Elektrodynamická zabezpečovací zařízení
Elektrodynamický systém se na našich železnicích příliš nerozšířil, a to přesto, že ve srovnání s mechanickými a elektromechanickými zařízeními měl nevídané výhody. Kromě odstranění fyzické námahy, rychlejší obsluhy a možnosti ovládání většího počtu prvků přinesl zjednodušení konstrukce vlastních stavědel, u nichž nebylo nutné budovat složité drátovody. Elektrodynamická stavědla původně nazývaná jako elektrická byla však výrazně dražší a vyžadovala vysoce kvalifikované zaměstnance pro opravy i údržbu. Nejzásadnější nevýhoda ovšem tkvěla v nutnosti trvalého napájení elektrickým proudem. V devadesátých letech devatenáctého století, kdy se elektrodynamický systém začal používat, se jednalo zcela jednoznačně o velký problém. Technický vývoj novějších typů stavědel však pokračoval, a to především v sousedním Německu. Vyvrcholil v roce 1912 představením nového vzoru přístroje. Ve třicátých letech dvacátého století následoval vývoj víceřadých stavědel, za jejichž hlavní výhodu se považovala minimalizace pracovní plochy obsluhujícího zaměstnance. Jednalo se o čtyřřadová stavědla vzoru 1932 nebo dvouřadové přístroje dodávané firmou Julius Pintsch, K. G. Tato zařízení na naši železniční síť dostala minimálně, a to především v době druhé světové války, kdy je německé dráhy zřídily v několika stanicích na odstoupeném území. V poválečných letech se zdálo, že československé železnice začnou konečně preferovat modernější elektrodynamická zařízení na úkor starších systémů. Na scéně se však objevil nebezpečný konkurent. Reléový systém, který zcela odboural mechanické závislosti, a stal se tak skutečně elektrickým zařízením. Dokázal zabránit postavení vlakové cesty na obsazenou kolej, zvládl zabezpečit jízdy posunu a i ty největší stanice umožňoval ovládat z jediného místa. První „reléovky“ se na území našeho státu objevily na počátku padesátých let dvacátého století a v roce 1953 proto skončilo projektování a následně i výstavba elektrodynamických zabezpečovacích zařízení. V připravované muzejní expozici našeho spolku nelze samozřejmě elektrodynamická zařízení vynechat. V roce 2018 se nám ze stanice Veselí nad Moravou podařilo získat dva výhybkářské přístroje vzor 1912. Na nich hodláme prezentovat provedení závislého stavědla při zaústění dvoukolejné a jednokolejné tratě. Řídicí přístroj z Veselí nad Moravou byl předán do Muzejní expozice sdělovací a zabezpečovací techniky Správy železnic v Děčíně. Při práci na projektu našeho muzea předpokládáme, že pro případ možnosti budoucího opětovného sestavení a oživení zařízení bude možné situaci řešit například smlouvou o zápůjčce nebo podobným vhodným způsobem. Pro zvýšení atraktivity sekce elektrodynamických zařízení jsme získali jejich další části, například rtuťový kmitač, otočné hradlové závěry nebo osm původních světelných návěstidel vyrobených před rokem 1955. Návštěvníkům budoucího muzea bychom rádi předvedli i ústřední elektrodynamický přístroj vzoru 1912, dodávaný do menších stanic, výhyben nebo odboček. Z provozu se nám toto provedení již nepodařilo získat, proto vedeme v současné době jednání se soukromým sběratelem, který je ochotný odprodat ústřední přístroj ze svých sbírek. Ve stádiu úvah je i prezentace víceřadých přístrojů vybudovaných na našem území v době druhé světové války. U těchto zařízení je však zásadním problémem jejich prostorová náročnost. Z tohoto důvodu lze předpokládat vystavení pouze jejich vhodných částí.
O historii elektrodynamických zabezpečovacích zařízení pojednává i náš článek zveřejněný v čísle 8/2014 časopisu Dráha.
