří kryt z ocelového plechu vybavený dvanácti kulatými okénky, za nimiž se pohybují clonky hradlových vložek, a dvěma kontrolními okénky clonek náhradních západek přeřadných hradel. Název každé hradlové vložky je uveden na kovové tabulce, umístěné pod jejím okénkem. Zleva doprava jsou vložky pro levé zhlaví řazeny v následujícím pořadí: přeřadné hradlo na společném tlačítku s návěstním hradlem pro vjezd, závěr výměn pro vjezd, závěr výměn pro odjezd a návěstní hradlo pro odjezd na společném tlačítku s počátečním traťovým hradlem. Následují vložky pro pravé zhlaví v pořadí: počáteční traťové hradlo na společném tlačítku s návěstním hradlem pro odjezd, závěr výměn pro odjezd, závěr výměn pro vjezd a návěstní hradlo pro vjezd na společném tlačítku s přeřadným hradlem. Všechny hradlové vložky s výjimkou přeřadných a počátečních traťových hradel mají na předním krytu skříně nouzové vybavovací zařízení. K zadní straně hradlové skříně je připevněna deska pro příslušenství. Obsahuje poličku s vybavovacími tlačítky a tlačítky hradlových zvonků, sloužících pro komunikaci s oběma stavědly a oběma hradly, nacházejícími se v přilehlých traťových úsecích. Nad návěstními vložkami pro odjezd jsou umístěny dotekové klíče umožňující uzavřít závěr výměn pro odjezd při poruše traťového zabezpečovacího zařízení nebo pro vjezd z nesprávné koleje. Deska dále obsahuje šest hradlových zvonků. Nad oběma přeřadnými hradly jsou umístěny zvonky pro předhlášku z tratě. Zvonky pro komunikaci se stavědly se nacházejí nad závěry výměn. V horní části desky byla původně výstupní svorkovnice přístroje. Po náhradě vzdušného vedení kabely došlo k jejímu odstranění. Při rekonstrukci přístroje jsme ji neobnovovali a na desku byl pouze umístěn její kryt.

Elektromechanická zabezpečovací zařízení budou v expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské přístroje vzor 3414 a 5007, sada nářadí pro stavědla, klíčový přístroj, výhybkářský přístroj vzor 5007 se stavědlovými zámky a přístroje traťových hradel s mechanickými i se světelnými návěstidly.

O řídicím přístroji a jeho vynálezci Ing. Georgu Rankovi a historii jeho vynálezu pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 6/2016 časopisu Dráha.

{phocagallery view=category|categoryid=298|limitstart=0|limitcount=20}

Na mnoha místech naší železniční sítě sloužila nebo dosud stále slouží mechanická nebo elektromechanická zařízení mnoho desítek let. Skutečnost, že některá pocházejí z období mezi dvěma světovými válkami nebo dokonce ještě z doby habsburské monarchie, svědčí v první řadě o velmi pečlivé práci konstruktérů a v řadě druhé o vysoce kvalitní výrobě. Je proto více než žádoucí, aby je důstojným způsobem prezentovala i naše muzejní expozice. Při výběru vhodných exponátů a návrzích na jejich rekonstrukci jsme se maximálně snažili o to, aby byly zastoupeny všechny základní typy zařízení a přístrojů i jednotlivé historické etapy, mající vliv na jejich vzhled.

Rozcestník

Mechanická zabezpečovací zařízení	Elektromechanická zabezpečovací zařízení
Vnější prvky mechanických a elektromechanických zařízení

výrobce: ČSD – Výroba a výstavba sdělovacích a zabezpečovacích zařízení Praha, závod Olomouc
rok výroby: 1959
výrobní číslo: 111
provozní nasazení: na ústředním stavědle v železniční stanici Jaroměřice nad Rokytnou
provoz ukončen: duben 2019
převzato: 27. dubna 2019
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanický ústřední přístroj vzor 5007

popis:
Elektrická výstroj zařízení je připevněna na desce z ocelového plechu vysokého 390 a širokého 200 mm. Sestává ze dvou svorkovnic, vstupní a výstupní pojistky, transformátoru měnícího vstupní napětí 220 voltů na 40 voltů a dvou regulovatelných odporů. Ochranný plechový kryt hluboký 150 mm se nasazuje na dva drátěné držáky a připevňuje šrouby, jejichž hlavy jsou opatřeny otvory pro zaplombování. Skříňka se upevňuje na stěnu, zpravidla za stavědlový přístroj. Ve stanicích s ústředním stavědlem je propojena se dvěma zaplombovanými tlačítky s bílými kontrolními světly indikujícími svícení žárovek přivolávacích návěstidel připevněnými zpravidla na přední prosklené stěně služební místnosti. Ve stanicích s řídicím a výhybkářským přístrojem jsou tlačítka i kontrolní světla umístěna na hradlových skříních přístrojů. V případě použití přivolávací návěsti stlačí nejprve své tlačítko výpravčí. Bílá kontrolní světla na řídicím i výhybkářském přístroji se rozsvítí přerušovaně. Po následném stlačení tlačítka na výhybkářském přístroji se jejich svícení změní na trvalé a na vjezdovém návěstidle se rozsvítí přivolávací návěst. Po celou dobu jejího dávání musí výhybkář držet své tlačítko stlačené, zatímco výpravčí jej může po rozsvícení trvalého kontrolního světla pustit. Skříňka bude v sekci mechanických návěstidel použita k napájení přivolávacího návěstidla čtyřznakového návěstidla. Příslušenství mechanických návěstidel budou v expozici CHŽK dále prezentovat pákové dotahovače, mechanický kompenzátor a skříňky pro elektrické osvětlení mechanických návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=382|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: ČSD – Sdělovací a zabezpečovací dílny Hradec Králové
rok výroby: 1964
výrobní číslo: 80
provozní nasazení: na stavědle 2 v železniční stanici Moravské Bránice
provoz ukončen: říjen 2010
převzato: 10. listopadu 2010
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Moravské Bránice – naše zatím největší záchranná akce

výrobce: ČSD – Sdělovací a zabezpečovací dílny Hradec Králové
                                                   rok výroby: 1966
                                                   výrobní číslo: 88
                                                   provozní nasazení: na stavědle 1 v železniční stanici Zastávka u Brna
                                                   provoz ukončen: září 2003
                                                   převzato: 20. října 2020
                                                   stav: uložena v depozitáři
                                                   reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Skříňka pro elektrické osvětlení mechanických návěstidel se používá v místech, kde je pro vyjádření nočních znaků mechanických návěstidel zřízeno elektrické osvětlení. Výstroj zařízení je uložena v ocelové skříni vysoké 410 mm, široké 350 mm a hluboké 140 mm. V horní části skříně se nachází kontrolní světla od jednotlivých návěstidel s lištou pro umístění popisků s jejich názvy. V pravé dolní části je umístěn vypínač pro ovládání osvětlení. Přední stěna skříně je tvořena dvěma dvířky, přičemž horní jsou úzká a otevírají se směrem nahoru. Dolní dvířka zabírají zbytek plochy přední stěny a otevírají se směrem dolů. Pod horními dvířky jsou umístěny objímky se žárovkami jednotlivých kontrolních světel a pojistky. V dolní části se nachází svorkovnice, vstupní pojistka, vypínač a transformátor, měnící vstupní napětí 220 voltů na 12 voltů, a regulovatelné odpory pro linky k návěstidlům. Obě dvířka jsou opatřena zaplombovatelným uzávěrem. V době, kdy předpisy povolovaly výměnu pojistek dopravnímu zaměstnanci, byla horní dvířka zaplombována olověnkou na šňůrce a dolní olověnkou na drátu. Po změně legislativy a z ní plynoucí nutnosti výměny pojistek výhradně udržujícím zaměstnancem se oba závěry opatřovaly olověnkou na drátu. Skříňka ze stanice Moravské Bránice byla po této změně dodatečně opatřena svéráznou zaplombovanou zábranou znemožňující přístup k závěrům pojistek i po otevření horních dvířek. Obě skříňky budou použity k osvětlování mechanických návěstidel, u nichž bude zřízeno elektrické osvětlení. Příslušenství mechanických návěstidel budou v expozici CHŽK dále prezentovat pákové dotahovače, mechanický kompenzátor a skříňka pro napájení přivolávacích návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=384|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Eisenbahnsignalwerk Gottartowitz, Ober Schlesien
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: pro návěstidlo Lo (I) na hlásce Gránice (TÚ Znojmo–Olbramkostel)
provoz ukončen: 23. května 1993
převzato: 22. září 2020
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: připravuje se

popis:
Mechanický kompenzátor slouží k samočinné regulaci délky drátových táhel. V základní poloze prochází obě lana přes kladky na ramenech kompenzátorů zcela volně. Podle toho, zda dohází vlivem změn teplot k roztahování nebo smršťování drátových táhel, spouští nebo vytahuje kompenzátor betonová závaží, a tím udržuje lana napnutá. V okamžiku, kdy obsluhující zaměstnanec vyklesne stavěcí páku a zahájí její přestavování, se začne každé lano pohybovat jiným směrem. Jedno rameno kompenzátoru se v tomto případě začne pohybovat nahoru, zatímco druhé dolů. Tím dojde k zaklesnutí svěracích čelistí do zajišťovací tyče a k vytvoření pevného spojení mezi pákou a obsluhovaným zařízením. Venkovní mechanický kompenzátor se skládá ze stojanu, jehož konstrukce je svařena z profilů tvaru U, L a z ocelových plechů. Spodní část stojanu je zapuštěna v terénu. V horní části je mezi oběma nosníky stojanu vložena hřídel, na které jsou nasunuta ramena. Ta mají na jedné straně betonová závaží a na druhé kladky, přes které procházejí lana drátovodu. Na straně kladek jsou ramena opatřena svěracími čelistmi, mezi nimiž prochází zajišťovací tyč. Při údržbě nebo seřizování zařízení je možné ramena zajistit zvláštní pákou, otočně upevněnou ke stojanu kompenzátoru. V dolní části kompenzátoru se pod závažími nachází doraz sloužící k zachycení závaží při jejich pádu, k němuž dochází v případě přetržení lana drátovodu. Na opačné straně jsou nožní kladky, přes které je lano drátovodu vedeno na kladky ramen a zpět do drátovodné trasy. Tyto kladky jsou chráněny speciální kovovou skříňkou. Mechanický kompenzátor bude v sekci mechanických návěstidel použit u plánované repliky mechanické trojznakové předvěsti. Příslušenství mechanických návěstidel budou v expozici CHŽK dále prezentovat pákové dotahovače, skříňky pro elektrické osvětlení mechanických návěstidel a skříňka pro napájení přivolávacích návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=383|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1930
výrobní číslo:
provozní nasazení: u předvěsti PřL (Př.I) v železniční stanici Roztoky u Jilemnice
provoz ukončen: říjen 2012
převzato: 8. října 2012
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická předvěst z Roztok u Jilemnice

výrobce: Ferrovia Roessemann & Kühnemann, akciová společnost v Praze
rok výroby: cca 1947
výrobní číslo:
provozní nasazení: u návěstidla S1–4 (II) v železniční stanici Jaroměřice nad Rokytnou
provoz ukončen: 26. dubna 2019
převzato: 27. dubna 2019
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanický ústřední přístroj vzor 5007

popis:
Pákový dotahovač se zařazuje do všech delších drátovodných tras k hlavním návěstidlům a předvěstem. Zajišťuje, aby obě drátová táhla byla stále napnutá, napomáhá k spolehlivému rozvěšení návěstidla nebo předvěsti v případě přetržení některého z táhel a v neposlední řadě umožňuje úpravu délky chodu drátovodu. Skládá se ze stožárku zhotoveného z válcovaného profilu tvaru U a dlouhého 2750 mm. Spodní částí se umisťuje do 960 mm hlubokého betonového základu. V horní části stožárku je připevněný litinový držák, kterým prochází vodorovná osa situovaná kolmo ke koleji a vyčnívající na obou stranách. Na oba konce osy jsou nasazeny dvouramenné páky tvaru písmene L. Na kratších vodorovně situovaných ramenech jsou připevněna kulatá litinová závaží. Hmotnost každého z nich je 32 kilogramů. Ke spodním koncům delších svislých ramen jsou připevněna drátová táhla. Jejich konce lze upevnit do libovolného z řady otvorů, což umožňuje podle potřeby upravovat chod drátovodu. Pákový dotahovač se umisťuje zpravidla 50 metrů před příslušné návěstidlo nebo předvěst, přičemž závaží směřují vždy k místu obsluhy. Oba pákové dotahovače budou v sekci mechanických návěstidel použity u mechanických dvouznakových předvěstí. Příslušenství mechanických návěstidel budou v expozici CHŽK dále prezentovat mechanický kompenzátor, skříňky pro elektrické osvětlení mechanických návěstidel a skříňka pro napájení přivolávacích návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=381|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Ferrovia Roessemann & Kühnemann, akciová společnost v Praze
rok výroby: 1927
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako Se2 v železniční stanici Bylnice
provoz ukončen: 31. října 2012
převzato: 7. listopadu 2012
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická návěstidla ze stanice Bylnice

popis:
Stožár návěstidla je zhotovený ze stupňovité válcované ocelové trubky o síle stěny 5 mm dlouhé 7000 mm. Spodní částí se umisťuje do 1800 mm hlubokého betonového základu. Až do výšky 1500 mm nad terénem má průměr 180 mm, do výšky 3500 mm pokračuje průměrem 150 mm a zbývající část má průměr 120 mm. Stožár je v celé délce opatřen naraženými příčlemi, sloužícími pro výstup na návěstidlo. V jeho levé dolní části pod krytem vyzděné šachty se nachází nožní kladky přivádějící drátová táhla. Nad nožními kladkami je asi ve dvou třetinách výšky stožáru připevněno stavěcí a rozvěsné zařízení návěstidla. Jeho mechanismus se skládá ze dvou rozvěsných pák, páky se závažím a táhla k návěstní desce. Stavěcí a rozvěsné zařízení zajišťuje správné vyjádření obou návěstí a zároveň samočinné přestavení návěstidla na návěst Posun zakázán v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Návěstní deska je připevněna k rámu, upevněném otočně v litinovém držáku zasunutém do horního konce stožáru. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, pro jehož vytahování a spouštění jsou v pravé části stožáru instalovány tři vodicí tyče. K obsluze výtahu slouží řetěz, vedený přes kladku umístěnou v litinovém pouzdře připevněném na pravé straně stožáru pod návěstní deskou. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trn sloužící k zavěšení návěstní svítilny a držák pro hřídel, na níž je v přední části připevněna litinová clona s otvory pro modré a bílé návěstní sklo. K zadní části hřídele je připevněna zadní kontrolní clona a držák s protizávažím. Ve střední části hřídele se nachází litinový závěr clony, umožňující její natáčení jen případě, že je výtah vytažený v horní poloze. V té se zajišťuje uzavřením litinového ořechu, našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části. Pohyb návěstní desky se na clonu přenáší prostřednictvím táhla ovládajícího litinovou vidlici, do jejíhož výřezu zapadá čep umístěný na přední cloně. Návěstní deska je natřena modře s bílým okrajem. Stožár má střídavě modré a bílé pruhy. Zadní strana návěstidla je natřena šedě. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921, 1942 a 1960, čtyřznakové návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=386|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Elektrosignal – Praga, národní podnik, Praha
rok výroby: 1949
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako PřL (Př.I) v železniční stanici Dolní Lipka
provoz ukončen: září 2011
převzato: 20. prosince 2011
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická předvěst z Dolní Lipky

popis:
Stožár předvěsti je zhotovený z ocelového válcovaného profilu I 180 x 82 mm dlouhého 5500 mm. Spodní částí se umisťuje do 1200 mm hlubokého betonového základu. Horní část je zakončena šikmým seříznutím. Na zadní straně stožáru jsou připevněny stupačky z ocelové pásoviny, sloužící pro výstup na návěstidlo. V pravé dolní části předvěsti se nachází litinový držák se dvěma nožními kladkami, který je univerzální a umožňuje přivádět drátová táhla zezadu nebo z boku. Nad nožními kladkami se asi ve dvou třetinách výšky stožáru nachází stavěcí a rozvěsné zařízení předvěsti. Jeho mechanismus se skládá ze dvou rozvěsných pák, páky se závažím a táhla k návěstnímu terči. Stavěcí a rozvěsné zařízení zajišťuje správné vyjádření návěstí předvěsti a zároveň její samočinné přestavení na návěst Výstraha v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Návěstní terč předvěsti je připevněn k rámu, upevněném otočně v litinovém držáku přišroubovaném zcela nahoře na přední straně stožáru. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, uzpůsobený k vytahování a spouštění po přední části stožáru. K obsluze výtahu slouží řetěz, vedený přes kladku umístěnou v litinovém pouzdře připevněném pod návěstním terčem. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trn sloužící k zavěšení návěstní svítilny a držák pro hřídel, na níž je vpravo připevněn držák litinové clony s otvory pro žluté a zelené návěstní sklo. K levé straně hřídele je upevněna páka s litinovým závažím. Pohyb návěstního terče se na clonu přenáší prostřednictvím litinové vidlice připevněné k ose clony, do jejíhož výřezu zapadá ovládací čep umístěný na táhle vedoucím od stavěcího zařízení k návěstnímu terči. Vidlice je zkonstruována tak, aby umožňovala pohyb hřídele s clonou jen v případě, že je výtah vytažený v horní poloze. V té se zajišťuje uzavřením litinového ořechu, našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Návěstní terč předvěsti je kruhový smaltovaný o průměru 990 mm se žlutým středem, černým orámováním a bílým okrajem. Ostatní části návěstidla jsou natřeny šedě. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921 a 1942, čtyřznakové návěstidlo, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=385|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1930
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako PřL (Př.I) v železniční stanici Roztoky u Jilemnice
provoz ukončen: říjen 2012
převzato: 8. října 2012
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická předvěst a pákový dotahovač z Roztok u Jilemnice

popis:
Stožár předvěsti je zhotovený z ocelového válcovaného profilu I 180 x 82 mm dlouhého 5500 mm. Spodní částí se umisťuje do 1200 mm hlubokého betonového základu. Horní část je zakončena šikmým seříznutím. Na zadní straně stožáru jsou připevněny stupačky z ocelové pásoviny, sloužící pro výstup na návěstidlo. V pravé dolní části předvěsti se nachází litinový držák se dvěma nožními kladkami, který je univerzální a umožňuje přivádět drátová táhla zezadu nebo z boku. Nad nožními kladkami se asi ve dvou třetinách výšky stožáru nachází stavěcí a rozvěsné zařízení předvěsti. Jeho mechanismus se skládá ze dvou rozvěsných pák, páky se závažím a táhla k návěstnímu terči. Stavěcí a rozvěsné zařízení zajišťuje správné vyjádření návěstí předvěsti a zároveň její samočinné přestavení na návěst Výstraha v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Návěstní terč předvěsti je připevněn k rámu, upevněném otočně v litinovém držáku přišroubovaném zcela nahoře na přední straně stožáru. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, uzpůsobený k vytahování a spouštění po přední části stožáru. K obsluze výtahu slouží řetěz, vedený přes kladku umístěnou v litinovém pouzdře připevněném pod návěstním terčem. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trn sloužící k zavěšení návěstní svítilny a držák pro hřídel, na níž je vpravo připevněn držák litinové clony s otvory pro žluté a zelené návěstní sklo. K levé straně hřídele je upevněna páka s litinovým závažím. Pohyb návěstního terče se na clonu přenáší prostřednictvím litinové vidlice připevněné k ose clony, do jejíhož výřezu zapadá ovládací čep umístěný na táhle vedoucím od stavěcího zařízení k návěstnímu terči. Vidlice je zkonstruována tak, aby umožňovala pohyb hřídele s clonou jen v případě, že je výtah vytažený v horní poloze. V té se zajišťuje uzavřením litinového ořechu, našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Předvěst bude rekonstruována do podoby po vyrobení. Dojde ke zpětnému dosazení obdélníkové návěstní desky se žlutým nátěrem, černým orámováním a bílým okrajem. Na přední straně stožáru budou obnoveny černé a bílé pruhy i původní označení římským s číslem. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921 a 1960, čtyřznakové návěstidlo, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=46|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Siemens & Halske, Aktiengesellschaft, Wien
rok výroby: 1921
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako PřS (Př.VI) v železniční stanici Moravské Budějovice
provoz ukončen: 5. června 2023
převzato: 5. června 2023
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická předvěst z Moravských Budějovic

popis:
Stožár předvěsti je zhotovený z ocelového válcovaného profilu I 160 x 84 mm dlouhého 5500 mm. Spodní částí se umisťuje do 1200 mm hlubokého betonového základu. Horní část je zakončena šikmým seříznutím. Na zadní straně stožáru jsou připevněny stupačky z ocelové pásoviny, sloužící pro výstup na návěstidlo. V pravé dolní části předvěsti se nachází litinový držák se dvěma nožními kladkami, který je univerzální a umožňuje přivádět drátová táhla zezadu nebo z boku. Nad nožními kladkami se asi ve dvou třetinách výšky stožáru nachází stavěcí a rozvěsné zařízení předvěsti. Jeho mechanismus se skládá ze dvou rozvěsných pák, páky se závažím a táhla k návěstnímu terči. Stavěcí a rozvěsné zařízení zajišťuje správné vyjádření návěstí předvěsti a zároveň její samočinné přestavení na návěst Výstraha v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Návěstní terč předvěsti je připevněn k rámu, upevněném otočně v litinovém držáku přišroubovaném zcela nahoře na přední straně stožáru. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, uzpůsobený k vytahování a spouštění po přední části stožáru. K obsluze výtahu slouží řetěz, vedený přes kladku umístěnou v litinovém pouzdře připevněném pod návěstním terčem. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trn sloužící k zavěšení návěstní svítilny a držák pro hřídel, na níž je vpravo připevněn držák litinové clony s otvorem na návěstní sklo. Část s dolním otvorem byla ke cloně dodatečně doplněna v době druhé světové války, kdy se přecházelo na novou návěstní stupnici. K levé straně hřídele je upevněna páka s litinovým závažím. Pohyb návěstního terče se na clonu přenáší prostřednictvím litinové vidlice připevněné k ose clony, do jejíhož výřezu zapadá ovládací čep umístěný na táhle vedoucím od stavěcího zařízení k návěstnímu terči. Vidlice je zkonstruována tak, aby umožňovala pohyb hřídele s clonou jen v případě, že je výtah vytažený v horní poloze. V té se zajišťuje uzavřením litinového ořechu, našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Předvěst bude rekonstruována do podoby po vyrobení. Dojde ke zpětnému dosazení obdélníkové návěstní desky se zeleným nátěrem a bílým okrajem i k odstranění spodní části clony. Na přední straně stožáru budou obnoveny zelené a bílé pruhy i původní označení římským s číslem. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1942 a 1960, čtyřznakové návěstidlo, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=414|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Výroba sdělovacích a zabezpečovacích zařízení Praha,
                závod 2 Brno-Královo Pole
rok výroby: 1956
výrobní číslo: 47
provozní nasazení: jako vjezdové návěstidlo S v železniční stanici Čisovice
provoz ukončen: duben 2016
převzato: 3. května 2016
stav: uloženo v depozitáři, probíhá rekonstrukce
reportáž o převzetí exponátu: Vjezdové návěstidlo z Čisovic

popis:
Stožár návěstidla je zhotovený ze dvou stupňovitých válcovaných ocelových trubek o síle stěny 5 mm. Spodní pětimetrový díl, který se umisťuje do 1800 mm hlubokého betonového základu, je v horní části zakončen kuželem sloužícím pro nasazení horního dílu. Až do výšky 1500 mm nad terénem má průměr 180 mm, zbývající část pak 150 mm. Horní pětimetrový díl má ve spodní části rozšíření, které se nasazuje na kuželové zakončení spodního dílu. Do výšky 1500 mm od spodní hrany kužele je průměr stožáru 150 mm, ve zbývající části stožáru pak 120 mm. Oba díly stožáru jsou opatřeny naraženými příčlemi, sloužícími pro výstup na návěstidlo, a spojeny svorníkem. V dolní části návěstidla se nachází nožní kladky přivádějící drátová táhla. Horní přední návěstní rameno je opatřeno vylehčovacími otvory. Nasazuje se na hřídel umístěnou v přední horní části stožáru. Drátová táhla jsou přivedena na stavěcí kladku, nasunutou na hřídeli před horním předním ramenem. Kromě stavění návěstidla je kladka uzpůsobena k zajištění jeho samočinného přestavení do polohy zakazující jízdu v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Za horním předním ramenem je na stejné hřídeli nasazeno horní zadní rameno. Jeho konstrukce je stejná jako u předního ramene a jeho hmotnost vyvažuje litinové závaží. Koncové polohy horních ramen, a tedy i přesné vyjádření jejich návěstí, se seřizují pomocí nárazných tyčí, které jsou spodními konci upevněny v držácích přinýtovaných k ramenům a svými horními částmi prochází otvory v hřídeli vyčnívající nad návěstním ramenem. Tato hřídel je v přední části ohnuta směrem dolů a slouží tedy zároveň jako doraz pro základní polohu dolního ramene. To je zkonstruováno podobným způsobem jako ramena horní a na svém dolním konci je vybaveno protizávažím. Za dolním ramenem je na hřídeli nasazena dvouramenná páka ve tvaru písmene L, která je táhly spojena se stavěcí kladkou a horním ramenem. Zároveň do ní zapadá čep, vyčnívající je zadní strany dolního ramene. Při natočení stavěcí kladky proti směru hodinových ručiček se staví jen horní přední rameno, při pohybu opačným směrem se pohybují dolní a horní přední rameno. Pohyb horního zadního ramene je závislý na postavení následujícího návěstidla do polohy dovolující jízdu. Toho je dosaženo návěstním spřahadlem, umístěným vlevo, přibližně v polovině stožáru návěstidla. Ze skříně spřahadla vyčnívají dvě páky, které jsou táhly spojené s oběma horními rameny. Pokud následující hlavní návěstidlo dovoluje jízdu, jsou páky spřahadla pevně spojeny pomocí elektromagnetu. Při obsluze návěstidla dojde za této situace k přestavení obou horních ramen a je navěštěna návěst Volno. V opačném případě se pohybuje jen horní přední rameno a výsledkem je návěštění návěsti Výstraha. Pokud návěstidlo dovoluje jízdu dvěma rameny, zůstává horní zadní rameno vždy ve vodorovné poloze. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, pro jehož vytahování a spouštění jsou v pravé části stožáru instalovány tři vodicí tyče. K obsluze výtahu slouží řetěz s protizávažím, vedený přes kladky připevněné v horní části stožáru v litinových pouzdrech. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trny sloužící k zavěšení návěstních svítilen a držáky pro hřídele, na níž jsou v přední části připevněny litinové clony. Horní trojitá clona je umístněná níže než u starších typů návěstidel a má červené, žluté a zelené návěstní sklo. Dolní clona má horní otvor zaslepený a ve spodním žluté návěstní sklo. Ve střední části hřídele horní clony se nachází litinový závěr, umožňující její natáčení jen případě, že je výtah vytažený v horní poloze. U dolní clony je tomuto nežádoucímu pohybu zabráněno táhlem, které ji spojuje se clonou horní. V době, kdy návěstidlo nenávěstí noční návěsti, se výtah vytahuje jen do dvou třetin výšky stožáru. V horní i střední poloze se zajišťuje uzavřením litinového ořechu našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Pohyb návěstních ramen se na clony přenáší prostřednictvím tyčí ovládajících vidlice umístěné otočně na hřídelích vyčnívajících ze stožáru pod oběma rameny. Pokud je výtah vytažen v horní poloze, zapadají do vidlic čepy clon. Horní vidlice je výrazně delší a je ovládána tyčí spojenou dvěma táhly s oběma rameny. Pod dolním ramenem je na dvou litinových držácích upevněná skříň se třemi svítilnami chráněnými stínítky. Rozsvícením jejích bílých světel je dávána přivolávací návěst. Horní přední a dolní rameno jsou natřena bíle s červeným okrajem. Horní zadní rameno je natřeno žlutě s černým orámováním a bílým okrajem. Stožár návěstidla má střídavě červené a bílé pruhy. Zadní strana návěstidla je natřena šedě. Exponát bude rekonstruován do stavu odpovídajícímu roku 1971. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921, 1942 a 1960, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

O historii čtyřznakových mechanických návěstidel pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 10/2016 časopisu Dráha.

Průběh oprav návěstidla můžete sledovat na stránce CHŽK umístěné na sociální síti Facebook:
Zkouška první makety trojité clony 9. února 2019. (uzavřené album)
Zkouška druhé makety trojité clony 23. února 2019. (uzavřené album)
Zkouška nově vyrobené trojité clony 8. června 2019. (uzavřené album)
Zkouška opraveného žlutého ramene 8. srpna 2021. (uzavřené album)
Zkouška plochého návěstního spřahadla 8. července 2023. (uzavřené album)

{phocagallery view=category|categoryid=245|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: 1927
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako vjezdové návěstidlo S (VI) v železniční stanici Bylnice
provoz ukončen: červen 2003
převzato: 18. června 2003
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vjezdové návěstidlo ze stanice Bylnice

popis:
Stožár návěstidla je zhotovený ze dvou stupňovitých válcovaných ocelových trubek o síle stěny 5 mm. Spodní pětimetrový díl, který se umisťuje do 1800 mm hlubokého betonového základu, je v horní části zakončen kuželem sloužícím pro nasazení horního dílu. Až do výšky 1500 mm nad terénem má průměr 180 mm, zbývající část pak 150 mm. Horní pětimetrový díl má ve spodní části rozšíření, které se nasazuje na kuželové zakončení spodního dílu. Do výšky 1500 mm od spodní hrany kužele je průměr stožáru 150 mm, ve zbývající části stožáru pak 120 mm. Oba díly stožáru jsou opatřeny naraženými příčlemi, sloužícími pro výstup na návěstidlo, a spojeny svorníkem. V dolní části návěstidla se nachází nožní kladky přivádějící drátová táhla. Horní návěstní rameno je opatřeno vylehčovacími otvory a kruhovým výřezem pro návěstní svítilnu. Nasazuje se na hřídel umístěnou v přední horní části stožáru. Drátová táhla jsou přivedena na stavěcí kladku, nasunutou na hřídeli před horním ramenem. Kromě stavění návěstidla je kladka uzpůsobena k zajištění jeho samočinného přestavení do polohy zakazující jízdu v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Koncové polohy horního návěstního ramene, a tedy i přesné vyjádření jeho návěstí, se seřizují pomocí nárazné tyče, která je spodním koncem upevněna v držáku nad kruhovým otvorem v rameni a svou horní částí prochází otvorem v hřídeli vyčnívající nad návěstním ramenem. Tato hřídel je v přední části ohnuta směrem dolů a slouží tedy zároveň jako doraz pro základní polohu dolního ramene. To je zkonstruováno podobným způsobem jako horní, nemá však kruhový otvor a na svém dolním konci je vybaveno protizávažím. Za dolním ramenem je na hřídeli nasazena dvouramenná páka ve tvaru písmene L, která je táhly spojena se stavěcí kladkou a horním ramenem. Zároveň do ní zapadá čep, vyčnívající je zadní strany dolního ramene. Při natočení stavěcí kladky proti směru hodinových ručiček se staví jen horní rameno, při pohybu opačným směrem se pohybují obě ramena. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, pro jehož vytahování a spouštění jsou v pravé části stožáru instalovány tři vodicí tyče. K obsluze výtahu slouží řetěz s protizávažím, vedený přes kladky připevněné v horní části stožáru v litinových pouzdrech. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trny sloužící k zavěšení návěstních svítilen a držáky pro hřídele, na níž jsou v přední části připevněny litinové clony. Horní clona má červené a zelené návěstní sklo, dolní clona má horní otvor zaslepený a ve spodním zelené návěstní sklo. Části s dolními otvory byly k oběma clonám dodatečně nanýtovány v době druhé světové války, kdy se přecházelo na novou návěstní stupnici. K zadním koncům hřídelí jsou připevněny držáky s protizávažími. Ve střední části hřídele horní clony se nachází litinový závěr, umožňující její natáčení jen v případě, že je výtah vytažený v horní poloze. U dolní clony je tomuto nežádoucímu pohybu zabráněno táhlem, které ji spojuje se clonou horní. V době, kdy návěstidlo nenávěstí noční návěsti, se výtah vytahuje jen do dvou třetin výšky stožáru. V horní i střední poloze se zajišťuje uzavřením litinového ořechu našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Pohyb návěstních ramen se na clony přenáší prostřednictvím táhel ovládajících vidlice umístěné otočně na hřídelích vyčnívajících ze stožáru pod oběma rameny. Pokud je výtah vytažen v horní poloze, zapadají do vidlic čepy clon. Návěstní ramena jsou natřena bíle s červeným okrajem a stožár návěstidla má střídavě červené a bílé pruhy. Zadní strana návěstidla je natřena šedě. Návěstidlo muselo být při demontáži odříznuto 1500 mm nad terénem z důvodu vylití spodní části stožáru betonem. Dolní díl stožáru bude tedy při rekonstrukci nahrazen odpovídající částí z jiného návěstidla. Exponát bude rekonstruován do stavu odpovídajícímu roku 1945, a to včetně původního označení římským číslem. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921, 1942 a 1960, čtyřznakové návěstidlo, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

Jako zdroj náhradních dílů jsme odkoupili dvouramenné mechanické vjezdové návěstidlo L z Bučovic a původně dvouramenné mechanické odjezdové návěstidlo L2–4 z Bylnice.

{phocagallery view=category|categoryid=38|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Českomoravská Kolben-Daněk, a. s., Praha-Vysočany
rok výroby: 1936
výrobní číslo: 26
provozní nasazení: jako odjezdové návěstidlo L3–2 (III) ve stanici Uherský Ostroh
provoz ukončen: 30. ledna 2008
převzato: 19. března 2008
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Odjezdové návěstidlo z Uherského Ostrohu

popis:
Stožár návěstidla je zhotovený ze dvou stupňovitých válcovaných ocelových trubek o síle stěny 5 mm. Spodní pětimetrový díl, který se umisťuje do 1800 mm hlubokého betonového základu, je v horní části zakončen kuželem sloužícím pro nasazení horního dílu. Až do výšky 1500 mm nad terénem má průměr 180 mm, zbývající část pak 150 mm. Horní pětimetrový díl má ve spodní části rozšíření, které se nasazuje na kuželové zakončení spodního dílu. Do výšky 1500 mm od spodní hrany kužele je průměr stožáru 150 mm, ve zbývající části stožáru pak 120 mm. Oba díly stožáru jsou opatřeny naraženými příčlemi, sloužícími pro výstup na návěstidlo, a spojeny svorníkem. V dolní části návěstidla se nachází nožní kladky přivádějící drátová táhla. Návěstní rameno je opatřeno vylehčovacími otvory a kruhovým výřezem pro návěstní svítilnu. Nasazuje se na hřídel umístěnou v přední horní části stožáru. Drátová táhla jsou přivedena na soustavu dvou pák, která zajišťuje stavění ramene i jeho samočinné přestavení do polohy zakazující jízdu v případě přetržení kteréhokoli z drátových táhel. Koncové polohy návěstního ramene, a tedy i přesné vyjádření obou návěstí, se seřizují pomocí nárazné tyče, která je spodním koncem upevněna v držáku nad kruhovým otvorem v rameni a svou horní částí prochází otvorem v hřídeli vyčnívající nad návěstním ramenem. Noční návěsti vyjadřuje svítilnový výtah, pro jehož vytahování a spouštění jsou v pravé části stožáru instalovány tři vodicí tyče. K obsluze výtahu slouží řetěz s protizávažím, vedený přes kladky připevněné v horní části stožáru v litinových pouzdrech. Ocelová konstrukce svítilnového výtahu obsahuje háky a trn sloužící k zavěšení návěstní svítilny a držák pro hřídel, na níž je v přední části připevněna litinová clona s otvory pro červené a zelené návěstní sklo. K zadní části hřídele je připevněn držák s protizávažím. Ve střední části hřídele se nachází litinový závěr clony, umožňující její natáčení jen v případě, že je výtah vytažený v horní poloze. V době, kdy návěstidlo nenávěstí noční návěsti, se výtah vytahuje jen do dvou třetin výšky stožáru. V horní i střední poloze se zajišťuje uzavřením litinového ořechu našroubovaném na řetězu do držáku v dolní části návěstidla. Pohyb návěstního ramene se na clonu přenáší prostřednictvím táhla ovládajícího vidlici umístěnou otočně na hřídeli vyčnívající ze stožáru pod ramenem. Pokud je výtah vytažen v horní poloze, zapadá do vidlice čep clony. Návěstní rameno je natřeno bíle s červeným okrajem a stožár návěstidla má střídavě červené a bílé pruhy. Zadní strana návěstidla je natřena šedě. Návěstidlo muselo být při demontáži odříznuto 1200 mm nad terénem z důvodu vylití spodní části stožáru betonem. Dolní díl stožáru bude tedy při rekonstrukci nahrazen odpovídající částí z jiného návěstidla. Exponát bude rekonstruován do stavu odpovídajícímu roku 1945, a to včetně původního označení římským číslem. Mechanická návěstidla budou v expozici CHŽK dále prezentovat dvouramenné návěstidlo, dvouznaková předvěst v provedení 1921, 1942 a 1960, čtyřznakové návěstidlo, seřaďovací návěstidlo i dobově odpovídající příslušenství.

Jako zdroj náhradních dílů jsme odkoupili jednoramenná mechanická odjezdová návěstidla L2 a S4 z Moravských Bránic, L2 a L4 z Bučovic a S2–4 z Bylnice.

{phocagallery view=category|categoryid=54|limitstart=0|limitcount=12}

O historickém vývoji návěstidel a návěstění pojednává i náš dvoudílný článek zveřejněný v číslech 12/2022 a 01/2023 časopisu Dráha.

Rozcestník

Mechanická návěstidla

Příslušenství mechanických návěstidel

výrobce návěstidlo: F. Paul Weinitschke, G. M. B. H., Eisenbahnsignal-Bauanstalt, Berlin-Lichtenberg
výrobce přestavník: Vereinigte Eisenbahn-Signalwerke, G. M. B. H., Werk Bruchsal
rok výroby návěstidlo: 1943
rok výroby přestavník: 1942
výrobní číslo: 57.121
provozní nasazení: jako Uz14 ve stanici Sokolov
provoz ukončen: jaro 2008
převzato: 31. července 2008
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Záchrana uzávěr koleje

popis:
Uzávěra koleje slouží u německých železnic prioritně jako návěstidlo pro řízení posunu. Ve stanici Sokolov byla tato zařízení využívána po úpravě zabezpečovacího zařízení k určení koleje, z níž byla postavena vlaková cesta. Stožár uzávěry koleje je zhotoven z válcovaného profilu tvaru H a kromě stupaček pro výstup na návěstidlo jsou na něm navařeny držáky s otvory pro uchycení všech ostatních částí. V ocelové skříni vlevo u paty stožáru je připevněn přestavník. Jeho hlavní částí je mohutný litinový stavěcí buben, vybavený speciálním žlábkem. Ve žlábku se pohybuje otočný ocelový váleček, nasazený na konci dvouramenné páky. Při otáčení bubnu způsobeného pohybem lan drátovodu dochází vlivem změny polohy žlábku k pohybu páky, k níž je připojeno táhlo vedoucí do návěstního tělesa uzávěry. Při přetržení lana drátovodu není možné uzávěru koleje obsluhovat a v případě, že návěstí Uzavření koleje zrušeno, se samočinně přestaví na návěst Stůj, kolej uzavřena. Návěstní těleso je čtvercová černě natřená ocelová skříň, na jejíž přední straně je vyříznutý velký kulatý otvor zasklený bílým sklem. V něm se nachází pohyblivý vodorovný černý trámec. Na zadní straně návěstní skříně jsou tři malé kulaté otvory zasklené mléčným sklem a clona, vyjadřující zadní kontrolní návěst uzávěry. Pohyblivé části návěstidla jsou vyváženy pákou s betonovým závažím umístěnou za návěstní skříní. Noční znaky návěstidla se vyjadřují umístěním rozsvícené petrolejové nebo plynové lampy do návěstní skříně uzávěry. To je umožněno stažením spodní části návěstní skříně pomocí rumpálu, umístěného vpravo u paty stožáru. Při elektrickém osvětlení se na stojánku v prostoru pro svítilnu rozsvítí žárovka. Zabezpečovací zařízení německého vzoru budou v expozici CHŽK dále prezentovat mechanická dvouznaková předvěst, jednoramenné a dvouramenné hlavní návěstidlo i elektromechanická stavědla a jejich příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=57|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce návěstidlo: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
výrobce přestavník: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako odjezdové návěstidlo L2 (VI) v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 3. července 2019
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Stožár návěstidla je masivní příhradové konstrukce se čtvercovým půdorysem. Pro výstup na návěstidlo je na zadní straně opatřen navařenými stupačkami. Stavění návěstidla zajišťuje přestavník umístěný v ocelové skříni vlevo u paty návěstidla. Jeho základní konstrukční částí je mohutný litinový stavěcí buben, vybavený po obou stranách speciálními žlábky. Ve žlábcích se pohybují otočné ocelové válečky, nasazené na konci dvouramenných pák. Při otočení bubnu proti směru hodinových ručiček dochází vlivem změny polohy žlábku k pohybu pravé páky, k níž je připojeno táhlo vedoucí k hornímu rameni návěstidla. Při otočení bubnu po směru hodinových ručiček se pohybuje pravá páka, ke které je stejným způsobem připojeno rameno dolní. Při přetržení lana drátovodu není možné návěstidlo obsluhovat a v případě, že dovoluje jízdu, se samočinně přestaví na návěst Stůj. Přestavník ovládá ramena návěstidla prostřednictvím táhel, vytvořených z ocelových trubek. Přibližně v polovině stožáru se nachází regulační dvouramenné páky s protizávažími nasazené na čepech a opatřené regulačními otvory. Návěstní ramena jsou plná, smaltovaná a na konci zakončená terčíky. Vodorovná a svislá část ramen i terčíky jsou zepředu bílé s červeným okrajem. Zezadu je červená barva nahrazena černou. Ramena se připevňují k litinovým držákům, upevněným na vodorovných osách. Držáky jsou vybaveny čepy, na které se připevňují táhla k vidlicím, sloužícím k ovládání clon návěstidla. K označení stožáru návěstidla barevnými červenobílými pruhy slouží bíle a červeně smaltované plechy, které se zasunují do zvláštních zásuvek na přední části stožáru. Pod ně se upevňuje tabule s označením návěstidla. Pro vyjádření nočních znaků návěstidla slouží svítilnové výtahy, k jejichž pohybu po stožáru návěstidla je na jeho pravé straně zřízena vodicí lišta z ocelové pásoviny. Vytahování a spouštění svítilnových výtahů se provádí pomocí rumpálu s klikou. Pro pohodlnou obsluhu vyvažuje jejich hmotnost betonové protizávaží, pohybující se ve vnitřní části stožáru. Konstrukce výtahu nese držák svítilny a osu, na jejíž přední části je nasazena clona ovládaná čepem, zapadajícím do vidlice návěstidla. Osa clony je vybavena zarážkou, která brání jejímu natáčení, pokud není svítilnový výtah zcela vytažen v horní poloze, a pákou s protizávažím. Clonu horního výtahu tvoří plechový výlisek se dvěma otvory pro návěstní skla. Ta jsou zasazena ve zvláštních rámečcích opatřených třemi výstupky, které se zasouvají do zástrček ve cloně. Dolní výtah má pouze jeden otvor, a sice pro spodní návěstní sklo. Oba výtahy jsou vystrojeny i zadními clonami, umožňujícími za snížené viditelnosti zkontrolovat nejen skutečnost, že návěstidlo svítí, ale i v jaké poloze se nachází. Při úpravě zařízení v roce 1948 došlo k odstranění spodního ramene i s příslušenstvím včetně dolního svítilnového výtahu. Návěstidlo bude rekonstruováno do původní podoby a výměnou přestavníku změněno na trojznakové. Zabezpečovací zařízení německého vzoru budou v expozici CHŽK dále prezentovat mechanická dvouznaková předvěst, jednoramenné hlavní návěstidlo, uzávěra koleje i elektromechanická stavědla a jejich příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=380|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce návěstidlo: Eisenbahnsignal-Bauanstalt Julius Gast, K. G., Berlin-Lichtenberg
výrobce přestavník:
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako So (II.) na hlásce Gránice (TÚ Znojmo–Olbramkostel)
provoz ukončen: 23. května 1993
převzato:
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: připravuje se

popis:
Stožár návěstidla je masivní příhradové konstrukce se čtvercovým půdorysem. Pro výstup na návěstidlo je na zadní straně opatřen navařenými stupačkami. Stavění návěstidla zajišťuje přestavník umístěný v ocelové skříni vlevo u paty návěstidla. Jeho základní konstrukční částí je mohutný litinový stavěcí buben, vybavený speciálním žlábkem. Ve žlábku se pohybuje otočný ocelový váleček, nasazený na konci dvouramenné páky. Při otočení bubnu proti směru hodinových ručiček dochází vlivem změny polohy žlábku k pohybu páky, k níž je připojeno táhlo vedoucí k rameni návěstidla. Při přetržení lana drátovodu není možné návěstidlo obsluhovat a v případě, že dovoluje jízdu, se samočinně přestaví na návěst Stůj. Ke stavěcímu bubnu přestavníku se kromě drátovodu vedoucího od stavědla připojují i lana drátovodu směřujícího k předvěsti. Přestavník ovládá rameno návěstidla prostřednictvím táhel, vytvořených z ocelových trubek. Přibližně v polovině stožáru se nachází regulační dvouramenná páka s protizávažím nasazená na čepu a opatřená regulačními otvory. Návěstní rameno je plné, smaltované a na konci zakončené terčíkem. Vodorovná část ramene i terčík jsou zepředu bílé s červeným okrajem. Zezadu je červená barva nahrazena černou. Rameno se připevňuje k litinovému držáku, upevněnému na vodorovné ose. Držák je vybaven čepem, na který se připevňuje táhlo k vidlici, sloužící k ovládání clony návěstidla. K označení stožáru návěstidla barevnými červenobílými pruhy slouží bíle a červeně smaltované plechy, které se zasunují do zvláštních zásuvek na přední části stožáru. Pod ně se upevňuje tabule s označením návěstidla. Pro vyjádření nočních znaků návěstidla slouží svítilnový výtah, k jehož pohybu po stožáru návěstidla je na jeho pravé straně zřízena vodicí lišta z ocelové pásoviny. Vytahování a spouštění svítilnového výtahu se provádí pomocí rumpálu s klikou. Pro pohodlnou obsluhu vyvažuje hmotnost svítilnového výtahu betonové protizávaží, pohybující se ve vnitřní části stožáru. Konstrukce výtahu nese držák svítilny a osu, na jejíž přední části je nasazena clona ovládaná čepem, zapadajícím do vidlice návěstidla. Osa clony je vybavena zarážkou, která brání jejímu natáčení, pokud není svítilnový výtah zcela vytažen v horní poloze, a pákou s protizávažím. Clonu tvoří plechový výlisek se dvěma otvory pro návěstní skla. Ta jsou zasazena ve zvláštních rámečcích opatřených třemi výstupky, které se zasouvají do zástrček ve cloně. Svítilnový výtah je vystrojen i zadní clonou, umožňující za snížené viditelnosti zkontrolovat nejen skutečnost, že návěstidlo svítí, ale i v jaké poloze se nachází. Z návěstidla bylo po zrušení hlásky odebráno návěstní rameno a označovací plechy. V přesně nezjištěné době z něj byl odcizen i přestavník. Zabezpečovací zařízení německého vzoru budou v expozici CHŽK dále prezentovat mechanická dvouznaková předvěst, dvouramenné hlavní návěstidlo, uzávěra koleje i elektromechanická stavědla a jejich příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=379|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce návěstidlo: Eisenbahnsignal-Bauanstalt Julius Gast, K. G., Berlin-Lichtenberg
výrobce přestavník: Vereinigte Eisenbahn-Signalwerke, G. M. B. H., Werk Braunschweig
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako PřS (Př.VIII) ve stanici Jindřichov ve Slezsku
provoz ukončen: 2009
převzato: 3. srpna 2013
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická předvěst vzoru DR ze stanice Jindřichov ve Slezsku

popis:
Stožár předvěsti je zhotoven z válcovaného profilu tvaru H a kromě stupaček pro výstup na návěstidlo jsou na něm navařeny držáky s otvory pro uchycení všech ostatních částí. V ocelové skříní vpravo u paty stožáru je připevněn přestavník. Jeho hlavní částí je mohutný litinový stavěcí buben, vybavený speciálním žlábkem. Ve žlábku se pohybuje otočný ocelový váleček, nasazený na konci dvouramenné páky. Při otáčení bubnu způsobeného pohybem lan drátovodu dochází vlivem změny polohy žlábku k pohybu páky, k níž je připojeno táhlo vedoucí k terči předvěsti. Při přetržení lana drátovodu není možné předvěst obsluhovat a v případě, že návěstí Volno, se samočinně přestaví na návěst Výstraha. Přibližně v polovině stožáru je umístěna regulační páka pro správné seřízení jejího chodu. Terč předvěsti se pohybuje na hřídeli umístěné ve zvláštním litinovém držáku, připevněném k horní části stožáru čtyřmi šrouby. Držák je zároveň pouzdrem, v němž je upevněna horní kladka, po níž se se pohybuje ocelové lano ovládající polohu svítilnového výtahu. Terč je smaltovaný žlutý s černým orámováním a bílým okrajem. Jeho uchycení k pohyblivému rámu je však provedeno šrouby v horní a dolní části. V obou těchto místech je okraj terče ohnut dozadu a opatřen příslušnými otvory. Součástí držáku terče jsou i odpružené dorazy a páka s protizávažím. Polohu závaží, a tedy správné vyvážení hmotnosti terče, je možné měnit posouváním závaží po páce s možností upevnění do vyvrtaných otvorů. Noční znaky předvěsti zajišťuje svítilnový výtah, pohybující se po přední části stožáru. Jeho zdvihání a spouštění se provádí prostřednictvím rumpálu s klikou pomocí ocelových lan vedených přes kladky v horní a dolní části stožáru. Noční znak tvořila původně dvě světla umístěná šikmo pod sebou, přičemž pravé bylo výše. Svítilnový výtah tak měl dvě clony i dva držáky pro návěstní svítilny umístěné na obou stranách stožáru. Levá clona byla v rámci přizpůsobení předpisům ČSD v roce 1945 odstraněna. Přenos pohybu na clonu je zajištěn vidlicí upevněnou v horní části stožáru a ovládanou táhlem vedeným od terče. Svítilnový výtah je vystrojen i zadní clonou, umožňující za snížené viditelnosti zkontrolovat nejen skutečnost, že předvěst svítí, ale i jakou návěst návěstí. Zabezpečovací zařízení německého vzoru budou v expozici CHŽK dále prezentovat jednoramenné a dvouramenné hlavní návěstidlo, uzávěra koleje i elektromechanická stavědla a jejich příslušenství.

{phocagallery view=category|categoryid=41|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Mechanický kompenzátor slouží k samočinné regulaci délky drátových táhel. V základní poloze prochází obě lana přes kladky na ramenech kompenzátorů zcela volně. Podle toho, zda dohází vlivem změn teplot k roztahování nebo smršťování drátových táhel, spouští nebo vytahuje kompenzátor betonová závaží a tím udržuje lana napnutá. V okamžiku, kdy obsluhující zaměstnanec vyklesne stavěcí páku a zahájí její přestavování, se začne každé lano pohybovat jiným směrem. Jedno rameno kompenzátoru se v tomto případě začne pohybovat nahoru, zatímco druhé dolů. Tím dojde k zaklesnutí svěracích čelistí do zajišťovací tyče a k vytvoření pevného spojení mezi pákou a obsluhovaným zařízením. Vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku se skládá ze stojanu svařeného z ocelových plechů a profilů tvaru U. Spodní část stojanu, jehož konstrukce je nižší a vysunutá směrem k výstupu ze stavědla, je pomocí šroubů připevněna k ocelovému roštu, nacházejícímu se v podlaze sklepa stavědla. V horní části je mezi oběma stranami stojanu vložena hřídel, na níž je nasunuta dvojice vodicích kladek. Pod nimi se nachází další hřídel, na které jsou upevněna ramena kompenzátoru. Jejich konce směřují směrem od výstupu ze stavědla a jsou opatřeny betonovými závažími. Ta jsou v porovnání se závažími kompenzátorů pro návěstidla a závorníky menší a mají také odlišný tvar. Přibližně v polovině ramen se nacházejí kladky, přes které jsou vedena lana drátovodu přicházející od stavěcí páky. Lana dále pokračují přes kladky v horní a následně v dolní části stojanu kompenzátoru směrem z objektu stavědla. Svěrací čelisti a zajišťovací tyč se u tohoto provedení kompenzátoru nacházejí mezi kladkami na jeho ramenou a závažími. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat závislý elektromechanický výhybkářský přístroj, skříňka kolejového relé, venkovní mechanický kompenzátor, jednoduchý vnitřní mechanický kompenzátor, dvojitý vnitřní mechanický kompenzátor pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

{phocagallery view=category|categoryid=378|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: uložen v depozitáři (dva kusy)
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Mechanický kompenzátor slouží k samočinné regulaci délky drátových táhel. V základní poloze prochází obě lana přes kladky na ramenech kompenzátorů zcela volně. Podle toho, zda dohází vlivem změn teplot k roztahování nebo smršťování drátových táhel, spouští nebo vytahuje kompenzátor betonová závaží, a tím udržuje lana napnutá. V okamžiku, kdy obsluhující zaměstnanec vyklesne stavěcí páku a zahájí její přestavování, se začne každé lano pohybovat jiným směrem. Jedno rameno kompenzátoru se v tomto případě začne pohybovat nahoru, zatímco druhé dolů. Tím dojde k zaklesnutí svěracích čelistí do zajišťovací tyče a k vytvoření pevného spojení mezi pákou a obsluhovaným zařízením. Vnitřní dvojitý mechanický kompenzátor se skládá z rozšířeného stojanu, jehož konstrukce je svařena z ocelových plechů a profilů tvaru U a L. Spodní část stojanu je pomocí šroubů připevněna k ocelovému roštu, nacházejícímu se v podlaze sklepa stavědla. V horní části je mezi oběma stranami stojanu vložena hřídel, na které jsou nasunuta ramena. Ta mají na jedné straně betonová závaží a na druhé kladky, přes které procházejí lana drátovodu. U dvojitého kompenzátoru je vzájemná vzdálenost ramen větší, aby bylo umožněno správné vedení ocelových lan, připojených ke spřaženým pákám. Na straně závaží jsou ramena opatřena svěracími čelistmi, mezi nimiž prochází zajišťovací tyč. Při údržbě nebo seřizování zařízení je možné ramena zajistit zvláštní pákou, otočně upevněnou ke stojanu. U vnitřního kompenzátoru je navíc možné zdvihání nebo přizvednutí závaží pomocí závěsné kladky a rumpálu. V dolní části stojanu kompenzátoru se pod závažími nachází doraz sloužící k zachycení závaží při jejich pádu, k němuž dochází v případě přetržení lana drátovodu. Na opačné straně jsou nožní kladky, přes které jsou lana drátovodu vedena z objektu stavědla. Dvojité provedení vnitřního kompenzátoru se používá u trojznakových hlavních návěstidel a při závorování výhybek v obou směrech. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat závislý elektromechanický výhybkářský přístroj, skříňka kolejového relé, venkovní mechanický kompenzátor, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, jednoduchý vnitřní mechanický kompenzátor pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

{phocagallery view=category|categoryid=377|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: uložen v depozitáři (dva kusy)
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Mechanický kompenzátor slouží k samočinné regulaci délky drátových táhel. V základní poloze prochází obě lana přes kladky na ramenech kompenzátorů zcela volně. Podle toho, zda dohází vlivem změn teplot k roztahování nebo smršťování drátových táhel, spouští nebo vytahuje kompenzátor betonová závaží, a tím udržuje lana napnutá. V okamžiku, kdy obsluhující zaměstnanec vyklesne stavěcí páku a zahájí její přestavování, se začne každé lano pohybovat jiným směrem. Jedno rameno kompenzátoru se v tomto případě začne pohybovat nahoru, zatímco druhé dolů. Tím dojde k zaklesnutí svěracích čelistí do zajišťovací tyče a k vytvoření pevného spojení mezi pákou a obsluhovaným zařízením. Vnitřní mechanický kompenzátor se skládá ze stojanu, jehož konstrukce je svařena z ocelových plechů a profilů tvaru U a L. Spodní část stojanu je pomocí šroubů připevněna k ocelovému roštu, nacházejícímu se v podlaze sklepa stavědla. V horní části je mezi oběma stranami stojanu vložena hřídel, na které jsou nasunuta ramena. Ta mají na jedné straně betonová závaží a na druhé kladky, přes které procházejí lana drátovodu. Na straně závaží jsou ramena opatřena svěracími čelistmi, mezi nimiž prochází zajišťovací tyč. Při údržbě nebo seřizování zařízení je možné ramena zajistit zvláštní pákou, otočně upevněnou ke stojanu. U vnitřního kompenzátoru je navíc možné zdvihání nebo přizvednutí závaží pomocí závěsné kladky a rumpálu. V dolní části stojanu kompenzátoru se pod závažími nachází doraz sloužící k zachycení závaží při jejich pádu, k němuž dochází v případě přetržení lana drátovodu. Na opačné straně jsou nožní kladky, přes které jsou lana drátovodu vedena z objektu stavědla. Jednoduché provedení vnitřního kompenzátoru se používá u dvouznakových hlavních návěstidel, uzávěr koleje, výkolejek a při závorování výhybek v jednom směru. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat závislý elektromechanický výhybkářský přístroj, skříňka kolejového relé, venkovní mechanický kompenzátor, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, dvojitý vnitřní mechanický kompenzátor pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

{phocagallery view=category|categoryid=376|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Eisenbahnsignalwerk Gottartowitz, Ober Schlesien
rok výroby: 1940
výrobní číslo:
provozní nasazení: pro návěstidlo So (II) na hlásce Gránice (TÚ Znojmo–Olbramkostel)
provoz ukončen: 23. května 1993
převzato: 22. září 2020
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: připravuje se

popis:
Mechanický kompenzátor slouží k samočinné regulaci délky drátových táhel. V základní poloze prochází obě lana přes kladky na ramenech kompenzátorů zcela volně. Podle toho, zda dohází vlivem změn teplot k roztahování nebo smršťování drátových táhel, spouští nebo vytahuje kompenzátor betonová závaží, a tím udržuje lana napnutá. V okamžiku, kdy obsluhující zaměstnanec vyklesne stavěcí páku a zahájí její přestavování, se začne každé lano pohybovat jiným směrem. Jedno rameno kompenzátoru se v tomto případě začne pohybovat nahoru, zatímco druhé dolů. Tím dojde k zaklesnutí svěracích čelistí do zajišťovací tyče a k vytvoření pevného spojení mezi pákou a obsluhovaným zařízením. Venkovní mechanický kompenzátor se skládá ze stojanu, jehož konstrukce je svařena z profilů tvaru U, L a z ocelových plechů. Spodní část stojanu je zapuštěna v terénu. V horní části je mezi oběma nosníky stojanu vložena hřídel, na které jsou nasunuta ramena. Ta mají na jedné straně betonová závaží a na druhé kladky, přes které procházejí lana drátovodu. Na straně kladek jsou ramena opatřena svěracími čelistmi, mezi nimiž prochází zajišťovací tyč. Při údržbě nebo seřizování zařízení je možné ramena zajistit zvláštní pákou, otočně upevněnou ke stojanu kompenzátoru. V dolní části kompenzátoru se pod závažími nachází doraz sloužící k zachycení závaží při jejich pádu, k němuž dochází v případě přetržení lana drátovodu. Na opačné straně jsou nožní kladky, přes které je lano drátovodu vedeno na kladky ramen a zpět do drátovodné trasy. Tyto kladky jsou chráněny speciální kovovou skříňkou. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat závislý elektromechanický výhybkářský přístroj, skříňka kolejového relé, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, jednoduché a dvojité vnitřní mechanické kompenzátory pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

{phocagallery view=category|categoryid=375|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Vereinigte Eisenbahn-Signalwerke, G. M. B. H., Berlin
rok výroby: 1940
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Skříňka s kolejovým relé a jeho výstrojí se nacházela na stěně za přístrojem. Jejím úkolem bylo vybavit závěr výměn poté, co vlak ovlivnil kolejový spínač nebo izolovanou kolejnici. Elektrická výstroj je umístěna na dřevěné desce a sestává z trojdílné svorkovnice, dvou relé, dvou kondenzátorů a dvou nastavitelných odporů. Výstroj je chráněna plechovým zeleně natřeným krytem s výrobním štítkem a označovací tabulkou. Původní německé provedení bylo smaltované s bílým podkladem a černým nápisem b², c, d². Malá písmena označovala jednotlivé vlakové cesty, přičemž odpovídala velkým písmenům označujícím návěstidla, u nichž tyto cesty začínaly. Horní index 2 znamenal počet ramen, kterými se dovolovala jízda vlaku, a uváděl se pouze v případě, kdy se tak dělo více než jedním ramenem. Odjezdová návěstidla B a D u kolejí 2 a 3 byla původně dvouramenná dvouznaková, takže kromě návěsti Stůj povolovala odjezd vlaku dvěma rameny. Návěstidlo C u první koleje bylo jednoramenné a návěstilo návěsti Stůj a Volno. Při úpravě zařízení v roce 1948 byla tabulka přetřena nápisem IK2 označujícím izolovanou kolejnici. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat závislý elektromechanický výhybkářský přístroj, venkovní mechanický kompenzátor, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, jednoduché a dvojité mechanické kompenzátory pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

{phocagallery view=category|categoryid=374|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce mechanická část: Scheidt & Bachmann, A. G., Rheidt
výrobce elektrická část: Vereinigte Eisenbahn-Signalwerke, G. M. B. H., Blockwerk Berlin-Siemensstadt
rok výroby: 1940
výrobní číslo mechanická část:
výrobní číslo elektrická část: 32099
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 v železniční stanici Brantice
provoz ukončen: 1. července 2019
převzato: 1. července 2019
stav: sestaven v depozitáři, oživen, probíhají další opravy
reportáž o převzetí exponátu: Zabezpečovací zařízení německého vzoru ze stanice Brantice

popis:
Závislý výhybkářský elektromechanický přístroj systému Max Jüdel z německé stavební řady Einheit obsluhoval ve stanici Brantice zhlaví s jednou zaústěnou jednokolejnou tratí, třemi dopravními a jednou manipulační staniční kolejí. Do přístroje byly zapojeny výhybky číslo 7, 8 a 9, výkolejka Vk3, závorníky výhybek 7 a 9, odjezdová návěstidla L1, L2 a L3, vjezdové návěstidlo S a jeho předvěst. Přístroj má 17 polí pro páky, závěrnou skříň se 32 poli a hradlovou skříň pro 16 hradlových vložek. Jeho uspořádání je zcela odlišné od našich zařízení téhož systému. Stojan je sestaven z litinových podpěr, na nichž spočívá základní nosník vyrobený u válcovaného profilu tvaru U. K nosníku je připevněna závěrná skříň, za jejímiž prosklenými dvířky se nacházejí závěrky zprostředkovávající závislost mezi elektrickou a mechanickou částí přístroje. Horní část závěrné skříně je opět tvořena nosníkem tvaru U, mezi nímž a horní částí skříně se závěrkami jsou navařeny ocelové trubky, kterými procházejí prodloužené tyče hradlových závěrů. Mezi tyto trubky se umisťují pětipolohové kolejové závěrníky ovládající pomocí táhel vedoucích za závěrnou skříní závislostní pravítka v pravítkové skříni. Elektrickou částí přístroje je hradlová skříň, u níž by se mohlo zdát, že je shodná se skříněmi našich přístrojů. Její konstrukce je ovšem opět zcela odlišná, a to nejen způsoben provedení krytů, hradlových tlačítek nebo desky pro příslušenství, ale i vlastních hradlových vložek. Ty jsou sice stejné konstrukce jako vložky v našich zařízeních, naprostá většina součástek však není kompatibilní. Každá hradlová vložka má své tlačítko. Pokud je potřeba vytvořit kombinace, kdy se při obsluze jednoho tlačítka uzavírá více hradlových vložek, učiní se tak přímo na hřídeli tlačítek. Hradlová a závěrná skříň je na stojanu přístroje umístěna vlevo, tedy směrem k trati. Na opačné straně směrem do stanice se nacházejí páky, a to nejprve návěstní. Teprve za nimi následují páky výhybek, závorníků a výkolejek. V posledním poli přístroje je umístěn stavědlový zámek, zprostředkovávající původně závislost s pohonem mechanických závor. Všechny páky přístroje jsou v základní poloze nahoře, mají pouze dvě polohy a chod 500 mm. Pro obsluhu dvouramenného vjezdového návěstidla a závorování výhybek 7 a 9 do obou směrů jsou použity vždy dvě páky spojené se spřahovacím bubnem umístěným pod přístrojem. Mechanické závislosti přístroje jsou provedeny pomocí mechanického registru, uloženého v impozantní pravítkové skříni spočívající na držácích připevněných k litinovým podpěrám a procházející za celou zadní částí přístroje. Závislostní pravítka jsou velmi masivní a každé je zhotoveno ze dvou ocelových pásovin spojených zvláštními spojkami. Vzhledem ke své hmotnosti a délce se pohybují po roštu z ocelových profilů. Za pravítky se nachází ocelový profil tvaru L, k němuž je připevněn rošt pravítkové skříně, otočné držáky závislostních tyčí pák, elektrické kontakty pravítek a kontakt závěru výměn. Cílem probíhající rekonstrukce přístroje je doplnění odebraných částí a jeho uvedení do stavu odpovídajícímu závěru čtyřicátých let dvacátého století. Německá elektromechanická zabezpečovací zařízení bude v expozici CHŽK dále prezentovat skříňka kolejového relé, venkovní mechanický kompenzátor, vnitřní mechanický kompenzátor pro výhybku, jednoduché a dvojité mechanické kompenzátory pro návěstidla a závorníky a sada mechanických návěstidel německého vzoru.

Průběh oprav přístroje můžete sledovat na stránce CHŽK umístěné na sociální síti Facebook:
Oprava a doplnění hradlových vložek protiopakovacích zarážek v červenci 2020. (uzavřené album)
Oprava a doplnění závěrné a pravítkové skříně v říjnu 2020. (uzavřené album)
Oprava a doplnění hradlové skříně v létě 2022. (uzavřené album)
Oprava a vložení poslední chybějící páky zakoupené v Německu v červenci 2023. (uzavřené album)
Opravy přístroje probíhající od listopadu 2022. (aktualizované album)

{phocagallery view=category|categoryid=373|limitstart=0|limitcount=12}

O historii elektromechanických zabezpečovacích zařízení německého vzoru pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2020 časopisu Dráha.

Rozcestník:

Stavědlové přístroje německého vzoru a jejich příslušenství

Mechanická návěstidla německého vzoru

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1998
výrobní číslo: O-26/98
provozní nasazení: přejezd P6823 v km 212,004 v TÚ Letovice–Březová nad Svitavou
provoz ukončen: 8. srpna 2020
převzato: 6. září 2020
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vnější prvky přejezdového zařízení PZZ-EA z Moravské Chrastové

popis:
Závorové pohony ZPZ vyráběl od roku 1996 do roku 1999 v licenci německé fimy Pintsch-Bamag podnik AŽD Praha. Pohon je umístěn samostatně připevněním na vlastní betonový prefabrikát a nachází se zpravidla těsně za výstražníkem. Ocelová skříň pohonu má obdélníkový půdorys a v horní části je kryta víkem z hliníkového plechu. Na přední stěně se nacházejí dvířka pro přístup udržujícího zaměstnance. V horní části na pravém boku je umístěn otvor pro obsluhu zajišťovacího zařízení. To umožňuje pomocí zvláštního klíče zapevnit závorové břevno v horní poloze. Unašeč závorového břevna, které je stejné konstrukce jako u přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR nebo typu AŽD 71, je nasazen na hřídeli uložené v horní střední části skříně pohonu. Vyvážení závorového břevna je provedeno pomocí držáků upevněných k opačné straně unašeče a nesoucích protizávaží. Jeho hmotnost je v případě potřeby možné zvětšit připevněním přídavných závaží, pro něž jsou na protizávaží zřízeny čtyři zvláštní šrouby. Uvnitř skříně se bezprostředně za dvířky nachází hlavní připojovací svorkovnice a vpravo od ní pohonná jednotka sestávající z elektromotoru s přídržným elektromagnetem a kuličkového převodu s posuvnou tyčí. V horní části skříně jsou v bezprostřední blízkosti hřídele umístěny prvky mechanického tlumení, zajišťovacího zařízení a koncové spínače. Přejezdová zabezpečovací zařízení PZZ-EA bude v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat původní provedení výstražníku AŽD 97-PV.

{phocagallery view=category|categoryid=372|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1998
výrobní číslo: O-0002/98 (svítilnová skříň), O-63/97 (stožár)
provozní nasazení: přejezd P6823 v km 212,004 v TÚ Letovice–Březová nad Svitavou
provoz ukončen: 8. srpna 2020
převzato: 6. září 2020
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vnější prvky přejezdového zařízení PZZ-EA z Moravské Chrastové

popis:
Původní verze výstražníku AŽD 97-PV. Pochází z přejezdu P6823 nacházejícího se v zastávce Moravská Chrastová, ležícího v kilometru 212,004 mezi stanicemi Letovice a Březová nad Svitavou. Stožár výstražníku je tvořen ocelovou pozinkovanou trubkou. Její spodní část je usazena v litinové patě výstražníku s kabelovým závěrem, která se čtyřmi šrouby upevňuje na betonový prefabrikát. Nad patou výstražníku je držák umožňující upevnění servisní plošinky pro udržujícího zaměstnance. Na přední straně má stožár reflexní lištu s bílými a červenými pruhy. Horní část stožáru je kryta ocelovou čepičkou a vybavena držákem nesoucím hliníkový výstražný kříž, jehož přední část je vyrobena z reflexního materiálu. Svítilnová skříň je zhotovena z plastu a k jejímu upevnění ke stožáru slouží dva držáky s možností regulace polohy. Horním držákem vstupuje do skříně přívodní kabel. Přední část skříně tvoří černý návěstní štít se silným bílým orámováním. Ve spodní části pod orámováním je umístěn reflexní nápis Pozor vlak. V návěstním štítu se nacházejí dvě svítilny s červeným světlem pro dávání světelné výstrahy a jedna svítilna s bílým světlem pozitivní signalizace. Návěstní skla a jejich ochranná stínítka jsou plastová. Přístup do svítilen při jejich údržbě nebo opravách je možný jejich vyklopením směrem dopředu. Zvonek sloužící k dávání akustické výstrahy je umístěn za dvířky v zadní horní části svítilnové skříně. Přejezdová zabezpečovací zařízení PZZ-EA bude v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat závorový pohon ZPZ, vyráběný podnikem AŽD Praha v licenci německé fimy Pintsch-Bamag.

{phocagallery view=category|categoryid=371|limitstart=0|limitcount=8}

Rekonstrukci obou exponátů můžete sledovat v galerii na naší facebookové stránce.

Exponáty:

Výstražník AŽD 97-PV

Závorový pohon ZPZ Pintsch-Bamag

výrobce: Elektrosignal, n. p. Praha
rok výroby: 1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako VS5 v železniční stanici Praha-Bubny
provoz ukončen: červenec 2017
převzato: 7. srpna 2019
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vložená návěstidla z Vlastce a Prahy-Buben

popis:
Trpasličí vložené návěstidlo je vyrobené dle novelizovaného vzorového listu číslo 5802 z roku 1952 pro tehdy modernizované elektromechanické zabezpečovací zařízení stanice Praha-Bubny. Při postavené odjezdové cestě povolované skupinovým odjezdovým návěstidlem určovala vložená návěstidla bílým přerušovaným světlem, z jaké staniční koleje je povolen odjezd vlaku. Zároveň platila i pro posun, který povolovala svícením stálého bílého světla. Stožár trpasličího návěstidla je zhotoven z ocelové trubky zkrácené na nejnutnější potřebnou délku. Ke spodní části je přivařena příruba sloužící k upevnění k betonovému základu. V dolní přední části je připevněno označení návěstidla. Na opačné straně se nachází kabelový závěr, kterým vstupuje do návěstidla přívodní kabel. Svítilnová skříň je vyrobena z ocelového plechu bez návěstního štítu obvyklého u stožárových návěstidel. V dolní části je skříň upevněna na litinovém držáku nasunutém na stožár návěstidla. Celá zadní plocha skříně je tvořena dvířky, otvírajícími se směrem nahoru a zajišťovanými zvláštním mechanismem. Tři návěstní svítilny jsou litinové s malými ochrannými stínítky, která jsou součástí odlitku. V každé z nich je vsazena Fresnelova stupňovitá čočka, za níž je umístěn barevný filtr a objímka se žárovkou. Prostřední svítilna má bílé, horní červené a dolní modré světlo. Aby se jednotlivá návěstní světla vzájemně nerušila, jsou ve skříni připevněny přepážky z ocelového plechu. Návěstní transformátory měnící přicházející napětí 110 V na 12 V jsou přišroubovány v pravé části skříně, vždy vedle příslušné svítilny. Jejich připojení k přívodnímu kabelu je zajištěno porcelánovou svorkovnicí, nacházející se v dolní části svítilnové skříně. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu po vyrobení včetně odstranění dodatečně doplněných plechových stínítek a dosazení původního označení. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=368|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Elektrosignal, n. p. Praha
rok výroby: 1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako VL3 v železniční stanici Vlastec
provoz ukončen: červen 2019
převzato: 17. června 2019
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vložená návěstidla z Vlastce a Prahy-Buben

popis:
Vložené návěstidlo je vyrobené dle novelizovaného vzorového listu číslo 5802 z roku 1952 pro tehdy zřizované mechanické zabezpečovací zařízení stanice Vlastec. Při postavené odjezdové cestě povolované skupinovým mechanickým odjezdovým návěstidlem určovala u tohoto zařízení vložená návěstidla bílým přerušovaným světlem, z jaké staniční koleje je povolen odjezd vlaku. Zároveň platila i pro posun, který povolovala svícením stálého bílého světla. Stožár návěstidla je zhotoven z ocelové trubky opatřené na dolním konci přírubou, sloužící k upevnění k betonovému základu. V dolní přední části stožáru se nachází kabelový závěr, kterým vstupuje do návěstidla přívodní kabel. Pro zvýraznění platnosti návěstidla pro vlaky i pro posun je jeho stožár opatřen červenými, bílými a modrými pruhy stejné délky. V horní části návěstidla je do stožáru kolmo ke koleji naražen příčel, který slouží k zavěšení žebříku pro výstup udržujícího zaměstnance na návěstidlo. Svítilnová skříň je vyrobena z ocelového plechu zvýrazněného v přední části návěstním štítem obdélníkového tvaru se seříznutými rohy. V dolní části je skříň upevněna na litinovém držáku nasunutém na stožár návěstidla. Celá zadní plocha skříně je tvořena dvířky, otvírajícími se směrem nahoru a zajišťovanými zvláštním mechanismem. Tři návěstní svítilny jsou litinové s malými ochrannými stínítky, která jsou součástí odlitku. V každé z nich je vsazena Fresnelova stupňovitá čočka, za níž je umístěn barevný filtr a objímka se žárovkou. Prostřední svítilna má bílé, horní červené a dolní modré světlo. Aby se jednotlivá návěstní světla vzájemně nerušila, jsou ve skříni připevněny přepážky z ocelového plechu. Návěstní transformátory měnící přicházející napětí 110 V na 12 V jsou přišroubovány v pravé části skříně, vždy vedle příslušné svítilny. Jejich připojení k přívodnímu kabelu je zajištěno porcelánovou svorkovnicí, nacházející se v dolní části svítilnové skříně. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu po vyrobení včetně dosazení původního označení. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=367|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Elektrosignal, n. p. Praha
rok výroby: 1952
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako odjezdové návěstidlo S4-6 ve stanici Mladá Boleslav hl. n.
provoz ukončen: říjen 2016
převzato: 24. října 2016
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná návěstidla z Mladé Boleslavi

popis:
Kombinované návěstidlo bylo vyrobeno dle modernizovaného vzoru z roku 1948 pro budované elektrodynamické zabezpečovací zařízení ve stanici Mladá Boleslav hlavní nádraží. Dodatečně došlo k odstranění návěstní desky platné pro posun, upevnění trojsvětlové návěstní desky na vrchol stožáru a náhradě spodního zeleného světla světlem bílým. Původní provedení návěstidlo se výrazně lišilo od ostatních světelných návěstidel zřizovaných do poloviny padesátých let dvacátého století. Výrazně delší stožár návěstidla tvořil ocelový profil tvaru H. V jeho přední dolní části se nacházela vysoká transformátorová skříň, osazená pěti návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel přicházel silnou ocelovou trubkou připevněnou k přední části stožáru návěstidla a zakončenou pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám pokračovaly tenkou ochrannou trubkou upevněnou k pravé vnitřní straně stožáru do tří svorkovnicových skříněk. K výstupu na návěstidlo sloužily příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně nahrazovaly příčle tři navařené stupačky z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla byla upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní desky nesly dva vodorovné držáky z ocelové pásoviny. Levá návěstní deska měla nahoře a dole zakulacený tvar a obsahovala tři návěstní svítilny. Dolní a horní se zeleným a prostřední s červeným světlem. Pravá návěstní deska měla nahoře i dole špičatý tvar a obsahovala dvě svítilny, horní s modrým a dolní s bílým světlem. Protože toto návěstidlo platilo pro vlaky i pro posun, přecházely červené pruhy ve středu stožáru v pruhy modré. Návěstní svítilny byly nového provedení zavedeného v roce 1948. K upevnění a seřízení návěstních svítilen sloužily čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech hliníkových rámečků, které zároveň nesly i ochranná stínítka. Návěstní svítilna byla odlita z hliníku. Na její přední straně se nacházel hliníkový prstenec s krycím sklem, za nímž následovaly barevný filtr, vnitřní asférická čočka a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny měla kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky zajišťovaly kabely s ochranným olověným pláštěm. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu po vyrobení včetně dosazení původního provedení obou svítilnových desek. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=366|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Českomoravské strojírny, a. s. – Praga, Praha-Vysočany
rok výroby: 1944/1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako odjezdové návěstidlo L2-4 ve stanici Mladá Boleslav hl. n.
provoz ukončen: podzim 2013
převzato: 1. listopadu 2013
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná návěstidla z Mladé Boleslavi

popis:
Čtyřsvětlové hlavní návěstidlo bylo vyrobeno dle původního československého vzoru již v době druhé světové války. K jeho instalaci na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi došlo však až současně s budováním tamního elektrodynamického zabezpečovacího zařízení v letech 1952–1954. Dodatečně došlo k náhradě původní návěstní desky dvěma dvojsvětlovými, včetně úpravy jejich upevnění ke stožáru. Stožár návěstidla je vyroben z ocelového profilu tvaru H. V přední dolní části je umístěna transformátorová skříň osazená čtyřmi návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel je veden v silné ochranné trubce připevněné k přední části stožáru návěstidla zakončené pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám jsou vedeny v tenké ochranné trubce umístěné na pravou vnitřní stranu stožáru a zakončené ve dvou svorkovnicových skříňkách. K výstupu na návěstidlo slouží příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně jsou příčle nahrazeny třemi přivařenými stupačkami z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla je upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní desky jsou upevněné na výložnících přišroubovaných ke stožáru a sestávají z návěstních štítů vyztužených ocelovými konstrukcemi. Horní deska je navíc vybavena ochranným zábradlím. V deskách jsou usazeny dvojice typizovaných návěstních svítilen. Horní deska má nahoře žluté a dole zelené světlo. Dolní deska má horní světlo červené a dolní bílé. K upevnění a seřízení návěstních svítilen slouží čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech litinových rámečků, které zároveň nesou i ochranná stínítka. Návěstní svítilna je odlita ze zinkové kompozice. Na její přední straně je připevněn ocelový prstenec se vsazenou masivní asférickou čočkou, za níž se nachází barevný filtr a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny má kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky je provedeno kabely s ochranným olověným pláštěm. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu po vyrobení včetně dosazení staršího provedení svítilnové desky s jedním červeným a třemi zelenými světly i obnovy jejího původního upevnění ke stožáru. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=365|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Českomoravské strojírny, a. s. – Praga, Praha-Vysočany
rok výroby: 1944/1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako vjezdové návěstidlo S v železniční stanici Mladá Boleslav hl. n.
provoz ukončen: podzim 2013
převzato: 1. listopadu 2013
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná návěstidla z Mladé Boleslavi

popis:
Trojsvětlové hlavní návěstidlo bylo vyrobeno dle původního československého vzoru již v době druhé světové války. K jeho instalaci na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi došlo však až současně s budováním tamního elektrodynamického zabezpečovacího zařízení v letech 1952–1954. Dodatečně došlo k úpravě upevnění návěstní desky a náhradě původní svítilny přivolávací návěsti. Stožár návěstidla je vyroben z ocelového profilu tvaru H. V přední dolní části je umístěna transformátorová skříň osazená třemi návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel je veden v silné ochranné trubce připevněné k přední části stožáru návěstidla zakončené pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám jsou vedeny v tenké ochranné trubce umístěné na pravou vnitřní stranu stožáru a zakončené ve dvou svorkovnicových skříňkách. K výstupu na návěstidlo slouží příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně jsou příčle nahrazeny třemi přivařenými stupačkami z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla je upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní deska je upevněná na výložníku přišroubovaném čtyřmi šrouby k hornímu konci stožáru a sestává z návěstního štítu vyztuženého ocelovou konstrukcí s ochranným zábradlím. V desce jsou usazeny tři typizované návěstní svítilny, horní a dolní původně se zelenými a prostřední s červeným světlem. K upevnění a seřízení návěstních svítilen slouží čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech litinových rámečků, které zároveň nesou i ochranná stínítka. Návěstní svítilna je odlita ze zinkové kompozice. Na její přední straně je připevněn ocelový prstenec se vsazenou masivní asférickou čočkou, za níž se nachází barevný filtr a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny má kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky je provedeno kabely s ochranným olověným pláštěm. Pod výložníkem s návěstní deskou je na původním držáku přivolávací návěsti připevněna svítilna vzoru z roku 1948 s bílým světlem sloužící pro dávání přivolávací návěsti. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu po vyrobení včetně dosazení staršího provedení svítilny přivolávací návěsti a obnovy původního upevnění svítilnové desky ke stožáru. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=364|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Elektrosignál Holešovice, n. p.
rok výroby: 1961
výrobní číslo: 14214
provozní nasazení: jako vjezdové návěstidlo L v železniční stanici Tovačov
provoz ukončen: 
převzato: 4. září 2016
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Dvousvětlové hlavní návěstidlo byla dodáno osm let po ukončení výroby tohoto typu zařízení. Vzniklo pravděpodobně ze skladových zásob dle původního vzoru z roku 1948 s upraveným upevněním návěstní desky. Stožár návěstidla je vyroben z ocelového profilu tvaru H. V přední dolní části je umístěna transformátorová skříň osazená dvěma návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel je veden v silné ochranné trubce připevněné k přední části stožáru návěstidla zakončené pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám jsou vedeny v tenké ochranné trubce umístěné na pravou vnitřní stranu stožáru a zakončené ve svorkovnicové skříňce. K výstupu na návěstidlo slouží příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně jsou příčle nahrazeny třemi přivařenými stupačkami z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla je upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní deska je upevněná na výložníku přišroubovaném čtyřmi šrouby k hornímu konci stožáru a sestává z návěstního štítu vyztuženého ocelovou konstrukcí s ochranným zábradlím. V desce jsou usazeny dvě typizované návěstní svítilny, horní s červeným a dolní se zeleným světlem. K upevnění a seřízení návěstních svítilen slouží čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech litinových rámečků, které zároveň nesou i ochranná stínítka. Návěstní svítilna je odlita z hliníku. Na její přední straně je připevněn hliníkový prstenec s krycím sklem, za nímž se nachází barevný filtr, vnitřní asférická čočka a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny má kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky je provedeno kabely s ochranným olověným pláštěm. Při plánované rekonstrukci bude návěstidlo upraveno do stavu odpovídajícímu roku 1948 včetně původního upevnění svítilnové desky ke stožáru. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=363|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Českomoravské strojírny, a. s. – Praga, Praha-Vysočany
rok výroby: 1944/1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako předvěst PřS v železniční stanici Mladá Boleslav hl. n.
provoz ukončen: říjen 2016
převzato: 24. října 2016
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná návěstidla z Mladé Boleslavi

popis:
Světelná troznaková předvěst byla vyrobena dle původního československého vzoru již v době druhé světové války. K její instalaci na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi došlo však až současně s budováním tamního elektrodynamického zabezpečovacího zařízení v letech 1952–1954. Stožár návěstidla je vyroben z ocelového profilu tvaru H. V přední dolní části je umístěna transformátorová skříň osazená třemi návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel je veden v silné ochranné trubce připevněné k přední části stožáru návěstidla zakončené pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám jsou vedeny v tenké ochranné trubce umístěné na pravou vnitřní stranu stožáru a zakončené ve dvou svorkovnicových skříňkách. K výstupu na návěstidlo slouží příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně jsou příčle nahrazeny třemi přivařenými stupačkami z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla je upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní deska upevněná čtyřmi šrouby k hornímu konci stožáru sestává z návěstního štítu vyztuženého ocelovou konstrukcí s ochranným zábradlím. V desce jsou usazeny tři typizované návěstní svítilny, horní a prostřední se žlutým a dolní se zeleným světlem. K upevnění a seřízení návěstních svítilen slouží čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech litinových rámečků, které zároveň nesou i ochranná stínítka. Návěstní svítilna je odlita ze zinkové kompozice. Na její přední straně je připevněn ocelový prstenec se vsazenou masivní asférickou čočkou, za níž se nachází barevný filtr a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny má kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky je provedeno kabely s ochranným olověným pláštěm. Při plánované rekonstrukci bude předvěst upravena do stavu po vyrobení včetně dosazení původních stínítek a hranatého návěstního štítu. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=362|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Českomoravské strojírny, a. s. – Praga, Praha-Vysočany
rok výroby: 1944/1954
výrobní číslo:
provozní nasazení: jako předvěst PřMS v železniční stanici Mladá Boleslav hl. n.
provoz ukončen: říjen 2016
převzato: 24. října 2016
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná návěstidla z Mladé Boleslavi

popis:
Světelná dvouznaková předvěst byla vyrobena dle původního československého vzoru již v době druhé světové války. K její instalaci na hlavním nádraží v Mladé Boleslavi došlo však až současně s budováním tamního elektrodynamického zabezpečovacího zařízení v letech 1952–1954. Stožár návěstidla je vyroben z ocelového profilu tvaru H. V přední dolní části je umístěna transformátorová skříň osazená dvěma návěstními transformátory měnícími přicházející napětí 110 V na 12 V. Přívodní kabel je veden v silné ochranné trubce připevněné k přední části stožáru návěstidla zakončené pod transformátorovou skříní kabelovým závěrem. Vodiče ke svítilnám jsou vedeny v tenké ochranné trubce umístěné na pravou vnitřní stranu stožáru a zakončené ve svorkovnicové skříňce. K výstupu na návěstidlo slouží příčle naražené do otvorů vyvrtaných do stožáru. V místě transformátorové skříně jsou příčle nahrazeny třemi přivařenými stupačkami z ocelového profilu tvaru L. V horní zadní části návěstidla je upevněna pracovní plošinka pro udržujícího zaměstnance. Návěstní deska upevněná čtyřmi šrouby k hornímu konci stožáru sestává z návěstního štítu vyztuženého ocelovou konstrukcí s ochranným zábradlím. V desce jsou usazeny dvě typizované návěstní svítilny, horní se žlutým a dolní se zeleným světlem. K upevnění a seřízení návěstních svítilen slouží čtyři speciální aretační šrouby usazené v otvorech litinových rámečků, které zároveň nesou i ochranná stínítka. Návěstní svítilna je odlita ze zinkové kompozice. Na její přední straně je připevněn ocelový prstenec se vsazenou masivní asférickou čočkou, za níž se nachází barevný filtr a objímka s žárovkou. Zadní strana návěstní svítilny má kulatá dvířka. Připojení žárovek návěstních svítilen do svorkovnicové skříňky je provedeno kabely s ochranným olověným pláštěm. Při plánované rekonstrukci bude předvěst upravena do stavu po vyrobení včetně dosazení původních stínítek a hranatého návěstního štítu. Kromě dalších dobově odpovídajících světelných návěstidel budou elektrodynamická zabezpečovací zařízení v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářské elektrodynamické přístroje vzor 1912 pro jednokolejnou i dvoukolejnou trať, otočné hradlové závěry a rtuťový kmitač.

{phocagallery view=category|categoryid=361|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Elektrosignal, národní podnik, Praha
rok výroby: cca 1955
výrobní číslo: 16
provozní nasazení: na stavědle číslo 1 v železniční stanici Veselí nad Moravou
provoz ukončen: 23. června 2018
převzato: 16. ledna 2019
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Elektrodynamické zabezpečovací zařízení z Veselí nad Moravou

popis:
Rtuťový kmitač slouží k vytvoření elektrických impulsů pro přerušované svícení návěstních světel vložených návěstidel a jejich indikačních žárovek. Skládá se z držáku, výměnné vložky se zvláštní skleněnou baňkou naplněnou rtutí a ochranného krytu. Snadno rozebíratelné spojení držáku a výměnné vložky zajišťují nožové doteky. Upevnění vložky v držáku je provedeno nasunutím na dva ocelové trny. Při poruše nebo poškození kmitače je tak možné provést velmi rychlou výměnu a oprava tedy téměř nenaruší činnost zařízení. Velkou výhodou rtuťového kmitače je absence pohyblivých součástek, takže nedochází k žádnému mechanickému opotřebení. Tím, že k přepínání slouží rtuť, je vyloučeno i opalování kontaktů. Zařízení funguje na principu tepelné roztažnosti plynů. Skládá se ze dvou baněk s topnými spirálami spojených v dolní části trubicí naplněnou rtutí a vybavenou kontakty. Přivedením elektrického proudu do topných spirál levé baňky dojde k zahřátí plynu, který zvětší svůj objem a vytlačí rtuť ve spojovací trubici vpravo. Tím dojde k rozpojení kontaktů uzavírajících elektrický obvod vytápění levé baňky a naopak k propojení kontaktů vytápěné pravé baňky. Tímto způsobem se rtuť ve spojovací trubici pohybuje střídavě vlevo a vpravo, čímž vytváří impulzy pro přerušované svícení světel. Rtuťový kmitač bude v expozici funkční a zajistí u zařízení z Veselí nad Moravou historicky odpovídající přerušované svícení návěstí vložených návěstidel a jejich indikačních žárovek v kolejových deskách. Elektrodynamické zabezpečovací zařízení budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – jednokolejná trať, výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – dvoukolejná trať, otočné hradlové závěry a sada dobově odpovídajících světelných návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=360|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Elektrosignal, národní podnik, Praha
rok výroby: 1961
výrobní číslo: 002/61
provozní nasazení: na řídicím stavědle číslo 3 ve stanici Ústí nad Labem-Střekov
provoz ukončen: jaro 2016
převzato: 11. srpna 2016
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: –

výrobce: Elektrosignal, národní podnik, Praha
rok výroby: 1961
výrobní číslo: 007/61
                                                   provozní nasazení: na řídicím stavědle číslo 3 ve stanici Ústí nad Labem-Střekov
                                                   provoz ukončen: jaro 2016
                                                   převzato: 11. srpna 2016
                                                   stav: uložen v depozitáři, neoživen
                                                   reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Otočné hradlové závěry slouží k provedení úvazky elektromechanického poloautomatického traťového zabezpečovacího zařízení na staniční elektrodynamické případně i reléové zabezpečovací zařízení. Jejich úkolem je zajištění vzájemné součinnosti těchto technicky nekompatibilních systémů. Vlastní otočný hradlový závěr je výměnná vložka umístěná v ocelové skříni s příslušenstvím. To se skládá ze spínacích relé, kondenzátoru, odporu, hlavní svorkovnice a svorkovnice pro upevnění výměnné vložky vybavené nožovými doteky. Vlastní vložka otočného závěru je umístěna v proskleném obalu, z něhož vystupuje pouze sada kontaktních desek určených k zasunutí do nožových doteků. Upevnění vložky do skříně se provádí nasunutím na dva trny a zajištěním zvláštním plombovatelným závěrem. Vložka obsahuje kontaktní sadu, otočný bubínek a krokovací mechanismus. Přicházející proud z hradlového induktoru uvede prostřednictvím krokovacího mechanismu do pohybu bubínek, který po natočení do nastavené polohy přestaví lištu kontaktní sady. Přítahem příslušného relé je vyhodnocen například příchod odhlášky nebo udělení traťového souhlasu. Otočné hradlové závěry zajistí u zařízení z Veselí nad Moravou provedení úvazky na hradlový poloautomatický blok směr Bzenec. Elektrodynamické zabezpečovací zařízení budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – jednokolejná trať, výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – dvoukolejná trať, rtuťový kmitač a sada dobově odpovídajících světelných návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=359|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Závody na výrobu zabezpečovacích zařízení, národní podnik, Praha
rok výroby: 1951
výrobní číslo: 2514027+2514028
provozní nasazení: na stavědle číslo 2 (později 3) v železniční stanici Veselí nad Moravou
provoz ukončen: 4. dubna 2018
převzato: 11. září 2018
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Elektrodynamické zabezpečovací zařízení z Veselí nad Moravou

popis:
Elektrodynamický výhybkářský přístroj vzor 1912 obsluhující zhlaví stanice se zaústěnou dvoukolejnou a jednokolejnou tratí. Přístroj sestává ze dvou montážních jednotek, přičemž každá má 24 polí pro řadiče. Pravá montážní jednotka obsahuje modře označené řadiče výhybek a jejich kontrolní clonky. V horní části se nacházejí tlačítka pro obsluhu vložených a seřaďovacích návěstidel. Levá montážní jednotka obsahuje červeně označené návěstní řadiče s kontrolními clonkami, zeleně označené závěrné řadiče s clonkami obsahujícími čísla kolejí a žlutě označený souhlasový řadič pro předání obsluhy některých výhybek dodatečně zřízenému spádovištnímu stavědlu číslo 2. V horní části má jednotka vybavovací tlačítka a odtrhovače kotev směrových magnetů, sloužící k nouzovému rušení vlakových cest. Obě jednotky disponují mechanickým registrem pro 50 závislostních pravítek, uloženým ve vodorovné prosklené části. V místě spojení obou montážních jednotek jsou vzájemně propojená i pravítka jednotlivých polí tak, aby se mohla pohybovat v celém přístroji. Pod řadiči jsou umístěná otevíratelná dvířka, za nimiž se nacházejí pojistky. V přední části jsou pod kryty přístroje ovládací relé, v době výroby zařízení nazývaná jako magnety, svorkovnice a další příslušenství. Horní část přístroje obsahuje ovládací cívky kontrolních clonek se závěrnými tyčemi zapevňujícími osy řadičů. Na prodloužených osách řadičů jsou upevněny přepínací kontaktové sady řadičů. Některé řadiče mají navíc i svisle umístěné kontaktové sady, jejichž ovládání zajišťují ozubené převody. Přípravu vlakové cesty provádí výhybkář poté, co mu výpravčí uvolní příslušný návěstní řadič a vyznačí číslo koleje, které se objeví v okénku nad závěrným řadičem. Po přestavení řadičů všech pojížděných a odvratných výhybek do poloh vyžadovaných závěrovou tabulkou je možné přeložit závěrný řadič, který výhybkové řadiče zapevní. Po těchto úkonech lze přeložením návěstního řadiče přestavit návěstidlo do polohy dovolující jízdu. Jízdní cestu je možné zrušit bez součinnosti výpravčího opačným sledem úkonů ihned po průjezdu vlaku přes izolovanou kolejnici. Pokud se jízda vlaku neuskuteční, lze návěstní řadič přeložit zpět jen o 30°, čímž zhasne povolujíc návěst. Závěr vlakové cesty trvá a je nutné jej zrušit nouzově. V případě posunu přestavuje výhybkář výhybky dle požadavků zaměstnance řídícího posun a jízdu posunového dílu povoluje obsluhou vložených nebo seřaďovacích návěstidel. K přístroji patří indikační kolejová deska s tlačítky přivolávacích návěstí, žárovkovými kontrolkami návěstidel, izolovaných kolejnic a volby dopravních kolejí. Pod ní je na základové skříni upevněná rozvodná deska s měřicími přístroji, pojistkami a ovládacími prvky. Elektrodynamické zabezpečovací zařízení budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – jednokolejná trať, otočné hradlové závěry, rtuťový kmitač a sada dobově odpovídajících světelných návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=358|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Závody na výrobu zabezpečovacích zařízení, národní podnik, Praha
rok výroby: 1951
výrobní číslo: 2514025+2514026
provozní nasazení: na stavědle číslo 1 v železniční stanici Veselí nad Moravou
provoz ukončen: 23. června 2018
převzato: 27. června 2018
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Elektrodynamické zabezpečovací zařízení z Veselí nad Moravou

popis:
Elektrodynamický výhybkářský přístroj vzor 1912 obsluhující zhlaví stanice se dvěma zaústěnými jednokolejnými tratěmi s ponechanou rezervou pro případné budoucí zdvoukolejnění jedné z nich. Přístroj sestává ze dvou montážních jednotek, přičemž každá má 24 polí pro řadiče. Levá montážní jednotka obsahuje modře označené řadiče výhybek a jejich kontrolní clonky. V horní části se nacházejí tlačítka pro obsluhu vložených a seřaďovacích návěstidel. Pravá montážní jednotka obsahuje červeně označené návěstní řadiče s kontrolními clonkami a zeleně označené závěrné řadiče s clonkami obsahujícími čísla kolejí. V horní části má jednotka vybavovací tlačítka a odtrhovače kotev směrových magnetů, sloužící k nouzovému rušení vlakových cest. Obě jednotky disponují mechanickým registrem pro 50 závislostních pravítek, uloženým ve vodorovné prosklené části. V místě spojení obou montážních jednotek jsou vzájemně propojená i pravítka jednotlivých polí tak, aby se mohla pohybovat v celém přístroji. Pod řadiči jsou umístěna otevíratelná dvířka, za nimiž se nacházejí pojistky. V přední části jsou pod kryty přístroje ovládací relé, v době výroby zařízení nazývaná jako magnety, svorkovnice a další příslušenství. Horní část přístroje obsahuje ovládací cívky kontrolních clonek se závěrnými tyčemi zapevňujícími osy řadičů. Na prodloužených osách řadičů jsou upevněny přepínací kontaktové sady řadičů. Některé řadiče mají navíc i svisle umístěné kontaktové sady, jejichž ovládání zajišťují ozubené převody. Přípravu vlakové cesty provádí výhybkář poté, co mu výpravčí uvolní příslušný návěstní řadič a vyznačí číslo koleje, které se objeví v okénku nad závěrným řadičem. Po přestavení řadičů všech pojížděných a odvratných výhybek do poloh vyžadovaných závěrovou tabulkou je možné přeložit závěrný řadič, který výhybkové řadiče zapevní. Po těchto úkonech lze přeložením návěstního řadiče přestavit návěstidlo do polohy dovolující jízdu. Jízdní cestu je možné zrušit bez součinnosti výpravčího opačným sledem úkonů ihned po průjezdu vlaku přes izolovanou kolejnici. Pokud se jízda vlaku neuskuteční, lze návěstní řadič přeložit zpět jen o 30°, čímž zhasne povolujíc návěst. Závěr vlakové cesty trvá a je nutné jej zrušit nouzově. V případě posunu přestavuje výhybkář výhybky dle požadavků zaměstnance řídícího posun a jízdu posunového dílu povoluje obsluhou vložených nebo seřaďovacích návěstidel. K přístroji patřila indikační kolejová deska a rozvodná deska s měřicími přístroji, pojistkami a ovládacími prvky. Obě desky byly předány do Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Správy železnic v Děčíně. Chybějící kolejová indikační deska bude s využitím původních držáků nahrazena deskou stejného typu, získanou za stanice Praha-Bubny. Způsob náhrady rozvodné desky, k níž jsme převzali pouze její základovou skříň, není dosud vyřešen. Elektrodynamické zabezpečovací zařízení budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat výhybkářský elektrodynamický přístroj vzor 1912 – dvoukolejná trať, otočné hradlové závěry, rtuťový kmitač a sada dobově odpovídajících světelných návěstidel.

{phocagallery view=category|categoryid=357|limitstart=0|limitcount=12}

O historii elektrodynamických zabezpečovacích zařízení pojednává náš článek zveřejněný v čísle 8/2014 časopisu Dráha.

O prvních světelných návěstidlech používaných u elektrodynamických zabezpečovacích zařízení pojednává náš článek zveřejněný v čísle 7/2026 časopisu Dráha.

Rozcestník:

Vnitřní prvky elektrodynamických zařízení

Vnější prvky elektrodynamických zařízení

Při přípravě projektu muzejní expozice jsme zvažovali, jakým nejvhodnějším způsobem reléová zabezpečovací zařízení představit. U starších systémů je v naprosté většině případů celé zařízení tvořeno pouze vlastním přístrojem umístěným na stanovišti obsluhujícího zaměstnance. Reléová zabezpečovací zařízení však potřebují pro svůj provoz technologickou část, složenou z napájecí, volicí a prováděcí skupiny. Ta se zpravidla nachází ve zvláštních místnostech výpravní budovy, případně v samostatném objektu. Jednotlivé typy RZZ tak plánujeme z tohoto důvodu prezentovat pouze vystavením samotného ovládacího pultu s činností nasimulovanou pomocí počítače. Předvedení činnosti kompletního zařízení způsobem co nejvíce podobným skutečnému provozu hodláme realizovat sestavením a oživením RZZ ZP 66, získaného v roce 2015 ze stanice Vlárský průsmyk.

O historii reléových zabezpečovacích zařízení pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 3/2015 časopisu Dráha.

Rozcestník:

Reléové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

Reléové zabezpečovací zařízení AŽD 65 a ZP 66

Reléové zabezpečovací zařízení AŽD 71

Reléové staniční zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson

Vojenská zabezpečovací zařízení

výrobce pohon: L. M. Ericsson, Signalbolaget AVOS, Örebro
výrobce motor: Asea
rok výroby: 1949
výrobní číslo pohon: 373
výrobní číslo motor: 2552057
provozní nasazení: přejezd P5330 v km 68,744 v železniční stanici Chrast u Chrudimi
provoz ukončen: 1. prosince 2005
převzato: 17. října 2014
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson

popis:
Elektromotorický závorový pohon AVOS pochází ze železniční stanice Chrast u Chrudimi, konkrétně z přejezdu P5330 ležícího v km 68,744. Závorový pohon byl dodán k mechanickým závorám vybaveným předzvaněčem Trojlístek. Prostřednictvím pohonu tak mohly být závory ovládány přímo reléovým zabezpečovacím zařízením. Ve spodní části skříně pohonu je umístěn mechanismus zajištující rovnoměrný chod hnacího kola, které je nasazeno na hřídeli vyčnívající ze skříně pohonu. K tomuto kolu byla pomocí dvou ocelových lan připojena drátová táhla vedoucí k závorám vzdáleným cca 15 metrů. V horní části skříně pohonu se nachází elektromotor, kontrolní kontakty a další elektrická výstroj. V případě výpadku dodávky elektrické energie je možné pohon obsluhovat nouzově klikou, která je k jeho skříni zamčena visacím zámkem. Po odemčení zámku a odebrání kliky se prostřednictvím zvláštního vypínače odpojí elektrická výstroj pohonu od napájení. Nouzová obsluha se provádí po vložení kliky do uzavíratelného otvoru umístěného na skříni pohonu. Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat hlavní odjezdové návěstidlo a elektromotorický přestavník.

{phocagallery view=category|categoryid=331|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: L. M. Ericsson, Signalbolaget AVOS, Stockholm
rok výroby: 1949
výrobní číslo přestavník: 6090
výrobní číslo motor: 621695
provozní nasazení: na výhybce U2 v železniční stanici Chrast u Chrudimi
provoz ukončen: 1. prosince 2005
převzato: 6. března 2014
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson

popis:
Elektromotorický přestavník AVOS pochází ze železniční stanice Chrast u Chrudimi, konkrétně z výhybky U2, kolejové spojky 7/U2, kterou byla do staničního kolejiště připojena jedna z větví vlečky skladu Správy státních hmotných rezerv ČR. Díky svému provoznímu nasazení a z něj plynoucímu malému využívání je zařízení velmi dobře zachovalé. Skříň přestavníku je umístěna na naše poměry atypicky rovnoběžně s kolejí. Upevňovací sada přestavníku sestávající ze dvou držáků, přestavná tyč i obě kontrolní tyče musely být přizpůsobeny výhybkám ČSD. Ve skříni přestavníku se nachází elektromotor, třecí spojka, jejímž úkolem je zrušit pevné spojení motoru s hlavní hřídelí v případě násilného přestavení výhybky vozidlem nebo při přerušení přestavování v důsledku překážky mezi jazykem a opornicí výhybky, ozubené soukolí, přenášející pohyb z hřídele na přestavnou tyč, závorovací ramena kontrolních tyčí a kontaktová sada. V případě výpadku dodávky elektrické energie je možné přestavník nouzově přestavit klikou, která se vkládá do uzavíratelného otvoru umístěného na straně motoru. Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat hlavní odjezdové návěstidlo a elektromotorický závorový pohon.

{phocagallery view=category|categoryid=330|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: L. M. Ericsson, Signalbolaget AVOS, Stockholm
rok výroby: 1949
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako S4 v železniční stanici Chrast u Chrudimi
provoz ukončen: 1. prosince 2005
převzato: 30. června 2012
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson

popis:
Hlavní světelné stožárové návěstidlo AVOS ze stanice Chrast u Chrudimi. Návěstidlo pochází z jediné dodávky zařízení tohoto typu pro Československo. Ve stanici Kraľova Lehota vybavené druhým a posledním realizovaným RZZ L. M. Ericsson byla již použita návěstidla dodaná podnikem Elektrosignal Praha. Návěstidlo je vybaveno Fresnelovou optikou. Jeho návěstní deska je stavebnicové konstrukce s původním uspořádáním návěstních světel zelená, bílá, červená a zelená. Červeným světlem návěstilo základní návěst Stůj, bílým Posun dovolen, spodním zeleným světlem Volno na hlavní trať, tedy do stanice Slatiňany. Rozsvícení obou zelených světel znamenalo postavenou odjezdovou cestu na dnes již zrušenou odbočující trať do Hrochova Týnce. Po zavedení rychlostní návěstní soustavy a úprav zařízení v roce 1964 byl barevný filtr nejnižší svítilny změněn na žlutý. Odjezdy vlaků tak nově povolovaly návěsti Volno při jízdě přímým směrem a Rychlost 40 km/h a volno při odjezdu vedlejším směrem. Stožár návěstidla je tvořen trubkou zakončenou litinovou objímkou s otvory umožňujícími upevnění k betonovému základu. Pro výstup na návěstidlo při jeho údržbě slouží ocelový svařovaný žebřík. Návěstidlo jsme získali ve značně zuboženém stavu. Jeho oprava do původního stavu je však možná, a to i díky náhradní svítilnové desce ze sousedního návěstidla S2, kterou se nám podařilo sehnat. Reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat elektromotorický přestavník a elektromotorický závorový pohon.

{phocagallery view=category|categoryid=329|limitstart=0|limitcount=8}

V muzejní expozici CHŽK bychom naše první reléové zabezpečovací zařízení L. M. Ericsson, které dosloužilo 1. prosince 2005, rádi prezentovali světelným návěstidlem, elektromotorickým přestavníkem a závorovým pohonem. Našim cílem je tyto již získané prvky opravit a zprovoznit. V této věci jsme oslovili i výrobce zařízení firmu Ericsson. Zároveň stále pátráme po dalších chybějících částech tohoto zařízení.

Exponáty:

Hlavní odjezdové návěstidlo AVOS

Elektromotorický přestavník AVOS

Elektromotorický závorový pohon AVOS

výrobce: Leningradský elektrotechnický závod ministerstva železnic SSSR
rok výroby: 1953
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako PS2 v železniční stanici Řečany nad Labem
provoz ukončen: nezjištěno
převzato: 23. listopadu 2016
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Pomocné stavědlo vzor SSSR ze stanice Řečany nad Labem

popis:
Pomocné stavědlo vzor SSSR sloužilo ve stanici Řečany nad Labem. Pochází z prvních dodávek zařízení pro Československo a jde tedy o originální sovětský výrobek. Pomocné stavědlo se zachovalo ve velmi dobrém a původním stavu. Chybí pouze několik drobností a stříška chránící obsluhu před nepřízní počasí. V muzejní expozici CHŽK bude funkční součástí souboru reléového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku a sada světelných návěstidel. Našemu spolku již podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=340|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Výroba a sdělovacích a zabezpečovacích zařízení Praha
rok výroby: 1955
výrobní číslo: 29
provozní nasazení: TÚ Česká Třebová–Třebovice v Čechách
provoz ukončen: 8. března 2015
převzato: 19. srpna 2017
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku vzor SSSR

popis:
Skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku vzor SSSR pochází z traťového úseku Česká Třebová–Třebovice v Čechách. Jedná se již o licenční československý výrobek. Skříň se zachovala téměř v podobě odpovídající stavu po vyrobení, a to včetně původní drátěné formy. Obsahuje klasická relé, z nichž nejzajímavější je původní provedení indukčního relé DSR-1, a další prvky. V naprosté většině případů se jedná o originální sovětské výrobky. Na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století probíhalo zavádění liniového vlakového zabezpečovače a do skříně byl z tohoto důvodu doplněn mechanický kodér MK1, sloužící k přenosu návěstních znaků na hnací vozidla vlaků. Původní kodér MK1 byl v roce 2003 nahrazen elektronickým kodérem EK1. Při plánované rekonstrukci bychom skříň rádi uvedli do stavu odpovídajícímu začátku šedesátých let dvacátého století. Relativně moderní elektronický kodér jsme proto se zaměstnanci Správy sdělovací a zabezpečovací techniky Brno vyměnili za původní mechanický. V muzejní expozici CHŽK bude skříň spolu s oddílovým návěstidlem autobloku vzor SSSR využita k prezentaci funkce automatického traťového zabezpečovacího zařízení. Reléová zabezpečovací zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a další světelná návěstidla. Našemu spolku kromě oddílového návěstidla automatického bloku podařilo získat předvěst, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=339|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Elektrosignal Praha, národní podnik
rok výroby: 1958
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako Se1 v železniční stanici Litoměřice dolní nádraží
provoz ukončen: léto 2016
převzato: 23. listopadu 2016
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Trpasličí seřaďovací návěstidlo vzor SSSR pochází ze stanice Litoměřice dolní nádraží. Jedná se již o licenční československý výrobek. Návěstidlo se zachovalo v podobě odpovídající stavu po vyrobení, a to včetně původní drátěné formy i návěstních transformátorů ST-2. Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici CHŽK zastupovat i další návěstidla. Našemu spolku se kromě trpasličího seřaďovacího návěstidla podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo a samostatný indikátor směru. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku.

{phocagallery view=category|categoryid=338|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Elektrosignal Praha, národní podnik
rok výroby: 1954
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako IsS16-24 v železniční stanici Ústí nad Orlicí
provoz ukončen: srpen 2014
převzato: 4. září 2014
stav: uložen v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Samostatný indikátor směru vzor SSSR

popis:
Samostatný indikátor směru vzor SSSR pochází ze železniční stanice Ústí nad Orlicí, kde bílými písmeny T a L návěstil, zda je postavená odjezdová vlaková cesta do Dlouhé Třebové, nebo směrem do Lanšperka. Jedná se již o licenční československý výrobek. Dochoval se téměř v původním stavu a za celou dobu jeho provozu došlo pouze k instalaci sklápěcí pracovní plošinky pocházející z návěstidla AŽD 70 a přemístění žebříku ze zadní části stožáru dopředu. Cílem těchto úpravy byl snazší přístup udržujících zaměstnanců ke svítilnové skříni indikátoru. Při plánované rekonstrukci návěstidla dojde k jeho uvedení do stavu odpovídajícímu stavu po vyrobení. Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici CHŽK zastupovat i další návěstidla. Našemu spolku se kromě samostatného indikátoru směru podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo a trpasličí seřaďovací návěstidlo. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku.

{phocagallery view=category|categoryid=337|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Svetofor Moskva
rok výroby: 1952
výrobní číslo: 394
provozní nasazení: jako S2 v železniční stanici Praha-Smíchov
provoz ukončen: září 2013
převzato: 19. září 2013
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Hlavní světelné stožárové návěstidlo vzor SSSR

popis:
Hlavní světelné stožárové návěstidlo vzor SSSR ze stanice Praha-Smíchov. Návěstidlo pochází z prvních dodávek zařízení pro Československo a jde tedy o originální sovětský výrobek. Jeho návěstní deska se skládá se ze dvou dvousvětlových svítilnových skříní. Při rekonstrukci plánujeme z důvodu lepšího začlenění do expozice upravit návěstidlo z odjezdového na vjezdové. Této změny bude docíleno dosazením samostatné svítilny přivolávací návěsti získané v červenci 2014 ze stanice Bakov nad Jizerou a náhradou bílého návěstního filtru v nejnižší svítilně žlutým. K návěstidlu se nám podařilo získat i původní návěstní transformátory ST-2 sovětské výroby. Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici CHŽK zastupovat i další návěstidla. Našemu spolku se kromě hlavního návěstidla podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku.

{phocagallery view=category|categoryid=336|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Elektrosignal Praha, národní podnik
rok výroby: 1954
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako 26 v TÚ Česká Třebová–Třebovice v Čechách
provoz ukončen: 8. března 2015
převzato: 15. března 2015
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Oddílové návěstidlo automatického bloku vzor SSSR

popis:
Oddílové návěstidlo automatického bloku vzor SSSR pochází z mezistaničního úseku Česká Třebová–Třebovice v Čechách. Jedná se již o licenční československý výrobek. Dochovalo se téměř v původním stavu a za celou dobu jeho provozu došlo pouze k instalaci nových označovacích štítků a k úpravě pořadí návěstních světel ve svítilnové skříni. Po dodání z výroby v roce 1954 se červené světlo nacházelo uprostřed, zelené světlo nahoře a žluté světlo dole. Toto pořadí vycházelo z potřeby navěstit i tehdy používanou návěst Pomalu. Při současně svítícím zeleném a žlutém světle této návěsti byla mezi oběma svítilnami dostatečná vzdálenost a světla tak nesplývala. Při plánované rekonstrukci návěstidla dojde k obnově původního provedení označení i změně pořadí návěstních světel do stavu po vyrobení. Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici CHŽK zastupovat i další návěstidla. Našemu spolku se kromě oddílového návěstidla automatického bloku podařilo získat předvěst, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku.

{phocagallery view=category|categoryid=335|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Elektrosignal Praha, národní podnik
rok výroby: 1958
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako PřBS železniční stanice Týniště nad Orlicí
provoz ukončen: říjen 2014
převzato: 9. listopadu 2014
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná předvěst vzor SSSR

popis:
Světelná stožárová předvěst vzor SSSR pochází ze stanice Týniště nad Orlicí. Jedná se již o licenční československý výrobek. Návěstidlo bylo instalováno k původnímu elektromechanickému staničnímu zabezpečovacímu zařízení ještě v době před zavedením rychlostní návěstní soustavy. Z tohoto důvodu je předvěst trojsvětlová, aby mohla kromě návěstí Výstraha a Volno navěstit i tehdy používanou návěst Pomalu. Prostřední svítilna je zaslepená a trojsvětlová svítilnová skříň je použitá pouze proto, aby při současně svítící zelené a žluté světla dnes již nepoužívané návěsti Pomalu nesplývala. Návěstidlo nemá již sice původní drátěnou formu, ovšem až do ukončení provozu v něm sloužily návěstní transformátory ST-2. Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici CHŽK zastupovat i další návěstidla. Našemu spolku se kromě předvěsti podařilo získat oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo. Zařízení sovětského vzoru budou dále prezentovat ovládací a indikační pult RZZ, skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků, pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku.

{phocagallery view=category|categoryid=334|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1962
výrobní číslo: O-03/7768-I
provozní nasazení: železniční stanice Louky nad Olší
provoz ukončen: 9. července 2018
převzato: 9. srpna 2018
stav: uložena v depozitáři, neoživena
reportáž o převzetí exponátu: Ovládací pult reléového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR ze stanice Louky nad Olší

popis:
Skříňka s tlačítky sloužícími k nouzovému uvolnění výměn a k nouzovému vybavení závěru úseků je nezbytným vybavením pracoviště výpravčího ve stanici s reléovým zabezpečovacím zařízením vzor SSSR. Pochází ze stanice Louky nad Olší a jedná se již o licenční československý výrobek. Jak její název napovídá, její zaplombovaná tlačítka se používají v případech, kdy je nutné nouzově přestavit výhybku nebo nouzově vybavit závěr obsazeného izolovaného úseku. Z tohoto důvodu se umisťuje v bezprostřední blízkosti ovládacího a indikačního pultu RZZ, aby na něm mohl obsluhující zaměstnanec sledovat činnost zařízení. Ke skříňce pro nouzové přestavení výměn a nouzovému vybavení závěru úseků máme samozřejmě příslušný ovládací a indikační pult a reléová zabezpečovací zařízení sovětského vzoru budou v naší expozici dále prezentovat pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku. Připravujeme také odpovídající sestavu světelných návěstidel, do níž se již podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=333|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1962
výrobní číslo: O-06/7768-I
provozní nasazení: železniční stanice Louky nad Olší
provoz ukončen: 9. července 2018
převzato: 9. srpna 2018
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Ovládací pult reléového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR ze stanice Louky nad Olší

popis:
Ovládací a indikační pult staničního reléového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR pochází ze stanice Louky nad Olší a jedná se již o licenční československý výrobek. Pult sestává ze dvou sekcí. Jeho součástí je i podstavec pro dispoziční zapojovač DZ 61 a pracovní plocha pro výpravčího. Provedení pultu odpovídá již československé licenční výrobě. Řadiče výhybek se nacházejí přímo v reliéfu kolejiště a zařízení má společné tlačítko pro rozsvícení kontroly polohy výhybek. Ovládací a indikační pult vykazuje sice četné zásahy provedené během provozu, ovšem jejich naprostá většina se naštěstí nacházela na dodatečně připojených přístavbách. Předpokládáme proto provedení rekonstrukce, které exponát co nejvíce přiblíží stavu po vyrobení v roce 1962. K pultu máme i velmi zachovalou skříňku pro nouzové uvolnění výměn a vybavení závěru úseků. Reléová zabezpečovací zařízení sovětského vzoru budou v naší expozici dále prezentovat pomocné stavědlo a skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku. Připravujeme také odpovídající sestavu světelných návěstidel, do níž se již podařilo získat předvěst, oddílové návěstidlo automatického bloku, hlavní návěstidlo, samostatný indikátor směru a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=332|limitstart=0|limitcount=8}

Reléová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v expozici CHŽK kromě vnitřních prvků samozřejmě prezentovat i prvky venkovní. Kompletujeme proto sadu vhodných světelných návěstidel a vlastníme i pomocné stavědlo nebo skříň s výstrojí návěstního bodu automatického bloku. Při výběru exponátů se snažíme, aby byly zastoupeny originální sovětské prvky i pozdější československé licenční výrobky.

Exponáty:

Ovládací a indikační pult RZZ vzor SSSR

Skříňka pro nouzové uvolnění výměn a vybavení úseků

Pomocné stavědlo vzor SSSR

Předvěst stožárová trojznaková vzor SSSR

Hlavní návěstidlo vzor SSSR

Samostatný indikátor směru vzor SSSR

Trpasličí seřaďovací návěstidlo vzor SSSR

Oddílové návěstidlo autobloku vzor SSSR

Skříň s výstrojí návěstního bodu autobloku vzor SSSR

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1969
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako Se11 v železniční stanici Litoměřice dolní nádraží
provoz ukončen: podzim 2015
převzato: 23. listopadu 2016
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Světelné trpasličí seřaďovací návěstidlo AŽD 65 ze stanice Litoměřice dolní nádraží. V muzejní expozici CHŽK bude funkční součástí prezentace reléových zabezpečovacích zařízení AŽD 65 a ZP 66. Ta bude sestávat z výstroje reléového zabezpečovacího zařízení, indikačního a ovládacího pultu, napájecího rozvaděče, elektromotorického přestavníku pro výhybku a elektromotorického přestavníku pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století budou samozřejmě prezentovat i další světelná návěstidla odpovídajícího typu AŽD 65. Kromě trpasličího seřaďovacího návěstidla získal náš spolek za tímto účelem také hlavní návěstidlo a předvěst.

{phocagallery view=category|categoryid=346|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako PřS železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 23. srpna 2015
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Světelná stožárová předvěst vzor AŽD 65

popis:
Světelná stožárová předvěst AŽD 65 ze stanice Vlárský průsmyk. Předvěst je vybavena zvláštní plošinkou pro udržujícího zaměstnance. Takto upravená návěstidla, provozovaná také v několika stanicích na Slovensku, se na jiném místě v ČR nevyskytovala. V muzejní expozici CHŽK bude funkční součástí zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66, které bude kromě vlastní výstroje sestávat z indikačního a ovládacího pultu, napájecího rozvaděče, elektromotorického přestavníku pro výhybku a elektromotorického přestavníku pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století budou samozřejmě prezentovat i další světelná návěstidla odpovídajícího typu AŽD 65. Kromě předvěsti získal náš spolek za tímto účelem také hlavní návěstidlo a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=355|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 
provozní nasazení: jako 2aS v odbočce Brno-Židenice
provoz ukončen: srpen 2015
převzato: 13. srpna 2015
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Hlavní světelné stožárové návěstidlo vzor AŽD 65

popis:
Hlavní světelné stožárové návěstidlo AŽD 65 z odbočky Brno-Židenice. Skládá se ze dvou svítilnových desek třísvětlové a dvousvětlové a jednoho ukazatele rychlosti UR2 návěstícího žlutý pruh. V muzejní expozici CHŽK poslouží k prezentaci rychlostní návěstní soustavy a bude funkční součástí zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66, které bude kromě vlastní výstroje sestávat z indikačního a ovládacího pultu, napájecího rozvaděče, elektromotorického přestavníku pro výhybku a elektromotorického přestavníku pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století budou samozřejmě prezentovat i další světelná návěstidla odpovídajícího typu AŽD 65. Kromě hlavního návěstidla získal náš spolek za tímto účelem také předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=345|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 
provozní nasazení: železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 19. ledna 2015
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66

popis:
Původní provedení jednofázového elektromotorického přestavníku pro výkolejku s válečkovou přepínací sadou, dodávané v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. K přestavníku pocházejícímu ze stanice Vlárský průsmyk je i upevňovací souprava, přestavná tyč a výkolejka s návěstním tělesem. V muzejní expozici CHŽK bude funkční součástí zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66, které bude kromě vlastní výstroje sestávat z indikačního a ovládacího pultu, napájecího rozvaděče a elektromotorického přestavníku pro výhybku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století bude samozřejmě prezentovat i sestava světelných návěstidel odpovídajícího typu AŽD 65. Náš spolek již za tímto účelem získal hlavní návěstidlo, předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=354|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 
provozní nasazení: železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 19. ledna 2015
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66

popis:
Původní provedení jednofázového elektromotorického přestavníku s válečkovou přepínací sadou dodávané v padesátých a šedesátých letech dvacátého století. K přestavníku pocházejícímu ze stanice Vlárský průsmyk je i upevňovací souprava, přestavná tyč a kontrolní pravítka. V muzejní expozici CHŽK bude funkční součástí zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66, které bude kromě vlastní výstroje sestávat z indikačního a ovládacího pultu, napájecího rozvaděče a elektromotorického přestavníku pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století bude samozřejmě prezentovat i sestava světelných návěstidel odpovídajícího typu AŽD 65. Náš spolek již za tímto účelem získal hlavní návěstidlo, předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=344|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Elektrosignal Praha, národní podnik
rok výroby: 1968
výrobní číslo:
provozní nasazení: železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 19. ledna 2015
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66

popis:
Univerzální napájecí rozvaděč ze stanice Vlárský průsmyk je složen ze tří sekcí. Jedná se o zařízení stavebnicového provedení, které zajišťovalo napájení všech částí reléového zabezpečovacího zařízení včetně dobíjení baterií. Obsahuje také ovládací a indikační prvky dieselagregátu, jehož samočinný start v případě výpadku napájení zajišťuje. Na některých částech rozvaděče došlo v průběhu provozu k provedení dodatečných úprav, zatímco jiné jsou poškozené nebo provozně opotřebované. Za účelem plánované opravy jsme získali potřebné náhradní díly ze stejného zařízení sloužícího až do května 2019 ve stanici Louky nad Olší. V muzejní expozici CHŽK bude součástí souboru RZZ ZP 66 i ovládací a indikační pult, vlastní výstroj zařízení včetně stojanu s kabelovými závěry, elektromotorický přestavník pro výhybku a elektromotorický přestavník pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století bude samozřejmě prezentovat i sestava světelných návěstidel odpovídajícího typu AŽD 65. Náš spolek již za tímto účelem získal hlavní návěstidlo, předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=343|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 11965600
provozní nasazení: železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 19. ledna 2015
stav: uloženo v depozitáři, neoživeno
reportáž o převzetí exponátu: Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66

popis:
Vlastní výstroj zjednodušeného reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66 ze stanice Vlárský průsmyk se nachází na pěti stojanech, upevněných v jedné stojanové řadě. Ve výstroji jsou zastoupeny jak reléové sady (bloky), tak i klasická a malorozměrová relé. Součástí výstroje je také samostatný stojan pro kabelové závěry, tři rámy se sdělovacím zařízením, konkrétně usměrňovači, rozhlasovou ústřednou, hlavními hodinami a skříní s výstrojí dispozičního zapojovače DZ 61. Zjednodušené RZZ ZP 66 nemá samostatná seřaďovací návěstidla, přibližovací úseky, nezabezpečuje posun a příprava vlakových cest na něm probíhá individuálním způsobem. Z těchto důvodů je jeho výstroj poměrně jednoduchá. V muzejní expozici CHŽK bude součástí souboru RZZ ZP 66 i ovládací a indikační pult zařízení, napájecí rozvaděč, elektromotorický přestavník pro výhybku a elektromotorický přestavník pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století bude samozřejmě prezentovat i sestava světelných návěstidel odpovídajícího typu AŽD 65. Náš spolek již za tímto účelem získal hlavní návěstidlo, předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=342|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1968
výrobní číslo: O-18/68
provozní nasazení: železniční stanice Vlárský průsmyk
provoz ukončen: 19. ledna 2015
převzato: 19. ledna 2015
stav: uložen v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení typu 66

popis:
Ovládací a indikační pult staničního reléového zabezpečovacího zařízení ZP 66 sestává ze dvou sekcí. Jeho součástí je i ovládací panel dispozičního zapojovače DZ 61 a pracovní plocha pro výpravčího. Provedení pultu již více připomíná modernější zařízení AŽD 71, většina použitých ovládacích prvků však odpovídá zařízení AŽD 65. Na pultu je provedeno několik dodatečných úprav, které bude nutné při rekonstrukci odstranit. Zjednodušené RZZ ZP 66 nemá samostatná seřaďovací návěstidla, přibližovací úseky, nezabezpečuje posun a příprava vlakových cest na něm probíhá individuálním způsobem. Zadávací dokumentace předpokládala i vypuštění kolejových obvodů. Volnost koleje se tedy měla zjišťovat pohledem obsluhujícího zaměstnance do kolejiště. Stanice Vlárský průsmyk však byla kolejovými obvody vybavena. V muzejní expozici CHŽK bude součástí souboru RZZ ZP 66 i vlastní výstroj zařízení včetně stojanu s kabelovými závěry, napájecí rozvaděč, elektromotorický přestavník pro výhybku a elektromotorický přestavník pro výkolejku. Reléová zabezpečovací zařízení ze šedesátých let dvacátého století bude samozřejmě prezentovat i sestava světelných návěstidel odpovídajícího typu AŽD 65. Náš spolek již za tímto účelem získal hlavní návěstidlo, předvěst a trpasličí seřaďovací návěstidlo.

{phocagallery view=category|categoryid=341|limitstart=0|limitcount=8}

Reléová zabezpečovací zařízení potřebují na rozdíl od starších systémů technologickou část, složenou z napájecí, volicí a prováděcí skupiny. Tato část zařízení bývá umístěna zpravidla ve zvláštních místnostech výpravní budovy, případně v samostatném objektu. Jednotlivé typy RZZ tak plánujeme z důvodu úspory prostor v připravované muzejní expozici prezentovat pouze vystavením samotného ovládacího pultu s činností nasimulovanou pomocí počítače. Přesto jsme hledali způsob, jak alespoň u jednoho z nich předvést jeho činnost způsobem co nejvíce podobným skutečnému provozu. Jediným vhodným řešením se ukázalo vytipování vhodné malé stanice, vybavené reléovým zabezpečovacím zařízením, v níž se plánuje jeho náhrada. Toto zařízení následně odkoupit a rozebrat takovým způsobem, aby jej bylo v budoucnosti možné znovu oživit. Naše volba nakonec padla na zařízení typu ZP 66, jehož provoz ve stanici Vlárský průsmyk se v závěru roku 2014 chýlil ke konci. Počátkem následujícího roku se tak stalo exponátem, který návštěvníkům našeho muzea názorně předvede činnost reléových zabezpečovacích zařízení

Reléová zabezpečovací zařízení AŽD 65 a ZP 66 budou v expozici CHŽK kromě vnitřních prvků samozřejmě prezentovat i prvky venkovní. Kromě elektromotorických přestavníků kompletujeme i sadu vhodných světelných návěstidel AŽD 65, která v současné době již nezadržitelně mizí ze železničního provozu.

Exponáty:

Ovládací a indikační pult RZZ ZP 66

Zjednodušené reléové zabezpečovací zařízení ZP 66

Univerzální napájecí rozvaděč pro RZZ

Světelná stožárová předvěst AŽD 65

Hlavní světelné vjezdové návěstidlo AŽD 65

Trpasličí světelné seřaďovací návěstidlo AŽD 65

Jednofázový elektromotorický přestavník

Jednofázový elektromotorický přestavník pro výkolejku

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1962
výrobní číslo: B-029/1-62, B-030/2-62
provozní nasazení: převzato od Správy státních hmotných rezerv ČR
provoz ukončen: –
převzato: 8. září 2014
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vojenská zabezpečovací zařízení

popis:
Souprava ZZ0500 je vybavena světelnými návěstidly závislými na výhybkách a prostředky pro spolupůsobení vlaku na zabezpečovací zařízení. Skládá se ze 17 označených beden a několika dalších nebalených dílů. Bedny s označením 1 a 2 obsahují reléová stavědla, z nichž jedno je z výroby nastaveno jako řídicí a druhé jako závislé. Toto nastavení je možné podle potřeby měnit. V dalších bednách se nachází výměnové zámky, oceloniklové baterie, usměrňovače, sada náhradních dílů a svinovač pro navíjení a rozvinování kabelů. Těch má souprava celkem 18 svitků a všechny jsou na koncích opatřené zvláštními vodotěsnými koncovkami. Protože se předpokládalo, že při použití soupravy nebude k dispozici zdroj elektrické energie, je její součástí motorové nabíjecí soustrojí včetně rozvaděče. Největší bedny soupravy, označené čísly 10 a 11, obsahují díly pro sestavení čtyř trojsvětlových světelných návěstidel. Jejich optika odpovídá vzorům, tehdy používaným u ČSD. Vlastní skříně svítilnových desek však mají maximálně odlehčené provedení. Stožáry návěstidel měly být vyrobeny z kmenů vhodných stromů a souprava obsahuje i štětce a barvy pro jejich opatření předepsaným červenobílým nátěrem. Bedny s čísly 10 a 11 měly po vyjmutí obsahu sloužit jako podstavce pro obě stavědla. Pro zřízení izolovaných kolejnic má souprava dvě skříňky s pozinkovanými kabely opatřenými kolíky a sadu izolovaných kolejových spojek. Namísto předvěstí je vybavena pouze dvěma upozorňovadly s návěstí stanoviště předvěsti, dvěma vzdálenostními upozorňovadly s jedním pruhem a dvěma označníky. V expozici CHŽK budou vojenská zabezpečovací zařízení prezentovat kromě soupravy ZZ0500 také soupravy ANP a ZZ0400.

{phocagallery view=category|categoryid=353|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: cca 1962
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: převzato od Správy státních hmotných rezerv ČR
provoz ukončen: –
převzato: 8. září 2014
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vojenská zabezpečovací zařízení

popis:
Souprava ZZ0400 měla sloužit k náhradě zničeného zabezpečovacího zařízení v malé stanici nebo pro zabezpečení provizorně zřízené výhybny. Její součástí jsou dvě ambulantní hlavní návěstidla, jejichž konstrukce a výstroj odpovídá soupravě ANP. K nočnímu osvětlení provizorních návěstidel však sloužila elektřina a obě měla mít navíc na svém stožáru umístěnu skříňku s telefonem. Namísto předvěstí je souprava ZZ0400 vybavena pouze upozorňovadly s návěstí stanoviště předvěsti, před nimiž se mělo osadit vzdálenostní návěstidlo s jedním pruhem. Pro uzamykání výhybek měla každá souprava čtyři výměnové zámky. K napájení pomocných návěstidel obsluhovaných z ovládací skříňky sloužila alkalická akumulátorová baterie. Součástí soupravy jsou dále dva telefonní přístroje systému MB, dva označníky, sada záložních dílů a 16 svitků speciálních propojovacích kabelů opatřených zvláštními vodotěsnými koncovkami. Souprava ZZ0400 nezajišťuje žádné závislosti a jedná se tak jen o velmi primitivní provizorní náhradu poškozených zabezpečovacích zařízení. V expozici CHŽK budou vojenská zabezpečovací zařízení prezentovat kromě soupravy ZZ0400 také soupravy ANP a ZZ0500.

{phocagallery view=category|categoryid=352|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: cca 1962
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: převzato od Správy státních hmotných rezerv ČR
provoz ukončen: –
převzato: 8. září 2014
stav: uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Vojenská zabezpečovací zařízení

popis:
Souprava ANP je uložena v ocelové bedně. Obsahuje červený a žlutý návěstní terč s vyříznutými kruhovým otvory a dvě petrolejové koncové svítilny ČSD, přičemž v jedné z nich je červené návěstní sklo nahrazeno žlutým. V soupravě se dále nachází dvě upevňovací sady a svítilna přivolávacího návěstidla. Jako stožáry provizorních návěstidel měly sloužit vhodně vybrané kmeny stromů. Po jejich usazení v zemi následovala instalace obou terčů a na stožár nahrazující návěstidlo bylo nutné upevnit i svítilnu přivolávací návěsti, propojenou napájecím kabelem s místem obsluhy. Při snížené viditelnosti se za oba terče zavěšovaly petrolejové svítilny tak, aby světlo příslušné barvy vyzařovalo z vyříznutého otvoru. V expozici CHŽK budou vojenská zabezpečovací zařízení prezentovat kromě soupravy ANP také soupravy ZZ0400 a ZZ0500.

{phocagallery view=category|categoryid=351|limitstart=0|limitcount=4}

O vojenských zabezpečovacích zařízeních pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 05/2018 časopisu Dráha.

Exponáty:

Souprava ambulantního návěstidla a předvěsti (ANP)

Souprava vojenského zabezpečovacího zařízení ZZ0400

Souprava vojenského zabezpečovacího zařízení ZZ0500

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1973
výrobní číslo: O-26/73
provozní nasazení: jako PS4 v železniční stanici Řikonín
provoz ukončen: leden 2018
převzato: 23. ledna 2018
stav: uloženo v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Pomocné stavědlo ze stanice Řikonín

popis:
Pomocné stavědlo v provedení dodávaném podnikem Automatizace železniční dopravy Praha do stanic s elektromotoricky stavěnými výhybkami. Pochází ze železniční stanice Řikonín. Jedná se o uzamykatelnou skříň určenou k umístění v kolejišti a vybavenou ovládacími prvky výhybek. Po předání výhybek na místní obsluhu nebylo možné jejich ústřední stavění a tento stav trval až do vrácení souhlasu výpravčímu. Jde o ukázku, jak vypadala poslední verze těchto zařízení vyráběná od začátku šedesátých let až do současnosti. Reléová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat ovládací a indikační pulty verze s tlačítkovou i číslicovou volbou, přičemž činnost číslicové volby bude předvedena na stojanu osazeném výstrojí tohoto systému. V plánu je i pořízení odpovídajícího vzorku vnějších prvků, především světelných návěstidel AŽD 70.

{phocagallery view=category|categoryid=350|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1996
výrobní číslo: 90/1996
provozní nasazení: železniční stanice Uhersko
provoz ukončen: březen 2013
převzato: 19. března 2013
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Stojan s výstrojí číslicové volby staničního reléového zabezpečovacího zařízení AŽD 71. Pochází ze stanice Uhersko. Stojan obsahuje držáky s diodovými kartami, pojistkový panel a reléové bloky pro číslicovou volbu. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení dodávaná v samém závěru jejich zřizování v již značně modernizované verzi. Stojan z Uherska bude v muzejní expozici CHŽK použit pro obsluhu indikačního a ovládacího pultu z téže stanice. Reléové zabezpečovací zařízení AŽD 71 bude samozřejmě prezentováno i verzí s tlačítkovou volbou, konkrétně ovládacím a indikačním pultem ze stanice Kuřim. V plánu je i pořízení odpovídajícího vzorku vnějších prvků, především světelných návěstidel AŽD 70.

{phocagallery view=category|categoryid=349|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1995
výrobní číslo: O-03/95
provozní nasazení: železniční stanice Uhersko
provoz ukončen: březen 2013
převzato: 19. března 2013
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Pult reléového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 ze stanice Uhersko

popis:
Ovládací a indikační pult staničního reléového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 s číslicovou volbou. Pochází ze železniční stanice Uhersko. Pult sestávající z pěti sekcí obsahuje většinu indikačních a ovládacích prvků obvyklých u těchto zařízení, přičemž jedna sekce je obsazena výhradně indikačními a ovládacími prvky železničních přejezdů v přilehlých traťových úsecích. Pult je unikátní tím, že patřil k poslednímu RZZ AŽD 71 s číslicovou volbou dodaným podnikem Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o., na naši železniční síť. Zároveň jde o ukázku, jak vypadala tato zařízení v samém závěru jejich výroby. Pult z Uherska bude v muzejní expozici CHŽK oživen a k jeho ovládání bude sloužit stojan s výstrojí číslicové volby pocházející z téže stanice. Činnost ostatních částí RZZ na něm bude pouze nasimulována. Reléové zabezpečovací zařízení AŽD 71 bude samozřejmě prezentováno i verzí s tlačítkovou volbou, konkrétně ovládacím a indikačním pultem ze stanice Kuřim. V plánu je i pořízení odpovídajícího vzorku vnějších prvků, především světelných návěstidel AŽD 70.

{phocagallery view=category|categoryid=348|limitstart=0|limitcount=12}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1973
výrobní číslo: O-04/73
provozní nasazení: železniční stanice Kuřim
provoz ukončen: srpen 2017
převzato: 8. srpna 2017
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Ovládací pult reléového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 ze stanice Kuřim

popis:
Ovládací a indikační pult staničního reléového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 s tlačítkovou volbou. Pochází ze železniční stanice Kuřim. Pult sestávající z pěti sekcí obsahuje většinu indikačních a ovládacích prvků obvyklých u těchto zařízení. Vyznačuje se poměrně velkou zachovalostí a pouhým jedním dodatečně provedeným zásahem. Zajímavostí jsou dva nepřipojené uzamykatelné ovládací prvky s popiskem Náhradní řízení, jejichž účel nám zatím stále zůstává utajený. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení dodávaná v samém počátku jejich zřizování u ČSD. Pult z Kuřimi bude v muzejní expozici CHŽK oživen, přičemž činnost vlastního RZZ na něm bude pouze nasimulována. Reléové zabezpečovací zařízení AŽD 71 bude samozřejmě prezentováno i verzí s číslicovou volbou, konkrétně ovládacím a indikačním pultem a stojanem s výstrojí číslicové volby ze stanice Uhersko. V plánu je i pořízení odpovídajícího vzorku vnějších prvků, především světelných návěstidel AŽD 70.

{phocagallery view=category|categoryid=347|limitstart=0|limitcount=8}

Exponáty:

Ovládací a indikační pult RZZ AŽD 71 s tlačítkovou volbou

Ovládací a indikační pult RZZ AŽD 71 s číslicovou volbou

Stojan s výstrojí číslicové volby RZZ AŽD 71

Pomocné stavědlo

Rozcestník:

Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení	Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR
Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚD	Přejezdové zabezpečovací zařízení AŽD 71
Přejezdové zabezpečovací zařízení VÚŽ 76	Přejezdové zabezpečovací zařízení PZZ-EA

Exponáty:

Mechanické závory jednodrátové	Mechanické závory dvoudrátové ovládané místně	Mechanické závory dvoudrátové ovládané dálkově
Pohon pro místně obsluhované dvoudrátové mechanické závory	Rychlostní závorový pohon Zapínací kruh	Rychlostní závorový pohon Liberta 1922, původní provedení	Rychlostní závorový pohon Liberta 1922, novější provedení
Rychlostní závorový pohon ČKD 1934 mechanický	Rychlostní závorový pohon ČKD 1934 elektrický

výrobce: Elektrosignal Praga, národní podnik
rok výroby: 1950
výrobní číslo: 21
provozní nasazení: přejezd P8015 v km 158,373 v TÚ Bylnice–Vlárský průsmyk
provoz ukončen: říjen 2012
převzato: 7. listopadu 2012
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanická návěstidla ze stanice Bylnice

popis:
Mechanický rychlostní pohon pro dvoudrátové dálkově obsluhované závory byl firmou Liberta vyvinut v roce 1922 a patentován pod číslem 15.820. Do provozu na ČSD zaveden vzorovým listem číslo 5282. Jednalo se o nástupce staršího typu pohonu „Zapínací kruh“ zavedeného v době Rakousko-Uherska. Pohon je vybaven odstředivou brzdou znemožňující obsluhujícímu zaměstnanci rychlejším točením klikou zkrátit předzváněcí dobu před uzavřením závor a mechanismem, který pohon zablokuje v případě přerušení obsluhy. Tento mechanismus je možné vybavit pomocí zaplombovaného nouzového tlačítka opatřeného počítadlem. Na rozdíl od staršího typu „Zapínací kruh“ je v pohonu zařízení pro registraci počtu otáček s možností nastavení koncové polohy „zavřeno“. Jedná se o novější provedení se závěrovým zařízením, s nímž byly tyto pohony vyráběny od roku 1936. Důvodem k tomuto opatření se stalo zjištění, že obsluhující zaměstnanci dokáží pouhým kýváním klikou udržet odstředivou brzdu v pohybu a zabránit tak zablokování pohonu při přerušení obsluhy. Pohon je dále vybaven mechanismem umožňujícím jeho uzamčení ve stavu „zavřeno“ a elektrickým dotekem kontrolujícím tento stav. Tyto dva prvky umožňují zřízení mechanické i elektrické závislosti mezi závorami a elektromechanickým zabezpečovacím zařízením. Pohon sloužil k ovládání mechanických závor na přejezdu P8015, ležícím v kilometru 158,373 mezi stanicemi Bylnice a Vlárský průsmyk. Jeho obsluhu zajišťoval signalista stavědla 1 ve stanici Bylnice. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory, rychlostní závorový pohon „Zapínací kruh“, rychlostní závorový pohon „Liberta 1922“ v původním provedení a rychlostní závorové pohony ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=318|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Südbahnwerk Wien
rok výroby: cca 1910
výrobní číslo: nezjištěno
provozní nasazení: přejezd v km 226,482 v TÚ Březová nad Svitavou–Svitavy
provoz ukončen: 15. září 1997
převzato: 19. září 1997
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

popis:
Mechanický rychlostní pohon pro dvoudrátové dálkově obsluhované závory nazvaný „Zapínací kruh“ (Schrankenantrieb Schaltring). Zkonstruovaly jej Dílny Jižní dráhy (Südbahnwerk) a 21. září 1903 podaly žádost o patent. Patentní řízení skončilo 27. prosince 1904. Ovládal závory na dnes již zrušeném přejezdu, nacházejícím se v kilometru 226,482 mezi stanicemi Březová nad Svitavou a Svitavy, který byl obsluhován z hradla Svitavy-Lány. Pohon je vybaven mechanickým regulátorem znemožňujícím obsluhujícímu zaměstnanci rychlejším točením klikou zkrátit předzváněcí dobu před uzavřením závor a mechanismem, který pohon zablokuje v případě přerušení obsluhy. Tento mechanismus je možné vybavit pomocí zaplombované nouzové páčky opatřené počítadlem obsluh. Jedná se o původní provedení z vídeňských dílen. Po vzniku Československa vyráběly toto zařízení také naše firmy, a to až do zavedení novějšího typu, vyvinutého v pražské společnosti Liberta. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory, rychlostní závorové pohony „Liberta 1922“ (původní i novější provedení) a rychlostní závorové pohony ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=316|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1925
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P6813 v km 199,369 v TÚ Skalice nad Svitavou–Letovice
provoz ukončen: 13. listopadu 1998
převzato: 15. listopadu 1998
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

popis:
Mechanický pohon pro dvoudrátové místně obsluhované závory. Dvoudrátový systém byl patentován 27. května 1905. Pochází z přejezdu P6813 ležícího v kilometru 199,396 mezi stanicemi Skalice nad Svitavou a Letovice a ovládaného z hradla Zboněk. Pohon je umístěn na samostatném ocelovém sloupku tvaru U.

{phocagallery view=category|categoryid=315|limitstart=0|limitcount=2}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1925
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P6820 v km 209,382 v TÚ Letovice–Březová nad Svitavou
provoz ukončen: 9. listopadu 1998
převzato: 15. listopadu 1998
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

popis:
Mechanický pohon pro dvoudrátové místně obsluhované závory. Dvoudrátový systém byl patentován 27. května 1905. Pochází z přejezdu P6820 ležícího v kilometru 209,382 mezi stanicemi Letovice a Březová nad Svitavou ovládaného z hradla Rozhraní. Pohon je umístěn na samostatném ocelovém sloupku tvaru U a je značně provozně opotřebovaný.

{phocagallery view=category|categoryid=315|limitstart=2|limitcount=2}

výrobce: Ferrovia Roessemann & Kühnemann, akciová společnost v Praze
rok výroby: cca 1935
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P5596 v km 13,737 v TÚ Nová Ves nad Lužnicí–Suchdol nad Lužnicí
provoz ukončen: podzim 2015
převzato: 12. listopadu 2015
stav: umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické jednodrátové závory ze zastávky Hrdlořezy

popis:
Mechanický pohon pro dvoudrátové místně obsluhované závory. Prodloužením hlavní hřídele a instalací ocelového bubnu upraven pro obsluhu jednodrátových závor. Dosazen na ocelový sloupek tvaru U původně sloužící pro umístění pohonu pro jednodrátové závory. Pochází z přejezdu P5596 ležícího v kilometru 13,737 mezi stanicemi Nová Ves nad Lužnicí a Suchdol nad Lužnicí, konkrétně v zastávce Hrdlořezy. Jeho obsluhu zajišťoval personál závorářského stanoviště Zv 13. Pohon je značně provozně opotřebovaný.

{phocagallery view=category|categoryid=315|limitstart=4|limitcount=4}

Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu a rychlostní závorové pohony „Zapínací kruh“, „Liberta 1922“ (původní i novější provedení) a ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

Stojan s předzvaněčem
výrobce: Ferrovia Roessemann & Kühnemann, akciová společnost v Praze
rok výroby: cca 1930
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P6802 v km 181,321 v TÚ Blansko–Rájec-Jestřebí
provoz ukončen: jaro 1997
převzato: 17. května 1997
stav: uloženy v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

Stojan bez předzvaněče
výrobce: Ferrovia Roessemann & Kühnemann, akciová společnost v Praze
rok výroby: cca 1935
                                                   výrobní číslo: neuvedeno
                                                   provozní nasazení: přejezd P2681 v km 46,975 v TÚ Byšice–Kropáčova Vrutice
                                                   provoz ukončen: červen 2018
                                                   převzato: 22. července 2018
                                                   stav: uloženy v depozitáři
                                                   reportáž o převzetí exponátu: Mechanické dvoudrátové závory s předzvaněčem

popis:
Dvoudrátové mechanické závory ovládané dálkově. Dvoudrátový systém byl patentován 27. května 1905. Závory jsou vybaveny předzvaněčem „Trojlístek“, patentovaným 25. listopadu 1905. Předzvaněč je zařízení, které umožňuje stanovenou dobu před uzavřením závor varovat uživatele silniční komunikace akustickou návěstí údery na zvonek. Předzváněcí doba je stanovena tak, aby i nejdelší a nejpomalejší vozidlo, jehož řidič již nestihnul akustickou výstrahu zaznamenat, stihlo bezpečně opustit přejezd. Dálková obsluha závor se zaváděla v případě, že přejezd byl od místa obsluhy vzdálen více jak 60 metrů, a to bez ohledu na skutečnost, zda obsluhující zaměstnanec na přejezd viděl. Důvodem zkonstruování a následného rychlého zavádění dvoudrátových závor byla zásadní nevýhoda staršího provedení. Jednodrátové závory se totiž při přetržení drátového táhla otevřou. Zavádění dálkově obsluhovaných závor zároveň umožnilo centralizování ovládání několika přejezdů do jednoho místa a z toho plynoucího snížení počtu trvale personálně obsazených závorářských stanovišť. Stojan s předzvaněčem pochází z přejezdu P6802 ležícího v kilometru 181,321 mezi stanicemi Blansko a Rájec-Jestřebí. Do připravované expozice našeho spolku se jej podařilo získat na jaře 1998 díky modernizace železniční tratě Brno–Česká Třebová, prováděné v rámci budování prvního tranzitního koridoru. Stojan bez předzvaněče od stejného výrobce se podařilo získat až po dvaceti letech v červenci 2018 z přejezdu P2681 ležícího v kilometru 46,975 mezi stanicemi Byšice a Kropáčova Vrutice, konkrétně v zastávce Kojovice. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní obsluhu, závorový pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory a rychlostní závorové pohony „Zapínací kruh“, „Liberta 1922“ (původní i novější provedení) a ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=314|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: cca 1935
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P5284 v km 30,305 v TÚ Ždírec nad Doubravou–Hlinsko v Čechách
provoz ukončen: březen 2018
převzato: 14. dubna 2018
stav: uloženy v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické dvoudrátové závory ze Stružince
                                                   Mechanické dvoudrátové závory z Ústí nad Orlicí
                                                   Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

popis:
Dvoudrátové mechanické závory ovládané místně. Dvoudrátový systém byl patentován 27. května 1905. Důvodem jeho zkonstruování a následného rychlého zavádění byla zásadní nevýhoda jeho předchůdce. Jednodrátové závory se totiž při přetržení drátového táhla otevřou. Pocházejí z přejezdu P5284 ležícího v kilometru 30,305 mezi stanicemi Ždírec nad Doubravou a Hlinsko v Čechách. Původně je ovládal závorář z nedalekého strážního domku. Po zrušení závorářského stanoviště byly uzamčeny a otevírány pouze na požádání. Ve druhé polovině roku 2017 vyvolala Správa železniční dopravní cesty jednání, jehož cílem bylo administrativní zrušení a odstranění přejezdu. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout až v závěru března 2018. Následně provedli členové našeho spolku demontáž a odvoz závor. Při rekonstrukci exponátu budou využity části dalších závor získaných v roce 1998 z několika přejezdů na trati Brno–Česká Třebová a mechanických závor získaných v srpnu 2014 z přejezdu P5209 ležícího v kilometru 13,350 na lanšperském zhlaví stanice Ústí nad Orlicí. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro dálkovou obsluhu, závorový pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory a rychlostní závorové pohony „Zapínací kruh“, „Liberta 1922“ (původní i novější provedení) a ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=313|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: nezjištěn
rok výroby: nezjištěn
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P5596 v km 13,737 v TÚ Nová Ves nad Lužnicí–Suchdol nad Lužnicí
provoz ukončen: podzim 2015
převzato: 12. listopadu 2015
stav: uloženy v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické jednodrátové závory ze zastávky Hrdlořezy

popis:
Jednodrátové mechanické závory ovládané místně. Jedná se o předchůdce později zavedeného dvoudrátového systému. Nevýhodou jednodrátových závor je skutečnost, že při přetržení drátového táhla dojde k jejich otevření. Pocházejí z přejezdu P5596 ležícího v kilometru 13,737 mezi stanicemi Nová Ves nad Lužnicí a Suchdol nad Lužnicí, konkrétně v zastávce Hrdlořezy. Jejich obsluhu zajišťoval personál závorářského stanoviště Zv 13. V době ukončení provozu a převzetí již závory bohužel neměly původní bubnový pohon. Jejich uzavírání a otevírání se provádělo pomocí upraveného pohonu pro místně ovládané dvoudrátové mechanické závory. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, závorový pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory a rychlostní závorové pohony „Zapínací kruh“, „Liberta 1922“ (původní i novější provedení) a ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=312|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: ČSD – Sdělovací a zabezpečovací dílny Ústí nad Labem
rok výroby: 1992
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: jako OX242 na přejezdu P2564 v km 24,197 v TÚ Straškov–Zlonice
provoz ukončen: léto 2016
převzato: 23. listopadu 2016
stav: uložen v depozitáři, připravuje se oprava
reportáž o převzetí exponátu: Opakovací přejezdník z Hospozína

popis:
Opakovací přejezdník v provedení navrženém v roce 1985 pro informování strojvedoucího o správné činnosti přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚŽ 76. Pochází z přejezdu P2564 ležícím v kilometru 24,197 mezi stanicemi Straškov a Zlonice (místní název Hospozín). Skládá se z ocelového stožáru s navařenými stupačkami upevněného prostřednictvím litinové základové transformátorové skříně s víky k betonovému základu. Svítilnová deska ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku s oříznutými rohy postaveného na základně je pomocí svorníku upevněna k hornímu konci stožáru. Do kruhového otvoru vyříznutému v její horní části je umístěna svítilna s bílým světlem opatřená stínítkem. Ke spodní přední hraně svítilnové desky je připevněn plechový držák nesoucí označení opakovacího přejezdníku. V zadní horní části stožáru je upevněna sklápěcí plošinka umožňující udržujícímu zaměstnanci pohodlný přístup do svítilny. Betonový základ, základová transformátorová skříň, stožár, sklopná pracovní plošinka a návěstní svítilna se stínítkem jsou součásti, které v době vzniku opakovacího přejezdníku vyráběl podnik Automatizace železniční dopravy (AŽD) pro světelná návěstidla AŽD 70. Návěstní strana svítilnové desky má černý nátěr s bílým okrajem a zbytek návěstidla je natřen šedě. Pro účely muzejní expozice byl opakovací přejezdník opatřen novým označením OX142, které odpovídá přejezdovému zabezpečovacímu zařízení VÚŽ 76 ze Žalan. To budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat skříň s výstrojí, kolejnicové doteky WSSB, výstražníky AŽD 71 bez pozitivní signalizace a kmenový přejezdník.

{phocagallery view=category|categoryid=325|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: NTD, s. r. o. Ústí nad Labem
rok výroby: 1994
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: jako X225 na přejezdu P1678 v km 21,505
                                 v TÚ Horní Bříza–Kaznějov
provoz ukončen: srpen 2019
převzato: 27. srpna 2019
stav: uložen v depozitáři, připravuje se oprava
reportáž o převzetí exponátu: Kmenový přejezdník z Obory u Kaznějova

popis:
Kmenový přejezdník v provedení navrženém původně pro informování strojvedoucího o správném uzavření mechanických závor v roce 1972. Pochází z přejezdu P1678 ležícím v kilometru 21,505 mezi stanicemi Horní Bříza a Kaznějov (zastávka Obora u Kaznějova). Skládá se z ocelového stožáru upevněného prostřednictvím litinové základové transformátorové skříně s víky k betonovému základu. Stožár s navařenými stupačkami je v přední části opatřen označovacím pásem natřeným střídavě černými a bílými pruhy. Ve středu černých pruhů jsou umístěny bílé kulaté odrazky o průměru 60 mm. Svítilnová deska ve tvaru rovnoramenného trojúhelníku s oříznutými rohy postaveného na základně je pomocí svorníku upevněna k hornímu konci stožáru. Do jejich tří kruhových otvorů jsou upevněny návěstní svítilny se stínítky, přičemž nahoře je umístěna jedna svítilna s bílým světlem a dole se nacházejí dvě svítilny se žlutým světlem. Ke spodní přední hraně svítilnové desky je připevněn plechový držák nesoucí označení přejezdníku. V zadní horní části stožáru je upevněna sklápěcí plošinka umožňující udržujícímu zaměstnanci pohodlný přístup do svítilen. Betonový základ, základová transformátorová skříň, stožár, sklopná pracovní plošinka, označovací pás a návěstní svítilny se stínítky jsou součásti, které v době vzniku přejezdníku začal vyrábět podnik Automatizace železniční dopravy (AŽD) pro nový typ světelných návěstidel AŽD 70. Návěstní strana svítilnové desky má černý nátěr s bílým okrajem, zbytek návěstidla a zadní strana označovacího pásu jsou natřeny šedě. Pro účely muzejní expozice byl přejezdník opatřen novým označením X138, které odpovídá přejezdovému zabezpečovacímu zařízení VÚŽ 76 ze Žalan. To budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat skříň s výstrojí, kolejnicové doteky WSSB, výstražníky AŽD 71 bez pozitivní signalizace a opakovací přejezdník.

Fotografie z opravy kmenového přejezdníku si můžete prohlédnout v galerii na naší facebookové stránce.

{phocagallery view=category|categoryid=326|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1970
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P6811 v km 195,968 v TÚ Skalice nad Svitavou–Letovice
provoz ukončen: 13. listopadu 1998
převzato: 1. července 2013
stav: oživena, umístěna v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Kontrolní skříňka s indikačními a ovládacími prvky přejezdu P6811, ležícího v kilometru 195,968 mezi stanicemi Skalice nad Svitavou a Letovice. Skříňka byla vyrobena podle zásad nově vyvíjeného přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71. Pro indikaci stavu zařízení železničnímu zaměstnanci jsou jeho případné poruchy rozděleny do dvou skupin. Poruchy prvního stupně považované za bezpečné se indikují jako nouzový stav zařízení žlutým světlem. Jedná se o poruchy, které se na činnosti výstražného zařízení buď neprojevují vůbec, nebo se tak děje v bezpečném smyslu. Jde například o poruchu svícení pozitivní signalizace nebo přepálení hlavního vlákna žárovky červeného světla. Poruchy druhého stupně považované za nebezpečné se indikují jako poruchový stav zařízení červeným světlem. V tomto případě se již jedná o situace, kdy může dojít k ohrožení bezpečnosti provozu. Do skupiny poruch druhého stupně patří například nesvícení obou červených světel jednoho výstražníku nebo porucha jejich kmitání. Pohotovostní, a tedy bezporuchový stav zařízení, se indikuje svícením zeleného světla. V případě změny stavu z pohotovostního na nouzový nebo na poruchový se kromě změny svícení kontrolek rozezní zvonek. Ten musí obsluhující zaměstnanec vypnout stlačením nevratného tlačítka, přičemž v případě vypnutí zvonku poruchového stavu je tlačítko plombováno. Po odstranění poruchy a přechodu do pohotovostního stavu zařízení se zvonek vždy znovu rozezní a vypíná se zpětným povytažením tlačítka. Bílými kontrolkami se dále indikuje výstražný stav, anulační stav a chod měniče. Pro ruční uvedení do výstražného stavu slouží nevratné tlačítko „zavřeno“. V případě nutnosti nouzového zrušení výstrahy musí zaměstnanec sejmout olověnku u zaplombovaného tlačítka „otevřeno“. To má ovšem vratné provedení, takže musí být drženo stlačené po celou dobu potřebnou pro uvolnění přejezdu. Skříňka sloužila ke kontrole a ovládání přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR, na němž však byly experimentálně instalovány některé prvky a funkce nově vyvíjeného systému AŽD 71. Původně se nacházela na hradle Svitávka a po jeho zrušení v květnu 1992 došlo k jejímu přemístění do dopravní kanceláře stanice Skalice nad Svitavou. Dosloužila spolu se svým PZZ po zapnutí automatického traťového zabezpečovacího zařízení a nových elektronických přejezdových zabezpečovacích zařízení mezi stanicemi Skalice nad Svitavou a Letovice v listopadu 1998. Samostatné kontrolní skříňky samočinných přejezdových zabezpečovacích zařízení vzor SSSR a AŽD 71 nejsou příliš obvyklé. V naprosté většině případů se indikační a ovládací prvky PZZ umisťovaly na pulty nebo kolejové desky staničních, popřípadě traťových zabezpečovacích zařízení. V připravované muzejní expozici bude kontrolní skříňka připojena k oživené výstroji PZZ AŽD 71. Přejezdová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat stojan s výstrojí PZZ, výstražníky bez závory v původním a novějším provedení i výstražníky se závorou v původním a novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=324|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1994
výrobní číslo: O-340/94 (svítilnová skříň) O-28/94 (pohon břevna závory)
provozní nasazení: přejezd P7181 v km 7,390 v TÚ Brno hlavní nádraží–Brno-Chrlice
provoz ukončen: 9. října 2019
převzato: 6. listopadu 2019
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení AŽD 71 z Brna-Holásek

popis:
Novější provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 se závorou a s pozitivní signalizací. Pochází z přejezdu P7181 ležícího v kilometru 7,390 mezi stanicemi Brno hlavní nádraží a Brno-Chrlice (místní název Brno-Holásky). Jedná se o ukázku, jak vypadaly tyto výstražníky po roce 1976 až do ukončení výroby po nástupu moderních elektronických přejezdových zabezpečovacích zařízení a jeho stav odpovídá období po 1. lednu 1991, odkdy musela mít i přejezdová zabezpečovací zařízení se závorami nainstalované výstražné kříže (vyhláška FMD číslo 7/1988 Sb.). Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. K hornímu konci sloupku je pomocí dvou svorníků upevněna trubková konzola. Na jejím konci se nachází dvoudílný držák umožňující natáčet skříň výstražníku ve vodorovné i ve svislé ose a nesoucí svítilnovou skříň čtvercového tvaru o rozměrech 590 x 590 x 135 mm. Její čelní stěna má tři kulaté otvory o průměru 190 mm, seskupené do tvaru rovnostranného trojúhelníku postaveného na vrcholu. V horní části se nacházejí dva otvory pro červená světla, v dolní pak otvor pro bílé světlo pozitivní signalizace. Ke spodní hraně skříně je připevněna červenobílá smaltovaný tabulka s nápisem POZOR VLAK. Pro akustickou výstrahu slouží zvonek, umístěný uvnitř skříně. Pro šíření jeho zvuku má skříň tři mřížky, nacházející se na přední stěně vpravo i vlevo od světla pozitivní signalizace a v horní části dvířek zabírajících celou zadní stěnu svítilnové skříně. Dvířka se uzavírají pomocí dvou zámků na univerzální pětihranný klíč. K horní části svítilnové skříně je upevněn držák vyrobený z ocelového plechu a nesoucí hliníkový výstražný kříž polepený reflexní fólií. Pod svítilnovou skříní výstražníku je na pravé straně stožáru pomocí dvou svorníků upevněn pohon závorového břevna umístěný v litinové skříni. Skládá se z elektromotoru, převodové skříně, skříňky se zádržným elektromagnetem, zátěžového odporu a přepínací sady ovládané vačkami nasunutými na hlavní hřídeli. Závorové břevno je prostřednictvím unášeče svařeného z ocelového plechu připevněno ke dvěma litinovým křídlům nasazeným na konce osy vyčnívající ze skříně pohonu. Na opačném konci křídel se nacházejí protizávaží a přídavná závaží. Závorové břevno sestává ze dvou dřevěných desek spojených příčkami. Vzájemná vzdálenost těchto desek se směrem ke konci břevna zmenšuje. V místě, kde se obě desky přibližují k sobě, je mezi ně upevněna třetí deska pokračující dál již jen jako samostatná. Břevno má nátěr střídavě červenými a bílými pruhy dlouhými 500 mm. Pro jeho zvýraznění za snížené viditelnosti se v jeho červených pruzích nacházejí kulaté červené odrazky o průměru 80 mm. Přejezdová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat stojan s výstrojí PZZ, kontrolní skříňka, výstražník bez závory v původním i novějším provedení a výstražník se závorou v původním provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=323|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1986
výrobní číslo: O-104/86
provozní nasazení: přejezd P286 v km 10,077 v TÚ Chrást u Plzně–Stupno
provoz ukončen: březen 2019
převzato: 27. srpna 2019
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Výstražník AŽD 71 z Chrástu u Plzně

popis:
Novější provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 bez závory a s pozitivní signalizací. Pochází z přejezdu P286, který po přeložení trati Praha–Plzeň do Ejpovických tunelů leží nově v kilometru 10,077 mezi dopravnami Chrást u Plzně a Stupno. Jedná se o ukázku, jak vypadaly tyto výstražníky dodávané po roce 1976 až do ukončení výroby po nástupu moderních elektronických přejezdových zabezpečovacích zařízení. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je pomocí svorníku upevněna trubková konzola. Na jejím konci se nachází dvoudílný držák umožňující natáčet skříň výstražníku ve vodorovné i ve svislé ose a nesoucí svítilnovou skříň čtvercového tvaru o rozměrech 590 x 590 x 135 mm. Její čelní stěna má tři kulaté otvory o průměru 190 mm, seskupené do tvaru rovnostranného trojúhelníku postaveného na vrcholu. V horní části se nacházejí dva otvory pro červená světla, v dolní pak otvor pro bílé světlo pozitivní signalizace. Ke spodní hraně skříně je připevněna červenobílá smaltovaný tabulka s nápisem POZOR VLAK. Pro akustickou výstrahu slouží zvonek, umístěný uvnitř skříně. Pro šíření jeho zvuku má skříň tři mřížky, nacházející se na přední stěně vpravo i vlevo od světla pozitivní signalizace a v horní části dvířek zabírajících celou zadní stěnu svítilnové skříně. Dvířka se uzavírají pomocí dvou zámků na univerzální pětihranný klíč. K horní části svítilnové skříně je upevněn držák vyrobený z ocelového plechu a nesoucí výstražný kříž zhotovený formou výlisku z ocelového plechu. Ve spodní přední části sloupku výstražníku je připevněna sklápěcí plošinka, umožňující udržujícímu zaměstnanci snadnější přístup do svítilnové skříně. Přejezdová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat stojan s výstrojí PZZ, kontrolní skříňka, výstražník bez závory v původním provedení a výstražník se závorou v původním i novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=322|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1973
výrobní číslo: O-9/73 (svítilnová skříň) O-11/73 (pohon břevna závory)
provozní nasazení: přejezd P598 v km 113,042 v TÚ Plzeň Jižní předměstí–Vejprnice
provoz ukončen: 15. července 2019
převzato: 27. srpna 2019
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Výstražník AŽD 71 z Plzně-Skvrňan

popis:
Původní verze výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 se závorou a s pozitivní signalizací. Pochází z dnes již neexistujícího přejezdu P598 ležícího v kilometru 113,042 na původní trati mezi stanicemi Plzeň-Jižní Předměstí a Vejprnice (místní název Plzeň-Skvrňany). Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení dodávaná na naši železniční síť v letech 1971–1976 a jeho stav odpovídá období před 31. prosincem 1990, tedy před účinností vyhlášky FMD číslo 7/1988 Sb. nařizující, aby i přejezdy se závorami označovaly výstražné kříže. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. K hornímu konci sloupku je pomocí dvou svorníků upevněn výložník odlitý z hliníku, ke kterému je pomocí čtyř šroubů připevněna svítilnová skříň čtvercového tvaru o rozměrech 590 x 590 x 135 mm. Její čelní stěna má tři kulaté otvory o průměru 190 mm, seskupené do tvaru rovnostranného trojúhelníku postaveného na vrcholu. V horní části se nacházejí dva otvory pro červená světla, v dolní pak otvor pro bílé světlo pozitivní signalizace. Ke spodní hraně skříně je připevněna červenobílá smaltovaný tabulka s nápisem POZOR VLAK. Pro akustickou výstrahu slouží zvonek, umístěný uvnitř skříně. Pro šíření jeho zvuku má skříň tři mřížky, nacházející se na přední stěně vpravo i vlevo od světla pozitivní signalizace a v horní části dvířek zabírajících celou zadní stěnu svítilnové skříně. Dvířka se uzavírají pomocí dvou zámků na univerzální pětihranný klíč. Pod svítilnovou skříní výstražníku je na pravé straně stožáru pomocí dvou svorníků upevněn pohon závorového břevna umístěný v litinové skříni. Skládá se z elektromotoru, převodové skříně, skříňky se zádržným elektromagnetem, zátěžového odporu a přepínací sady ovládané vačkami nasunutými na hlavní hřídeli. Závorové břevno je prostřednictvím unášeče svařeného z ocelového plechu připevněno ke dvěma litinovým křídlům nasazeným na konce osy vyčnívající ze skříně pohonu. Na opačném konci křídel se nacházejí protizávaží a přídavná závaží. Závorové břevno sestává ze dvou dřevěných desek spojených příčkami. Vzájemná vzdálenost těchto desek se směrem ke konci břevna zmenšuje. V místě, kde se obě desky přibližují k sobě, je mezi ně upevněna třetí deska pokračující dál již jen jako samostatná. Břevno má nátěr střídavě červenými a bílými pruhy dlouhými 500 mm. Pro jeho zvýraznění za snížené viditelnosti se na něm nacházejí tři břevnové svítilny s červeným světlem, svítícím přerušovaně stejně jako výstražná světla. Přejezdová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat stojan s výstrojí PZZ, kontrolní skříňka, výstražník bez závory v původním i novějším provedení a výstražník se závorou v novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=321|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1972
výrobní číslo: O-94/72
provozní nasazení: přejezd P890 v km 7,211 v TÚ Horažďovice–Velké Hydčice
provoz ukončen: 7. listopadu 2017
převzato: 24. dubna 2019
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Výstražník AŽD 71 z Velkých Hydčic

popis:
Původní verze výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 bez závory a s pozitivní signalizací. Pochází z přejezdu P890 ležícího v kilometru 7,211 mezi stanicemi Horažďovice a Velké Hydčice. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení dodávaná na naši železniční síť v letech 1971–1976. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. K hornímu konci sloupku je pomocí svorníku upevněn držák z ocelového plechu, ke kterému je pomocí čtyř šroubů připevněna svítilnová skříň čtvercového tvaru o rozměrech 590 x 590 x 135 mm. Její čelní stěna má tři kulaté otvory o průměru 190 mm, seskupené do tvaru rovnostranného trojúhelníku postaveného na vrcholu. V horní části se nacházejí dva otvory pro červená světla, v dolní pak otvor pro bílé světlo pozitivní signalizace. Ke spodní hraně skříně je připevněna červenobílá smaltovaný tabulka s nápisem POZOR VLAK. Pro akustickou výstrahu slouží houkačka, umístěná uvnitř skříně. Nachází se v její horní části mezi červenými světly a pro šíření jejího zvuku má v tomto místě přední stěna skříně zvláštní výřez. Přístup do skříně umožňují dvířka zabírající její celou zadní stěnu. Uzavírají se pomocí dvou zámků na univerzální pětihranný klíč. K horní části svítilnové skříně je upevněn držák vyrobený z ocelového plechu a nesoucí výstražný kříž zhotovený formou výlisku z ocelového plechu. Při opravě byla z výstražníku odstraněna dodatečně dosazená skříň pro transformátory a byl na něj navrácen lisovaný výstražný kříž. Přejezdová zabezpečovací zařízení AŽD 71 budou v muzejní expozici CHŽK dále prezentovat stojan s výstrojí PZZ, kontrolní skříňka, výstražník bez závory v novějším provedení i výstražníky se závorou v původním a novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=320|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha, s. r. o.
rok výroby: 1994
výrobní číslo: O-162
provozní nasazení: přejezd P7181 v km 7,390 v TÚ Brno hlavní nádraží–Brno-Chrlice
provoz ukončen: 9. října 2019
převzato: 9. října 2019
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení AŽD 71 z Brna-Holásek

popis:
Stojan s výstrojí přejezdového zabezpečovacího zařízení AŽD 71 v provedení z poloviny devadesátých let dvacátého století. Pochází z přejezdu P7181 ležícího v kilometru 7,390 mezi stanicemi Brno hlavní nádraží a Brno-Chrlice (místní název Brno-Holásky). Výstroj ve stojanu je sestavena z panelů, a to typových speciálně vyvinutých pro přejezdy i z běžných, používaných u reléových zabezpečovacích zařízení. V případě přejezdu z Holásek jsou použity následující typové panely: jeden panel kolejový (Kp), jeden panel ústřední (Up), jeden panel světel (Sp) a jeden panel závor (Mp). Každý panel zabírá díky svým rozměrům jedno patro stojanu. V jeho horní části se nachází dva panely obsahující svorkovnice, následujících čtyři patra slouží k umístění typových panelů a dalších tři stojanové řady obsahují relé pro zajištění vazby na ostatní zabezpečovací zařízení. Následuje panel s odpory a pojistkami, jedna neobsazená rezervní stojanová řada a dvě police sloužící pro umístění větších součástí. Nachází se na nich soubor ASE, transformátor, tyristorový kmitač, záznamové zařízení a dva automatické dobíječe. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení dodávaná v samém závěru jejich zřizování v již značně modernizované verzi. Stojan z Holásek bude v muzejní expozici CHŽK použit k ovládání dvou výstražníků AŽD 71 se závorou, přičemž jeden výstražník bude v původním a druhý v novějším provedení. Jako doplňkové budou sloužit dva výstražníky bez závory, prezentující opět své původní i modernizované provedení. Funkci oživeného zařízení bude možné kontrolovat na indikační a ovládací skříňce PZZ.

{phocagallery view=category|categoryid=319|limitstart=0|limitcount=4}

Exponáty:

Výstražník bez závory, původní provedení	Výstražník se závorou, původní provedení	Výstražník bez závory, novější provedení	Výstražník se závorou, novější provedení
Stojan s výstrojí	Indikační a ovládací skříňka

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 23
provozní nasazení: přejezd P3808 v km 24,934 v dopravně Humpolec
provoz ukončen:
převzato: 7. listopadu 2013
stav: opravena, uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Novější provedení kontrolní skříňky přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD pro přejezd v dopravně. V tomto provedení byly skříňky dodávány od začátku sedmdesátých let dvacátého století. Skříňka pochází z přejezdu P3808 v kilometru 24,934 v dopravně Humpolec. Kontrolní skříňka přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD se osazovala na nejbližším stanovišti obsazeném železničním zaměstnancem. Jeho činnost indikuje doutnavka, napájená střídavým elektrickým proudem. Stálé svícení doutnavky informuje o pohotovostním stavu zařízení, tedy o tom, že je schopno předepsaným způsobem varovat uživatele silniční komunikace. Přerušované svícení doutnavky znamená výstražný stav na přejezdu a její zhasnutí upozorňuje na anulační stav. Na skříňce se dále nachází dvě kontrolní žárovky L1 a L2 indikující, zda je zařízení napájeno z rozvodné sítě (zelená), nebo z baterií (žlutá), a poruchové tlačítko. To umožňuje vypnutí zařízení z činnosti při poruchovém stavu, jehož důsledkem by setrvávalo ve výstraze. Skříňka dále obsahuje dvě červené kontrolky informující o obsazení přibližovacích úseků, tlačítka sloužící k aktivaci a zrušení výstrahy při posunu, tlačítko pro výluku činnosti zařízení v případech, kdy posunový díl nezajede až do prostoru přejezdu a jedno rezervní tlačítko. Mezi výstrojí zařízení a jeho kontrolní skříňkou se veškeré potřebné informace přenášejí pouze po čtyřech vodičích. Doutnavku napájí střídavý proud. Svícení žárovek informujících o způsobu napájení zařízení přepíná směr procházejícího stejnosměrného proudu a stlačení poruchového tlačítka způsobuje rozpojení kontrolního vedení. Kontrolní skříňky prošly zajímavým technickým vývojem. V muzejní expozici CHŽK bude proto prezentováno i původní provedení pro přejezd na trati a v dopravně dodávané podnikem Tesla i inovovaná verze pro přejezd na trati. Venkovní prvky zařízení typu VÚD budou prezentovat výstražníky původního i novějšího provedení a skříň s výstrojí.

{phocagallery view=category|categoryid=311|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: cca 1973
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P3825 v km 11,208 TÚ Zastávka u Brna–Rapotice
provoz ukončen:
převzato: 12. února 2020
stav: opravena, uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Novější provedení kontrolní skříňky přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD pro přejezd na trati. V tomto provedení byly skříňky dodávány od začátku sedmdesátých let dvacátého století. Skříňka pochází z přejezdu P3825 ležícího v kilometru 11,208 mezi stanicemi Zastávka u Brna a Rapotice. Kontrolní skříňka přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD se osazovala na nejbližším stanovišti obsazeném železničním zaměstnancem. Jeho činnost indikuje doutnavka, napájená střídavým elektrickým proudem. Stálé svícení doutnavky informuje o pohotovostním stavu zařízení, tedy o tom, že je schopno předepsaným způsobem varovat uživatele silniční komunikace. Přerušované svícení doutnavky znamená výstražný stav na přejezdu a její zhasnutí upozorňuje na anulační stav. Na skříňce se dále nachází dvě kontrolní žárovky L1 a L2 indikující, zda je zařízení napájeno z rozvodné sítě (zelená), nebo z baterií (bílá), a poruchové tlačítko. To umožňuje vypnutí zařízení z činnosti při poruchovém stavu, jehož důsledkem by setrvávalo ve výstraze. Mezi výstrojí zařízení a jeho kontrolní skříňkou se veškeré potřebné informace přenášejí pouze po dvou vodičích. Doutnavku napájí střídavý proud. Svícení žárovek informujících o způsobu napájení zařízení přepíná směr procházejícího stejnosměrného proudu a stlačení poruchového tlačítka způsobuje rozpojení kontrolního vedení. Kontrolní skříňky prošly zajímavým technickým vývojem. V muzejní expozici CHŽK bude proto prezentováno i původní provedení pro přejezd na trati a v dopravně dodávané podnikem Tesla i inovovaná verze pro přejezd v dopravně. Venkovní prvky zařízení typu VÚD budou prezentovat výstražníky původního i novějšího provedení a skříň s výstrojí.

{phocagallery view=category|categoryid=310|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1961
výrobní číslo: 081/V3
provozní nasazení: přejezd P8016 v km 161,768 TÚ Bylnice–Vlárský průsmyk
provoz ukončen: podzim 2012
převzato: 25. února 2015
stav: opravena, uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Původní provedení kontrolní skříňky přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD pro přejezd v dopravně. V tomto provedení byly skříňky dodávány během prvních osmi let zřizování přejezdových zařízení tohoto typu. Skříňka pochází z přejezdu P8016 ležícího v kilometru 161,768 mezi stanicemi Bylnice a Vlárský průsmyk. Tento přejezd se sice nachází mimo obvod stanice Vlárský průsmyk, ale svým ovládacím úsekem zasahoval do jejího kolejiště. Z tohoto důvodu měl skříňku určenou pro přejezdy v dopravnách. Kontrolní skříňka přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD se osazovala na nejbližším stanovišti obsazeném železničním zaměstnancem. Jeho činnost indikuje doutnavka, napájená střídavým elektrickým proudem. Stálé svícení doutnavky informuje o pohotovostním stavu zařízení, tedy o tom, že je schopno předepsaným způsobem varovat uživatele silniční komunikace. Přerušované svícení doutnavky znamená výstražný stav na přejezdu a její zhasnutí upozorňuje na anulační stav. Na skříňce se dále nachází dvě bílé kontrolní žárovky L1 a L2 indikující, zda je zařízení napájeno z rozvodné sítě, nebo z baterií, a poruchové tlačítko. To umožňuje vypnutí zařízení z činnosti při poruchovém stavu, jehož důsledkem by setrvávalo ve výstraze. Skříňka dále obsahuje červenou kontrolku L3 indikující přerušení vedení, tlačítka sloužící k aktivaci a zrušení výstrahy při posunu a tlačítko pro výluku činnosti zařízení v případech, kdy posunový díl nezajede až do prostoru přejezdu. O zavedené výluce při posunu informuje přerušované svícení žárovek L1 a L2. Mezi výstrojí zařízení a jeho kontrolní skříňkou se veškeré potřebné informace přenášejí pouze po čtyřech vodičích. Doutnavku napájí střídavý proud. Svícení žárovek informujících o způsobu napájení zařízení přepíná směr procházejícího stejnosměrného proudu a stlačení poruchového tlačítka způsobuje rozpojení kontrolního vedení. Ve spodní části je umístěna tabulka vysvětlující význam jednotlivých indikací. Kontrolní skříňky prošly zajímavým technickým vývojem. V muzejní expozici CHŽK bude proto prezentováno i původní provedení pro přejezd v na trati dodávané podnikem Tesla i pozdější verze pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně vyráběné v podniku AŽD Praha. Venkovní prvky zařízení typu VÚD budou prezentovat výstražníky původního i novějšího provedení a skříň s výstrojí.

{phocagallery view=category|categoryid=309|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1962
výrobní číslo: 145
provozní nasazení: přejezd P2572 v km 31,405 v TÚ Kmetiněves–Zlonice
provoz ukončen: podzim 2016
převzato: 23. listopadu 2016
stav: opravena, uložena v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: –

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1968
výrobní číslo: 395
provozní nasazení:
                                                   přejezd P5594 v km 12,296 v TÚ Nová Ves nad Lužnicí–Suchdol nad Lužnicí
                                                   provoz ukončen: podzim 2015
                                                   převzato: 27. října 2015
                                                   stav: opravena, uložena v depozitáři
                                                   reportáž o převzetí exponátu: –

popis:
Původní provedení kontrolní skříňky přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD pro přejezd na trati. V tomto provedení byly skříňky dodávány během prvních osmi let zřizování přejezdových zařízení tohoto typu. Skříňky pocházejí z přejezdu P2572 ležícího v kilometru 31,405 mezi stanicemi Kmetiněves a Zlonice a z přejezdu P5594 ležícího v kilometru 12,296 mezi stanicemi Nová Ves nad Lužnicí a Suchdol nad Lužnicí (bývalé závorářské stanoviště Dvory nad Lužnicí). Kontrolní skříňka přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD se osazovala na nejbližším stanovišti obsazeném železničním zaměstnancem. Jeho činnost indikuje doutnavka, napájená střídavým elektrickým proudem. Stálé svícení doutnavky informuje o pohotovostním stavu zařízení, tedy o tom, že je schopno předepsaným způsobem varovat uživatele silniční komunikace. Přerušované svícení doutnavky znamená výstražný stav na přejezdu a její zhasnutí upozorňuje na anulační stav. Na skříňce se dále nachází dvě zelené respektive modré kontrolní žárovky L1 a L2 indikující, zda je zařízení napájeno z rozvodné sítě, nebo z baterií, a poruchové tlačítko. To umožňuje vypnutí zařízení z činnosti při poruchovém stavu, jehož důsledkem by setrvávalo ve výstraze. Mezi výstrojí zařízení a jeho kontrolní skříňkou se veškeré potřebné informace přenášejí pouze po dvou vodičích. Doutnavku napájí střídavý proud. Svícení žárovek informujících o způsobu napájení zařízení přepíná směr procházejícího stejnosměrného proudu a stlačení poruchového tlačítka způsobuje rozpojení kontrolního vedení. Ve spodní části je umístěna tabulka vysvětlující význam jednotlivých indikací. Kontrolní skříňky prošly zajímavým technickým vývojem. V muzejní expozici CHŽK bude proto prezentováno i původní provedení pro přejezd v dopravně dodávané podnikem Tesla i pozdější verze pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně vyráběné v podniku AŽD Praha. Venkovní prvky zařízení typu VÚD budou prezentovat výstražníky původního i novějšího provedení a skříň s výstrojí.

{phocagallery view=category|categoryid=308|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1970
výrobní číslo: B002/3046
provozní nasazení: přejezd P6950 v km 11,234 v železniční stanici Velké Opatovice
provoz ukončen: 29. srpna 2017
převzato: 29. srpna 2017
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Výstražníky typu VÚD ze Šebetova a Velkých Opatovic

popis:
Novější provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD dodávané po 21. prosinci 1967, kdy došlo k zavedení pozitivní signalizace. Exponát pochází ze železničního přejezdu P6950 ležícího v kilometru 11,234 v železniční stanici Velké Opatovice. Výstražník bude prezentovat jak vypadala tato zařízení po zavedení pozitivní signalizace na našich železničních přejezdech. Výstražník sestává z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu, plechového výlisku s červenými světly, plechového doplňku obsahujícího svítilnu pozitivní signalizace, držáku s výstražným křížem, zvonku a výrazného stínítka. Pro lepší viditelnost mají svítilny výstražníku pavučinovou optiku vycházející ze silničních návěstidel v kombinaci s parabolickými zrcadly. Pod svítilnou pozitivní signalizace je na držáku upevněna červenobílá smaltovaná tabulka s nápisem POZOR VLAK. Horní číst stožáru je kryta hliníkovou čepičkou. Na výstražník byla při opravě dosazena svítilna pozitivní signalizace, kterou neměl přejezd ve Velkých Opatovicích aktivní, a byl na něj navrácen původní velký lisovaný výstražný kříž. Výstražník bude ovládán výstrojí zařízení z přejezdu P5263 ležícího v kilometru 8,796 mezi stanicemi Havlíčkův Brod a Rozsochatec, umístěné v originální ocelové skříni typu ŠM-3. Původní provedení zařízení budou v muzejní expozici CHŽK prezentovat výstražníky ze stejného přejezdu, z něhož pochází výstroj. Funkci zařízení bude možné kontrolovat na kontrolních skříňkách, které také prošly zajímavým technickým vývojem. Provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně dodávané podnikem Tesla se výrazně lišilo od pozdějšího provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně vyráběného v podniku AŽD Praha.

{phocagallery view=category|categoryid=307|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1963 (aktivace 1964)
výrobní číslo: 894-TJ
provozní nasazení: přejezd P5263 v km 8,796 v TÚ Havlíčkův Brod–Rozsochatec
provoz ukončen: 7. října 2013
převzato: 7. října 2013
stav: uloženy v depozitáři, probíhá rekonstrukce
reportáž o převzetí exponátu:
Přejezdové zabezpečovací zařízení typu VÚD z Rozsochatce

výrobce: Tesla, n. p.
rok výroby: 1963 (aktivace 1964)
výrobní číslo: 895-TJ
provozní nasazení: přejezd P5263 v km 8,796 v TÚ Havlíčkův Brod–Rozsochatec
provoz ukončen: 7. října 2013
převzato: 7. října 2013
stav: uloženy v depozitáři, probíhá rekonstrukce
reportáž o převzetí exponátu:
Přejezdové zabezpečovací zařízení typu VÚD z Rozsochatce

popis:
Původní provedení výstražníků přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD. Oba pocházejí ze železničního přejezdu P5263 ležícího v kilometru 8,796 mezi stanicemi Havlíčkův Brod a Rozsochatec. Exponáty budou prezentovat jak vypadala tato zařízení budovaná od roku 1960 v prvních osmi letech svého provozu na naší železniční síti. Výstražník sestává z ocelové roury zabetonované v terénu, plechového výlisku s červenými světly, držáku s výstražným křížem, zvonku a výrazného stínítka chránícího poruchový štít držený elektromagnetem. V případě poruchy zařízení se tento štít samočinně sklápěl z vodorovné do svislé polohy a zakryl světla výstražníku dopravní značkou „Jiné nebezpečí“. Pro lepší viditelnost mají červená světla výstražníku pavučinovou optiku vycházející ze silničních návěstidel v kombinaci s parabolickými zrcadly. Pod svítilnovou deskou je na držáku upevněna červenobílá smaltovaná tabulka s pětiřádkovým textem. Kabelový závěr a svorkovnice výstražníku se nacházjí v horní části stožáru pod hliníkovou čepičkou. V rámci rekonstrukce budou z výstražníků odstraněny dodatečně dosazené svítilny pozitivní signalizace a budou na ně navráceny poruchové štíty i velké lisované výstražné kříže. Výstražníky budou ovládány původní výstrojí zařízení umístěné v ocelové skříni typu ŠM-3. Novější provedení zařízení bude v muzejní expozici CHŽK prezentovat výstražník ze stanice Velké Opatovice. Funkci zařízení bude možné kontrolovat na kontrolních skříňkách, které také prošly zajímavým technickým vývojem. Provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně dodávané podnikem Tesla se výrazně lišilo od pozdějšího provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně vyráběného v podniku AŽD Praha.

{phocagallery view=category|categoryid=306|limitstart=0|limitcount=4}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha (skříň), Tesla, n. p. (výstroj)
rok výroby: 1963 (aktivace 1964)
výrobní číslo: 34/63 (skříň), 227B (výstroj)
provozní nasazení: přejezd P5263 v km 8,796 v TÚ Havlíčkův Brod–Rozsochatec
provoz ukončen: 7. října 2013
převzato: 7. října 2013
stav: uložena v depozitáři, výstroj neoživena, probíhá rekonstrukce
reportáž o převzetí exponátu:
Přejezdové zabezpečovací zařízení typu VÚD z Rozsochatce

popis:
Skříň ŠM-3 s výstrojí přejezdového zabezpečovacího zařízení typu VÚD v provedení z první poloviny šedesátých let dvacátého století. Pochází z přejezdu P5263 ležícího v kilometru 8,796 mezi stanicemi Havlíčkův Brod a Rozsochatec. Skříň je v původním stavu z období počátků budování tohoto typu přejezdového zabezpečovacího zařízení. Obsahuje základní panelový rám, na němž jsou instalovány výměnné i nevýměnné panely, obsahující relé, transformátory, kodér, dekodér, kondenzátory, pojistky a ostatní prvky zařízení. Pod rámem, upevněným ve střední části skříně, se nachází oddělený prostor pro dvě alkalické akumulátorové baterie uchycené ve zvláštních výklopných držácích. Baterie slouží pro nouzové napájení zařízení při výpadku rozvodné sítě a zároveň napájejí všechny stejnosměrné obvody zařízení i při jeho normálním provozu. Horní část skříně má polici, sloužící k odkládání náhradních dílů a nářadí. V zadní části skříně je v základním rámu upevněn rotační měnič a v dolní části se nachází kabelové závěry. Pro potřeby údržby je v zadní části skříně umístěn ocelový skládací žebřík vybavený dvěma háky sloužícími k zavěšení na zvláštní držák na výstražníku. Ke standardní výbavě dále patří speciální tyč určená k navracení poruchových štítů do základní polohy a elektrická ruční svítilna. Skříně dodávané od 1. ledna 1967 měly ochrannou stříšku, bílý nátěr namísto šedého a stavěly se na celobetonový základ. Skříň bude v muzejní expozici CHŽK použita k ovládání tří výstražníků typu VÚD, přičemž dva výstražníky budou v původním a jeden v novějším provedení. Zajímavým technickým vývojem prošla i kontrolní skříňka PZZ. Provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně dodávané podnikem Tesla se výrazně lišilo od pozdějšího provedení pro přejezd na trati a pro přejezd v dopravně vyráběného v podniku AŽD Praha.

{phocagallery view=category|categoryid=305|limitstart=0|limitcount=4}

Exponáty:

Skříň s výstrojí	Výstražník, původní provedení	Výstražník, novější provedení
Kontrolní skříňka pro PZS na trati, původní provedení	Kontrolní skříňka pro PZS  v dopravně, původní provedení	Kontrolní skříňka pro PZS na trati, novější provedení	Kontrolní skříňka pro PZS v dopravně, novější provedení

O historii přejezdových zabezpečovacích zařízení vzor SSSR pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 12/2013 časopisu Dráha.

Exponáty:

Výstražník bez závory, původní provedení	Výstražník bez závory, novější provedení	Výstražník se závorou, původní provedení	Výstražník se závorou, novější provedení
Stojan s výstrojí	Parte

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1969
výrobní číslo: 767
provozní nasazení: přejezd P3866 v km 52,280 v TÚ Třebíč–Krahulov (Třebíč-Borovina)
provoz ukončen: 10. června 2013
převzato: 10. června 2013
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

popis:
Novější provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR se závorou. Jeho vzhled odpovídá stavu po zavedení pozitivní signalizace zřizované od 21. prosince 1967, a začátku platnosti nové oborové normy OPA 34 2605 Návěstní a bezpečnostní nátěry a nápisy účinné od 1. května 1970. Pochází z přejezdu P3866 ležícího v km 52,280 mezi stanicemi Třebíč a Krahulov (místní název Třebíč-Borovina). Při opravě byla na výstražník dosazena svítilna pozitivní signalizace, pocházející z přejezdu P2774 v km 340,441 na zastávce Lysá nad Labem-Dvorce. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení od zavedení pozitivní signalizace a nového provedení nátěrů do nahrazení břevnových svítilen odrazkami ve druhé polovině sedmdesátých let dvacátého století. Sovětská zařízení byla upravenými licenčními výrobky americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. Stejně jako v případě ostatních zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru byly výstražníky nejprve dováženy ze SSSR, ovšem velmi rychle došlo k zahájení jejich licenční výroby přímo v Československu. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je upevněn držák svařený z masivních ocelových trubek. Nese houkačku pro dávání akustické výstrahy a dvě litinové návěstní svítilny s červenými světly, chráněné mřížkami a vybavené dlouhými stínítky z ocelového plechu. Pod svítilnami červených světel je na samostatném držáku upevněna svítilna bílého světla, určená pro dávání pozitivní signalizace a vybavená krátkým stínítkem. Optika svítilen odpovídá světelným návěstidlům vzor SSSR. Skládá se ze stupňovité Fresnelovy čočky, stupňovitého barevného filtru a je doplněna i malou rozptylovací čočkou pro odchýlení části paprsků výstražných světel. V horní části stožáru je upevněn držák nesoucí červenobílou tabulku s nápisem POZOR VLAK. Pod svítilnami výstražníku je na pravé straně stožáru pomocí dvou svorníků upevněn pohon závorového břevna umístěný v litinové skříni. Skládá se z elektromotoru, převodové skříně, skříňky se zádržným elektromagnetem, zátěžového odporu a přepínací sady ovládané vačkami nasunutými na hlavní hřídeli. Závorové břevno je prostřednictvím unášeče svařeného z ocelového plechu připevněno ke dvěma litinovým křídlům nasazeným na konce osy vyčnívající ze skříně pohonu. Na opačném konci křídel se nacházejí protizávaží a přídavná závaží. Závorové břevno sestává ze dvou dřevěných desek spojených příčkami. Vzájemná vzdálenost těchto desek se směrem ke konci břevna zmenšuje. V místě, kde se obě desky přibližují k sobě, je mezi ně upevněna třetí deska pokračující dál již jen jako samostatná. Břevno má nátěr střídavě červenými a bílými pruhy dlouhými 500 mm. Pro jeho zvýraznění za snížené viditelnosti se na něm nacházejí tři břevnové svítilny s červeným světlem, svítícím přerušovaně stejně jako výstražná světla. Při opravě byla na výstražník dosazena svítilna pozitivní signalizace, pocházející z přejezdu P2774 v km 340,441 na zastávce Lysá nad Labem-Dvorce. Přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici dále prezentovat stojan s výstrojí, výstražník se závorou v původním provedení i výstražníky bez závory v původním a novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=302|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1969
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P3866 v km 52,280 v TÚ Třebíč–Krahulov (Třebíč-Borovina)
provoz ukončen: 10. června 2013
převzato: 10. června 2013
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

popis:
Novější provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR bez závory. Jeho vzhled odpovídá stavu po zavedení pozitivní signalizace zřizované od 21. prosince 1967, a začátku platnosti nové oborové normy OPA 34 2605 Návěstní a bezpečnostní nátěry a nápisy účinné od 1. května 1970. Pochází z přejezdu P3866 ležícího v km 52,280 mezi stanicemi Třebíč a Krahulov (místní název Třebíč-Borovina). Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení od zavedení pozitivní signalizace a nového provedení nátěrů až do ukončení provozu na naší železniční síti. Sovětská zařízení byla upravenými licenčními výrobky americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. Stejně jako v případě ostatních zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru byly výstražníky nejprve dováženy ze SSSR, ovšem velmi rychle došlo k zahájení jejich licenční výroby přímo v Československu. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je upevněn držák svařený z masivních ocelových trubek. Nese houkačku pro dávání akustické výstrahy a dvě litinové návěstní svítilny s červenými světly, chráněné mřížkami a vybavené dlouhými stínítky z ocelového plechu. Pod svítilnami červených světel je na samostatném držáku upevněna svítilna bílého světla, určená pro dávání pozitivní signalizace a vybavená krátkým stínítkem. Optika svítilen odpovídá světelným návěstidlům vzor SSSR. Skládá se ze stupňovité Fresnelovy čočky, stupňovitého barevného filtru a je doplněna i malou rozptylovací čočkou pro odchýlení části paprsků výstražných světel. V horní části stožáru je upevněn masivní držák s výstražným křížem, svařeným z ocelových výlisků. Pod ním se nachází červenobílá doplňková tabulka s nápisem POZOR VLAK. Při opravě byla na výstražník dosazena svítilna pozitivní signalizace, pocházející z přejezdu P2774 v km 340,441 na zastávce Lysá nad Labem-Dvorce a byl na něj navrácen velký lisovaný výstražný kříž. Přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici dále prezentovat stojan s výstrojí, výstražník bez závory v původním provedení i výstražníky se závorou v původním a novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=301|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: ČSD – Výrobní dílny zabezpečovací Olomouc
rok výroby: 1959
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P4883 v km 247,645 v TÚ Česká Třebová–odbočka Parník
provoz ukončen: 8. března 2015
převzato: 15. března 2015
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

popis:
Původní provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR se závorou z prvních let budování těchto zařízení odpovídá roku 1959, kdy byla zavedena dodatková tabulka s vysvětlujícím textem. Pochází z přejezdu P4883 ležícího v km 247,645 mezi stanicí Česká Třebová a odbočkou Parník. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení budovaná od prosince 1953 v prvních patnácti letech svého provozu na naší železniční síti. Sovětská zařízení byla upravenými licenčními výrobky americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. Stejně jako v případě ostatních zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru byly výstražníky nejprve dováženy ze SSSR, ovšem velmi rychle došlo k zahájení jejich licenční výroby přímo v Československu. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je upevněn držák svařený z masivních ocelových trubek. Nese houkačku pro dávání akustické výstrahy a dvě litinové návěstní svítilny s červenými světly, chráněné mřížkami a vybavené dlouhými stínítky z ocelového plechu. Optika svítilen odpovídá světelným návěstidlům vzor SSSR. Skládá se ze stupňovité Fresnelovy čočky, stupňovitého červeného filtru a je doplněna i malou rozptylovací čočkou pro odchýlení části paprsků výstražných světel. Pod držákem se svítilnami se nachází červenobílá doplňková tabulka se sedmiřádkovým vysvětlujícím textem. Pod tabulkou je na pravé straně stožáru pomocí dvou svorníků upevněn pohon závorového břevna umístěný v litinové skříni. Skládá se z elektromotoru, převodové skříně, skříňky se zádržným elektromagnetem, zátěžového odporu a přepínací sady ovládané vačkami nasunutými na hlavní hřídeli. Závorové břevno je prostřednictvím unášeče svařeného z ocelového plechu připevněno ke dvěma litinovým křídlům nasazeným na konce osy vyčnívající ze skříně pohonu. Na opačném konci křídel se nacházejí protizávaží a přídavná závaží. Závorové břevno sestává ze dvou dřevěných desek spojených příčkami. Vzájemná vzdálenost těchto desek se směrem ke konci břevna zmenšuje. V místě, kde se obě desky přibližují k sobě, je mezi ně upevněna třetí deska pokračující dál již jen jako samostatná. Břevno má nátěr střídavě červenými a bílými pruhy dlouhými 500 mm. Pro jeho zvýraznění za snížené viditelnosti se na něm nacházejí tři břevnové svítilny s červeným světlem, svítícím přerušovaně stejně jako výstražná světla. Při opravě byla z výstražníku odstraněna dodatečně dosazená svítilnová skříň AŽD 71 a byl na něj navrácen původní držák se svítilnami. Přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici dále prezentovat stojan s výstrojí, výstražník bez závory ve starším i novějším provedení a výstražník se závorou v novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=300|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: ČSD – Výrobní dílny zabezpečovací Olomouc
rok výroby: 1958
výrobní číslo: neuvedeno
provozní nasazení: přejezd P2774 v km 340,441 v TÚ Lysá nad Labem–Stará Boleslav
provoz ukončen: 17. července 2013
převzato: 26. července 2013
stav: opraven, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

popis:
Původní provedení výstražníku přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR bez závory z prvních let budování těchto zařízení odpovídá roku 1959, kdy byla zavedena dodatková tabulka s vysvětlujícím textem. Pochází z přejezdu P2774 v km 340,441 na zastávce Lysá nad Labem-Dvorce. Jedná se o ukázku, jak vypadala tato zařízení budovaná od prosince 1953 v prvních patnácti letech svého provozu na naší železniční síti. Sovětská zařízení byla upravenými licenčními výrobky americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. Stejně jako v případě ostatních zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru byly výstražníky nejprve dováženy ze SSSR, ovšem velmi rychle došlo k zahájení jejich licenční výroby přímo v Československu. Výstražník se skládá z ocelového sloupku upevněného prostřednictvím litinové základové svorkovnicové skříně s víkem k betonovému základu. Ve dvou třetinách výšky sloupku je upevněn držák svařený z masivních ocelových trubek. Nese houkačku pro dávání akustické výstrahy a dvě litinové návěstní svítilny s červenými světly, chráněné dlouhými stínítky z ocelového plechu. Optika svítilen odpovídá světelným návěstidlům vzor SSSR. Skládá se ze stupňovité Fresnelovy čočky, stupňovitého červeného filtru a je doplněna i malou rozptylovací čočkou pro odchýlení části paprsků výstražných světel. V horní části stožáru je upevněn masivní držák s výstražným křížem, svařeným z ocelových výlisků. Pod držákem se svítilnami se nachází červenobílá doplňková tabulka s pětiřádkovým vysvětlujícím textem. Při opravě byla z výstražníku odstraněna dodatečně dosazená svítilna pozitivní signalizace a byl na něj navrácen velký lisovaný výstražný kříž. Přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou v muzejní expozici dále prezentovat stojan s výstrojí, výstražník bez závory v novějším provedení i výstražníky se závorou v původním a novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=303|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Automatizace železniční dopravy Praha
rok výroby: 1969
výrobní číslo: P-299
provozní nasazení: přejezd P3866 v km 52,280 v TÚ Třebíč–Krahulov (Třebíč-Borovina)
provoz ukončen: 10. června 2013
převzato: 10. června 2013
stav: sestaven v depozitáři, neoživen
reportáž o převzetí exponátu: Přejezdové zabezpečovací zařízení vzor SSSR

popis:
Stojan s výstrojí přejezdového zabezpečovacího zařízení vzor SSSR v provedení ze závěru šedesátých let dvacátého století. Pochází z přejezdu P3866 ležícího v km 52,280 mezi stanicemi Třebíč a Krahulov (místní název Třebíč-Borovina). Upravený stojan používaný u staničních reléových zabezpečovacích zařízení obsahuje jak malorozměrová, tak klasická relé, protože v době výroby již výrobce nasazoval namísto většiny klasických relé novější relé malorozměrová. Tři stojanové řady s těmito relé se nacházejí v horní části stojanu. Nad nimi jsou umístěny výstupní svorkovnice výstroje a pod nimi jsou na třech policích uložena zbývající klasická relé a napájecí transformátory. Pod policemi je upevněn panel s pojistkami. Spodní část stojanu obsahuje rotační měnič s ovládacím panelem. Jedná se o ukázku, jak vypadala výstroj zařízení dodávaná v samém závěru zřizování přejezdových zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru, a tedy v již značně modernizované verzi. Původní přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budovaná od prosince 1953 měla výstroj umístěnou v ocelové skříni a tvořila ji výhradně klasická relé. Jednalo se o upravený licenční výrobek americké firmy Westinghouse, která se ve třicátých letech podílela na modernizaci železnic v SSSR. Stejně jako v případě ostatních zabezpečovacích zařízení sovětského vzoru SSSR byla i přejezdová zařízení nejprve dovážena ze SSSR, ovšem velmi rychle došlo k zahájení jejich licenční výroby přímo v Československu. Stojan ze Třebíče bude v muzejní expozici CHŽK použit k ovládání dvou výstražníků vzor SSSR se závorou, přičemž jeden výstražník bude v původním a druhý v novějším provedení. Přejezdová zabezpečovací zařízení vzor SSSR budou dále prezentovat výstražníky bez závory, a to v původním i v novějším provedení.

{phocagallery view=category|categoryid=304|limitstart=0|limitcount=8}

výrobce: Liberta Praha, továrna na stroje A. Fross-Büssinga, komanditní společnost
rok výroby: 1925 (doložen nepřímo)
výrobní číslo: 29
provozní nasazení: přejezd P6816 v km 204,614 v TÚ Letovice–Březová nad Svitavou
provoz ukončen: červen 1997
převzato: 18. června 1997
stav: rekonstruován, umístěn v depozitáři
reportáž o převzetí exponátu: Mechanické závory z tratě Brno–Česká Třebová

popis:
Mechanický rychlostní pohon pro dvoudrátové dálkově obsluhované závory byl firmou Liberta vyvinut v roce 1922 a patentován pod číslem 15.820. Do provozu na ČSD zaveden vzorovým listem číslo 5282. Jednalo se o nástupce staršího typu pohonu „Zapínací kruh“ zavedeného v době Rakousko-Uherska. Pohon je vybaven odstředivou brzdou znemožňující obsluhujícímu zaměstnanci rychlejším točením klikou zkrátit předzváněcí dobu před uzavřením závor a mechanismem, který pohon zablokuje v případě přerušení obsluhy. Tento mechanismus je možné vybavit pomocí zaplombovaného nouzového tlačítka opatřeného počítadlem. Na rozdíl od staršího typu „Zapínací kruh“ je v pohonu zařízení pro registraci počtu otáček s možností nastavení koncové polohy „zavřeno“. Jedná se o původní provedení z roku 1922 bez závěrového zařízení, s nímž byly tyto pohony vyráběny od roku 1936 a které bylo v některých případech dodatečně dosazováno na ty již provozované. Důvodem k tomuto opatření se stalo zjištění, že obsluhující zaměstnanci dokáží pouhým kýváním klikou udržet odstředivou brzdu v pohybu a zabránit tak zablokování pohonu při přerušení obsluhy. Pohon sloužil k ovládání mechanických závor na přejezdu P6816, ležícím v kilometru 204,614 mezi stanicemi Letovice a Březová nad Svitavou. Jeho obsluhu zajišťoval signalista stavědla 2 ve stanici Letovice. Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení budou v připravované muzejní expozici CHŽK prezentovat také jednodrátové závory, dvoudrátové závory v provedení pro místní i dálkovou obsluhu, pohon pro místně obsluhované dvoudrátové závory, rychlostní závorový pohon „Zapínací kruh“, rychlostní závorový pohon „Liberta 1922“ v novějším provedení a rychlostní závorové pohony ČKD 1934 (mechanická i elektrická verze).

{phocagallery view=category|categoryid=317|limitstart=0|limitcount=8}